Paralelní světy

Tváří se to hluboce, smysluplně a je to vlastně prázdné a nicneříkající. Ona je nešťastná ve vztahu s mužem, který na ni v podstatě kašle, ale ona neumí říct, že je něco v nepořádku, soustřeďuje se jen na podivné iritující kňourání, které partnera pochopitelně sere. Vztah se rozpadne, protože se oba v podstatě stále míjeli a nekomunikovali, což je ovšem běžná příčina rozpadu vztahu. No a co? Dozvíme se něco nového, uvidíme nějaký neotřelý pohled? Ne. Jen koncentrovaná nuda o dvou lidech, kteří spolu už dávno být nemají a kterým není jako páru pomoci. Herci se mi oba líbili, byť postava Lenky Vlasákové mi lezla na nervy, což beru jako plus, je vidět, že to Lenka zahrála dobře. (13.04.2015)

Příjemný komorní příběh dvou vzájemně se odcizujících bytostí, který mě odzbrojil svojí upřímností, uvěřitelností a skvělými hereckými výkony Karla Rodena a Lenky Vlasákové. I přes obrazovku (plátno) bylo hmatatelné vnitřní pnutí Kryštofa například ve chvílích, kdy nemohl realizovat svou práci a musel se opakovaně přizpůsobovat přání klienta. Stejně tak byla fyzicky velmi nepříjemná scéna návštěvy Terezy u gynekologa... (06.01.2009)

Skvělá studie mužsko-ženských vztahů a (ne)schopnosti jednou naslouchat tomu druhému a naopak. Škoda, že tenhle kvělý film poněkud zapadl. Zkrátka je to asi film pro vnímavé diváky a těch, jak se zdá, není zdaleka tolik, jak by se zdát mohlo. Ohňostroje výbuchů nebo salvy smíchu v něm totiž najít nelze a o kultovních hláškách také nemá smysl hovořit... (11.09.2006)

Zajímavej chlapík, tenhlecten Petr Václav. Že on toho asi v Česku moc nenatočil? Že on se v současnym českym lehce zahnívajícím filmovým rybníku ani moc neangažuje? Že on žije jinde? - Není divu, vždyť on dělá skutečný filmový umění, a o to dnes v Česku zájem není, tady jede Renč, Troška, Poledňáková, Nellis, Hřebejk a jak se všichni ti žabaři jmenujou. - Jednu hvězdu dávám Paralelním světům za odvahu. Ten film ale bohužel trochu trpí tím, čím se vyznačují jeho hrdinové, jistou zacykleností, přílišnou zahleděností do sebe, občas tomu chybí švih. U Cesty ven je vidět, že už je dílem podstatně zralejšího filmaře a tímhle neduhem netrpí. Ocenění si zaslouží surreálné snové výjevy a až bergmanovská tvrdost v zobrazení vztahů a krizí postav: poctivost je první podmínka autentickýho umění a tohle je jeden z mála současných/nedávných českých filmů, kterej se jí vyznačuje. Je skvělé vidět český film, který si projednou nelže do kapsy. (13.04.2015)

Vztahové drama, které se blíží skutečnosti, až z toho občas mrazí. A to díky preciznímu scénáři, kde není místo pro předvídatelné momenty a ohrané situace, úžasné herecké dvojici v hlavní roli a suverénní režii doslova propojené s dobře odvedenou kameramanskou prací. Pak je jedno, že film nemá gradaci, divák se v něm ztrácí a jeho otázky zůstávají nezodpovězené. Jde jen o vnější sledování rozpadu dlouholetého vztahu, v němž se zničeho nic objeví těžko definovatelná trhlina a ta sebou nese lavinu rozhodnutí, jež vedou k neefektně zdrcujícímu konci, v němž je však možná i naděje, chce-li v něm něco pozitivního divák najít. Více než desetiletá pauza P. Václava po tomto pozoruhodném snímku je jednou z největších nespravedlností a ostud naší kinematografie. (05.09.2012)