Paralelní světy

Příjemný komorní příběh dvou vzájemně se odcizujících bytostí, který mě odzbrojil svojí upřímností, uvěřitelností a skvělými hereckými výkony Karla Rodena a Lenky Vlasákové. I přes obrazovku (plátno) bylo hmatatelné vnitřní pnutí Kryštofa například ve chvílích, kdy nemohl realizovat svou práci a musel se opakovaně přizpůsobovat přání klienta. Stejně tak byla fyzicky velmi nepříjemná scéna návštěvy Terezy u gynekologa... (06.01.2009)

Všichni mají Nokie 5110 a všem vyzvánějí a vyzvánějí pořád stejnou melodií. Já měl až Nokii 3310. Jako vždy excelentní Karel Roden, nadprůměrná Lenka Vlasáková. Velmi slušná kamera Štěpána Kučery, syna Věry Chytilové, dává filmu hodně potemnělý nádech. Otec Jiří Václav k tomu napsal celkem nijakou hudbu, námět, scénář režii si vzal pod palec syn Petr Václav. Námět je zajímavý, ale scénář je dost plytký a hodně nedotažený. Působí to jako díl seriálu, neviděl jsem předchozí ani další díly, takže dost těžko chápu souvislosti. Vidět a zapomenout. (18.04.2015)

Drama, které se nás dotýká, i když si to nepřipouštíme. I partnerský vztah má určité krizové okamžiky, kdy každý z nich chce něco jiného. Tereza chtěla zakotvit - mít rodinu a naslouchající protějšek, Kryštof hledal naplnění v kariéře a svou rozpolcenost zparalelnil na dvě strany. Došlo k odcizení. Terezka upadla do duševní propasti, kde radikálně rozhodla o životě svého dítěte. Kryštof jakoby byl zcela slepý. Jejich světy se zákonitě rozdělily. Terezka našla sílu vyjít mezi lidi, rozvíjet se a být spokojená sama se sebou. Kryštof utekl před vším do Anglie i přesto, že Terezka pro něj byla vlastně životní inspirací. Karel Roden a Lenka Vlasáková jako citlivě zahraná dvojice. (11.02.2013)

Zajímavej chlapík, tenhlecten Petr Václav. Že on toho asi v Česku moc nenatočil? Že on se v současnym českym lehce zahnívajícím filmovým rybníku ani moc neangažuje? Že on žije jinde? - Není divu, vždyť on dělá skutečný filmový umění, a o to dnes v Česku zájem není, tady jede Renč, Troška, Poledňáková, Nellis, Hřebejk a jak se všichni ti žabaři jmenujou. - Jednu hvězdu dávám Paralelním světům za odvahu. Ten film ale bohužel trochu trpí tím, čím se vyznačují jeho hrdinové, jistou zacykleností, přílišnou zahleděností do sebe, občas tomu chybí švih. U Cesty ven je vidět, že už je dílem podstatně zralejšího filmaře a tímhle neduhem netrpí. Ocenění si zaslouží surreálné snové výjevy a až bergmanovská tvrdost v zobrazení vztahů a krizí postav: poctivost je první podmínka autentickýho umění a tohle je jeden z mála současných/nedávných českých filmů, kterej se jí vyznačuje. Je skvělé vidět český film, který si projednou nelže do kapsy. (13.04.2015)

Pro mě někde mezi *** a ****. herecké výkony až mrazivě přesvědčivé, postavy hluboké, autoři se vyřádili v motivaci lidského jednání, nejistotě, nerozhodnosti. Také působivě ztvárněné sny. Pokud jste pozorní, ve filmu poznáte lidi okolo sebe, možná i sebe samotné. Pokud máte rádi psychologické filmy, jasná volba. Ocení zejména třícátníci s kariérou a bez rodiny :-) Bohužel mě zklamal závěr. Čekal bych velkou pointu, ale neobjevil jsem takřka nic. Proto * až ** dolů. (20.10.2012)