Paralelní světy

Zajímavej chlapík, tenhlecten Petr Václav. Že on toho asi v Česku moc nenatočil? Že on se v současnym českym lehce zahnívajícím filmovým rybníku ani moc neangažuje? Že on žije jinde? - Není divu, vždyť on dělá skutečný filmový umění, a o to dnes v Česku zájem není, tady jede Renč, Troška, Poledňáková, Nellis, Hřebejk a jak se všichni ti žabaři jmenujou. - Jednu hvězdu dávám Paralelním světům za odvahu. Ten film ale bohužel trochu trpí tím, čím se vyznačují jeho hrdinové, jistou zacykleností, přílišnou zahleděností do sebe, občas tomu chybí švih. U Cesty ven je vidět, že už je dílem podstatně zralejšího filmaře a tímhle neduhem netrpí. Ocenění si zaslouží surreálné snové výjevy a až bergmanovská tvrdost v zobrazení vztahů a krizí postav: poctivost je první podmínka autentickýho umění a tohle je jeden z mála současných/nedávných českých filmů, kterej se jí vyznačuje. Je skvělé vidět český film, který si projednou nelže do kapsy. (13.04.2015)

Pro mě někde mezi *** a ****. herecké výkony až mrazivě přesvědčivé, postavy hluboké, autoři se vyřádili v motivaci lidského jednání, nejistotě, nerozhodnosti. Také působivě ztvárněné sny. Pokud jste pozorní, ve filmu poznáte lidi okolo sebe, možná i sebe samotné. Pokud máte rádi psychologické filmy, jasná volba. Ocení zejména třícátníci s kariérou a bez rodiny :-) Bohužel mě zklamal závěr. Čekal bych velkou pointu, ale neobjevil jsem takřka nic. Proto * až ** dolů. (20.10.2012)

Vztahové drama, které se blíží skutečnosti, až z toho občas mrazí. A to díky preciznímu scénáři, kde není místo pro předvídatelné momenty a ohrané situace, úžasné herecké dvojici v hlavní roli a suverénní režii doslova propojené s dobře odvedenou kameramanskou prací. Pak je jedno, že film nemá gradaci, divák se v něm ztrácí a jeho otázky zůstávají nezodpovězené. Jde jen o vnější sledování rozpadu dlouholetého vztahu, v němž se zničeho nic objeví těžko definovatelná trhlina a ta sebou nese lavinu rozhodnutí, jež vedou k neefektně zdrcujícímu konci, v němž je však možná i naděje, chce-li v něm něco pozitivního divák najít. Více než desetiletá pauza P. Václava po tomto pozoruhodném snímku je jednou z největších nespravedlností a ostud naší kinematografie. (05.09.2012)

Doma nie je nikto prorokom. V tomto prípade to platí úplne jednoznačne. Že Václavov film doma ocení len minimum odbornej verejnosti, o Českých Levoch už ani nepíšem (a po tohtoročných nomináciách už si nemyslím radšej vobec nič) - to ma ani neprekvapilo. Pritom sú Paralelní světy skvelou psychologickou štúdiou vzťahu, ktorý prestal fungovať a toho, čo to urobí so ženou a čo s mužom. Teším sa, že si dnes film znova pozriem na ČT, nevidel som ho od premiéry. Každopadné pamätám si scénu, ktorá na mňa dokonale zafungovala - keď sú Tereza a Kryštof na nejakej party, ona má vo vlasoch zubnú pastu a jeho to neskutočne rozhádže...Obaja hlavní predstavitelia, Lenka Vlasáková i Karel Roden, hrajú tak, že máte pocit, že takýto sú v civile - a to, samozrejme, nie je výhrada k nim ako ľuďom, ale práve jednoznačný kompliment k nim ako hercom. Nie je to dokonalý film (čo mi ale nenáleží vobec posudzovať), ale je to výborný film o nedokonalosti v nás ! (04.02.2009)

Zvláštní film. Svou nostalgií, melancholií hodně zajímavý, svým pojetím však mimo realitu a logiku. Hlavní postava se nějak na konci filmu stane sebevědomou a nezávislou ženou, problém však je, že celých 95 minut koukáme na to, jak je neschopná se takovou stát, a pak najednou střih, bum bác a hotovo. Psychologicky nevysvětleno, z ničeho nevychází. A to s tím potratem, to je také spíše jako pěst na oko. (22.02.2013)