Paralelní světy

Aspoň jeden film dokázal Václav natočit bez cikánů, chvála za to, jinak sem tam viděl odkaz na Saló a na Postavu k podpírání, dvě jasný scény (zasraný zadky a rakev), kerý k tomu odkazovaly. Viděno znovu po 20 letech a celkem to furt de, jen ten Roden byl poznamenanej tou rolí v tom americkym trilleru,a Vlasáková byla dobrá. Byl v podstatě její film. (25.09.2023)

Zvláštní film. Svou nostalgií, melancholií hodně zajímavý, svým pojetím však mimo realitu a logiku. Hlavní postava se nějak na konci filmu stane sebevědomou a nezávislou ženou, problém však je, že celých 95 minut koukáme na to, jak je neschopná se takovou stát, a pak najednou střih, bum bác a hotovo. Psychologicky nevysvětleno, z ničeho nevychází. A to s tím potratem, to je také spíše jako pěst na oko. (22.02.2013)

Všichni mají Nokie 5110 a všem vyzvánějí a vyzvánějí pořád stejnou melodií. Já měl až Nokii 3310. Jako vždy excelentní Karel Roden, nadprůměrná Lenka Vlasáková. Velmi slušná kamera Štěpána Kučery, syna Věry Chytilové, dává filmu hodně potemnělý nádech. Otec Jiří Václav k tomu napsal celkem nijakou hudbu, námět, scénář režii si vzal pod palec syn Petr Václav. Námět je zajímavý, ale scénář je dost plytký a hodně nedotažený. Působí to jako díl seriálu, neviděl jsem předchozí ani další díly, takže dost těžko chápu souvislosti. Vidět a zapomenout. (18.04.2015)

Drama, které se nás dotýká, i když si to nepřipouštíme. I partnerský vztah má určité krizové okamžiky, kdy každý z nich chce něco jiného. Tereza chtěla zakotvit - mít rodinu a naslouchající protějšek, Kryštof hledal naplnění v kariéře a svou rozpolcenost zparalelnil na dvě strany. Došlo k odcizení. Terezka upadla do duševní propasti, kde radikálně rozhodla o životě svého dítěte. Kryštof jakoby byl zcela slepý. Jejich světy se zákonitě rozdělily. Terezka našla sílu vyjít mezi lidi, rozvíjet se a být spokojená sama se sebou. Kryštof utekl před vším do Anglie i přesto, že Terezka pro něj byla vlastně životní inspirací. Karel Roden a Lenka Vlasáková jako citlivě zahraná dvojice. (11.02.2013)

Kryštof (Karel Roden) a Tereza (Lenka Vlasáková) mají navenek téměř ukázkový vztah. Ale jenom navenek. Tereza se utápí v depresích, a Kryštof jí dvakrát nepomáhá. Když mu něco nesedí, utíká za svojí slovenskou milenkou. Kryštof pracuje jako architekt, a právě dokončuje významnou zakázku, nicméně klient s ní není stále spokojený, což Kryštofovi moc na klidu nepřidá ... Tak já nevím - českou kinematografii přestávám chápat. Většinou se v českých filmech řeší jen manželské krize (viz. všechny Hřebejkovy filmy) nebo drogy (a z toho plynoucí manželské krize). Filmů, které se výše zmíněnému nějak vymykají, se u nás moc netočí - a Paralelní světy také nejsou vyjímkou. Sice po herecké stránce není filmu co vytknout, ale ten pocit deprese a smutku který téměř teče z obrazovky moc nemusím. Uvidíme jestli dokáží čeští filmaři ještě někdy překvapit ... (22.02.2009)