Kouř

Tohle je film, který má/měl obrovský potenciál stát se kultovním a kdoví proč se jím nestal (i když mě překvapuje, kolik lidí ho tu vidělo - čekala jsem něco hodně pod tisíc). Zajímavý pohled na život, zábavu a práci za komunismu, jeden z mála, který mi přišel přes svou absurditu značně opravdový (ač herci přehrávají, ač je to přemrštěné až hrůza, přijde mi to mnohem lepší než třeba vychvalované "Pupendo" nebo "A bude hůř") a především velmi zajímavě a na naše poměry i originálně vizuálně pojatý. No a pak samozřejme přijde Arnošt se svou diskotékou a začnou se psát dějiny. (01.02.2010)

Dým jen dým, pálí mě do očí, tvý město náhle zmizí, až prach se zatočí. Dým jen dým, poslední hvězdu zhas… A z kouře, produktu nedokonalého spalování, vystupuje rytíř smutné postavy, aby se ujal velkého úkolu. Tak řekni, jaký je tvůj úkol, hrozně nás zajímá, jak se to jmenuje… A já vám to nepovím, protože jste zvědaví! … Doba vymknutá z kloubů, kde je všechno zahaleno temným kouřem, uvnitř i vně, potřebuje řádně zkouřené vidění, aby člověk přežil a kouřem nesmrděl. Určitě cítíš, že se tady nedá dýchat. Jde o to vymyslet něco, co by celou záležitost komplexně vyřešilo. Rozumíme si? Jde nejen o to, jde o to všechno a kdyby něco, berem kramle . Někdo bere kramle, někdo se stane kurvou, někdo se vzbouří. Nelogicky, absurdně, groteskně, přesně tak, jaká byla celá ta doba, v níž kantýny jsou nejefektivnější místa našeho hospodářství, protože tu spousta lidí tráví většinu pracovní doby. (03.07.2017)

jeden z klenotov českej kinematografie, ktorý tak trochu zapadol prachom, no je to škoda a rozhodne ho treba oprášiť, pretože patrí k TOP 10 českým filmom po osemdesiatomdeviatom a jeho lesk - originálny humor, výborný soundtrack, skvelá výprava i casting, zdravá satira i dravý sarkazmus - prevyšuje kdejaké hřebejkoviny či slámoviny. každá postavička je boží (nie iba arnoštek), hlavný hrdina je ako vystrihnutý z jarmuscha - trochu okorenený eraserheadom a rezaný českým bigbítom, prehnaná "teatrálnosť" a expresionizmus pri dialógoch i gestách je dokonale funkčná a organická na pozadí grotesknej normalizačnej mašinérie v kulisách expresionistickej továrne no a hudobno tanečné prvky sú geniálnou montypythonovskou paródiou nielen muzikálov ako takých, ale predovšetkých oslavných normalizačných filmov z 50. rokov, kedy šťastná komunistická mládež spievala pri bagroch a kombajnoch a pariacich komínoch o tom, akí sú šťastní, že budujú lepší svet - tuto Béda a Mirek Čáp spievajú do jazzrockovej melódie veci ako "Já jsem divnej" alebo "šéfa šéf". a tie figúrky! - najlepší bol Václav Křížek, to Vorlovi vyšlo, a záverečná scéna "zúčtovania" so Šmídom je úžasná. film je kompletný a na nezabudnutie a hádam aj najvyváženejší a najlepší kúsok pána Vorela - a to mám jeho groteskno-expresionistickú štylizáciu a poetiku nesmierne rád či už v Ceste z mesta alebo dokonca ja Gympli, ale už nikdy nefungovala tak, ako tu (hádam ešte v epizódach Skřítek a Na brigádě v Pražskej pětke). (10.08.2009)

Vzhledem k četnosti výskytu na obrazovkách televize tak trochu pozapomenutá normalizační satira, která na to jde chytře skrz cestu ujeté grotesky, ve které jsou všechny šrouby dotaženy na maximum s takovou razancí, až z toho mrazí. Možná až moc. Plné hodnocení po dalším zhlédnutí, čemuž se vzhledem k porci smrtících hlášek až tolik bránit nebudu. (18.02.2010)

(3x) ,,Já tu nejsem sám, já si tady tak chlastám..." Řada uživatelů bere zde KOUŘ jako film Divadla Sklep, vycházejíc ovšem ze staršího Vorlova snímku Pražská pětka tam mnohem víc vnímám vliv poetiky baletní jednotky Křeč a hlavně pak recitační skupiny Vpřed pod vedením Lumíra Tučka (který je zde autorem scénáře). Ovšem to, co fungovalo v povídkách Oldův večírek nebo i Na brigádě z Pražské 5 takřka bezchybně, zde v celovečerním formátu působí zbytečně zdlouhavě a dochází i na vyloženě prázdná místa. Nehledě na tak šílený scénář plný trapností ze strany mladých pracovníků (především postava podnapilého hrdiny-archiváře Bédi odpudivá vzhledm i chováním), což bohužel na rozporuplných pocitech přidává a přebíjí i vcelku zajímavou zápletku. Atmosféra moderních diskoték 90.let s nástupem stylu eurodance a hiphopu mne totálně míjí, přínos zhledávám ve vykřeslení pracovních poměrů v továrně na sklonku socialismu i zajímavou kritiku režimu jako takového. Z herců stojí za pozornost mladý Jaroslav Dušek v roli šéfa výskumního oddělení, stělesňujícího absurditu minulého režimu, pak zaujme už jen krásná Lucie Zedníčková, jejíž duet "Hele kotě, vo co ti de..." je pro mne nejlepší písní tohoto rytmikálu (kdepák trapnej Arnoštek se svým teplým fajnovým hitem!). Rozhodně zajímavý film, který mi svým stylem příliš nesedl, odpuzuje mne. Nicméně souhlasím, že za vidění jaksi stojí. 55% (Naposled zhlédnuto dokonce v kině... [Kino Úsmev, Košice – Československý den 28.10.2018 ] (03.07.2017)