Ako utopiť dr. Mráčka alebo Koniec vodníkov v Čechách

Starou vodnickou rodinu Wassermanových i s jejich sloužícími čeká nepříjemná práce - z jejich vlhkého domu poblíž Vltavy (tedy naprosto ideálního pro vodnické živobytí) mají být přestěhováni do panelákového suchého bytu. A to přece nemohou dopustit - a tak je potřeba ze zbavit bytového referenta, doktora Mráčka - a to hezky po vodnicku. Ale nikdo netuší, že jedna z nich, mladá Jana se do pohledného doktora zamiluje ... Jeden z nejtypičtějších českých filmů osmdesátých let - snad není člověka, který by jej neviděl. Velmi originální příběh o konci vodnického života v Čechách doplňuje výborné herecké obsazení (Libuše Šafránková, František Filipovský, Vladimír Menšík, Miloš Kopecký, Jaromír Hanzlík, Stella Zázvorková a další) a na svoji dobu (a skoro bych řekl i na dnešní dobu) naprosto úžasné filmové triky... (06.01.2010)

Prý pohádka, pche. V dětském věku jsem tenhle film vnímal jako smutné drama. A to nejen kvůli hořkému konci, ale především pro celkové vyznění. Chudáci vodníci se přežili a v moderní společnosti pro ně není místo. Alespoň lidé kolem působí, jak kdyby se vyloupili z pravověrné pohádky. I když jsou konfrontování se sebenemožnější situací, nepřijde jim to vůbec divné. Po letech jsem docenil mazaně vymyšlený scénář, který sice nenabízí přehršel vtipných scén, ale zato obsahuje několik silných vypravěčských linií. A i toho humoru je v něm dost. Jakési pachuť filmu ovšem zůstala. (01.07.2017)

Hlášky: Karel: - "Vy nejste doktor, vy jste sadista!" & doktor: - "Kde je ta noha?" sestra: - "Nejde to zout. Ta bota je totiž malá." doktor: - "Hm. Už nemáme moc času. Tak to přišijeme i s tou botou. Dejte to sem!" sestra: - "Nemělo by se to aspoň trochu opucovat?" & Mráčková: - "A profesore, co vaše výzkumy? To nechcete lidstvu jaksi zanechat vůbec nic?" Ikebara: - "Co bylo, bylo. Ostatně, co můžu zanechávat? Jsem v hrnci." Mráčková: - "Můžete mi to nadiktovat." & strejda Karel: - "Jsem člověk! Já jsem člověk!!!" policista: - "Kolik toho v sobě máte?!" strejda Karel: - "Dvě deci!" policista: - "Prosím vás, po dvou decích?" & Wassermann: - "Hůlku nemám, personál nemám, topit už nedovedu…" Karel: - "Budete holt muset začít pracovat jako já a jako každej normální člověk." Wassermann: - "Jako člověk?" Karel: - "Jo, jako člověk." Wassermann: - "Pfujtajbl. A pracovat, to už je to poslední. Já? Já, nesmrtelnej?" (12.07.2009)

Další skvělá československá komedie, která potěší i po letech, i když některé scény jsou zde zbytečně natahované (především s prof. Ikebanou, ale taky než bytovému referentovi dojde, s kým má tu čest). Vlastně je to smutná komedie, když ji vezmeme jako podobenství o tom, jak se vytrácí fantazie z našich životů a její místo zaujímají všední a obyčejné věci, nejlépe znormované a oštemplované. Líbí se mi trio sloužících vodníků, líbí se mi ta letní pohoda, ta touha žít naplno. Ano, je to pohádka, ale i pohádky mají svůj význam. (01.07.2019)

Na tomhle filmu mě vždy fascinovalo nasazení, s nímž tehdejší herecká elita deklamuje své stupidní repliky. Bože, naprostá většina dialogů v tomhle filmu se vážně nedá poslouchat. Ne, nikdy jsem téhle komedii nepřišel na chuť, protože mě její humor nikdy neoslovoval. A za sebe nemám dokonce problém prohlásit, že tahle Vorlíčkova slátanina nemá daleko k Anně proletářce - Kopecký to coby vykořisťovatelský buržoust dostane v závěru pěkně sežrat a pracující třída vodníků dojde k uvědomění, včetně mladičké Šafránkové, která rovněž procitne ze svého reakčního individualismu a pochopí, co si od ní žádá socialistická společnost - přivést na svět Husákovo dítě. Panenanebi, dokud se budou v českých televizích desetkrát do roka reprízovat podobné normalizační sračky, pak nelze po této společnosti čekat zlepšení v jakémkoli ohledu. (24.02.2013)