Paralelní světy

Zvláštní film. Svou nostalgií, melancholií hodně zajímavý, svým pojetím však mimo realitu a logiku. Hlavní postava se nějak na konci filmu stane sebevědomou a nezávislou ženou, problém však je, že celých 95 minut koukáme na to, jak je neschopná se takovou stát, a pak najednou střih, bum bác a hotovo. Psychologicky nevysvětleno, z ničeho nevychází. A to s tím potratem, to je také spíše jako pěst na oko. (22.02.2013)

Tváří se to hluboce, smysluplně a je to vlastně prázdné a nicneříkající. Ona je nešťastná ve vztahu s mužem, který na ni v podstatě kašle, ale ona neumí říct, že je něco v nepořádku, soustřeďuje se jen na podivné iritující kňourání, které partnera pochopitelně sere. Vztah se rozpadne, protože se oba v podstatě stále míjeli a nekomunikovali, což je ovšem běžná příčina rozpadu vztahu. No a co? Dozvíme se něco nového, uvidíme nějaký neotřelý pohled? Ne. Jen koncentrovaná nuda o dvou lidech, kteří spolu už dávno být nemají a kterým není jako páru pomoci. Herci se mi oba líbili, byť postava Lenky Vlasákové mi lezla na nervy, což beru jako plus, je vidět, že to Lenka zahrála dobře. (13.04.2015)

Všichni mají Nokie 5110 a všem vyzvánějí a vyzvánějí pořád stejnou melodií. Já měl až Nokii 3310. Jako vždy excelentní Karel Roden, nadprůměrná Lenka Vlasáková. Velmi slušná kamera Štěpána Kučery, syna Věry Chytilové, dává filmu hodně potemnělý nádech. Otec Jiří Václav k tomu napsal celkem nijakou hudbu, námět, scénář režii si vzal pod palec syn Petr Václav. Námět je zajímavý, ale scénář je dost plytký a hodně nedotažený. Působí to jako díl seriálu, neviděl jsem předchozí ani další díly, takže dost těžko chápu souvislosti. Vidět a zapomenout. (18.04.2015)

Drama, které se nás dotýká, i když si to nepřipouštíme. I partnerský vztah má určité krizové okamžiky, kdy každý z nich chce něco jiného. Tereza chtěla zakotvit - mít rodinu a naslouchající protějšek, Kryštof hledal naplnění v kariéře a svou rozpolcenost zparalelnil na dvě strany. Došlo k odcizení. Terezka upadla do duševní propasti, kde radikálně rozhodla o životě svého dítěte. Kryštof jakoby byl zcela slepý. Jejich světy se zákonitě rozdělily. Terezka našla sílu vyjít mezi lidi, rozvíjet se a být spokojená sama se sebou. Kryštof utekl před vším do Anglie i přesto, že Terezka pro něj byla vlastně životní inspirací. Karel Roden a Lenka Vlasáková jako citlivě zahraná dvojice. (11.02.2013)

Film, v němž herci netlachají, ale HRAJÍ. Na scénáři s Petrem Václavem spolupracovala Marie Desplechin. Dvěma scénami sice příběh mírně upadá – Tereza (Lenka Vlasáková) překvapivě zrazuje nejlepší kamarádku Alenu (Petra Ernyeiová) a Kryštofovi (Karel Roden) se předpokládaně vyznává přítelkyně jeho kamaráda/ spolupracovníka Markéta (Jitka Schneiderová), ale v konfrontaci s těmito nadbytečnostmi je pak zase mírně ironické závěrečné setkání Terezy a opuštěného Michala (Marek Daniel). Neschopnost komunikace je patrná mezi všemi aktéry. Otevřený závěr se drží základní linie příběhu – představivosti. Takže: kam/ za kým asi kráčí Tereza? Výborná kamera Štěpána Kučery; obrazově dokonalé – snové, horečnaté výjevy. Ústřední dvojice Vlasáková – Roden působí velice přirozeně. (05.02.2009)