Tri oriešky pre Popolušku

Z vianočnej nádielky rozprávok sa tento radí medzi tie, ktoré si síce pozriem, ale len každý druhý alebo tretí rok. V porovnaní s ostatnými mi 'Popoluška' príde len ako chudobnejšia sestrička. Nie len chudobná do počtu minút, ale aj kostýmy, kulisy a celkový rozprávkový dojem nehrá na mňa tým pravým čarom. 65%. (24.12.2007)

Tak jsem si o letošních Vánocích Tři oříšky zrevidoval. Nechci jí ubrat status kvalitní podívané, ale připadá mi, že je prostě až moc jednoduchá (ples se koná jen jeden) a i přes přítomnost postav macechy a nevlastní sestry se Popelka nemusí ani moc snažit a mnoho věcí jí spadne do klína tak nějak samo sebou. Dá se to srovnat s filmaři, kteří díky shodě určitých okolností točili poněkud jinak, než původně chtěli (sníh). Ovšem aby nedošlo k omylu, mnoho nadprůměrných složek snímku, notoricky známých, funguje i na mě (hudba, lokace, hlavní představitelka). Prostě jsem měl vždycky radši jiné dvě Vorlíčkovy pohádky, ve kterých mají vnitřní napětí i nástrahy osudu mnohem větší intenzitu a účinnost. Jak se budí princezny a zejména pak Princ a Večernice. To je aspoň majstrštyk! (02.01.2014)

S touhle vánoční klasikou mám od počátku trochu problém. Krátce před jejím uvedením totiž zakázali televizní Popelku s Evou Hruškovou a Jiřím Štědroněm, protože emigroval Jan Tříska, který v ní také hrál. Tři oříšky jsem tedy dlouho brala jako náhražku z NDR, jejímž hlavním účelem bylo, aby divák rychle zapomněl. Možná jsem Oříškům trochu křivdila, možná ne, dnes už je to naštěstí pryč. Co na tomhle filmu dnes nejvíc oceňuji, to je určité potlačení pohádkovosti (jsou pasáže, které mají charakter spíš historického filmu než pohádky) a také fakt, že celý film se odehrává v zimě, což je méně obvyklé. (30.10.2006)

Film, který se stal spíš synonymem Vánoc než pohádky, milovaný stejně u nás jako u našich západních sousedů (i když tam si místo božského Káji vystačí se saxíkem). V r 2009 měl dokonce v Německu svou obnovenou premiéru. Mám s ní jen jediný problém - všechny ostatní Popelky působí díky ní jako bez života. (15.06.2005)

Jako prťavé kiddlátko jsem chtěla pokračování. Po letech jsem zjistila, že existuje něco jako Robert Baratheon a že co do příšernosti té tragicky zaniklé moravacké nádheře fakt nesahá ani pod lem legín. Teď už nedávám ani originál, aniž bych brečela, jak Popelka, logicky zahynuvší ve třiceti na uchlastání z deprese, měla kurva na víc. (31.12.2017)