Kouř

Rozvedení Vorlova studentského filmu Ing. do celovečerní podoby dopadlo výborně. Konec totalitního věku je tu předveden v nejčernějších barvách, a už jen do krajnosti dovedená výprava zaručuje nevídanou zábavu. Do toho ještě svérázná taneční a pěvecká čísla – fakt mě překvapuje, že se z tohohle filmu nestal kult. A samozřejmě tu je ještě DJ Arnoštek, jedna z těch vpravdě nezapomenutelných filmových postav. Také Jaroslav Dušek jakoby ve všech svých nejlepších filmech hrál už jen variace na to, co předvedl v Kouři. (15.07.2020)

95% - Jeden z nejlepších filmů, co jsem poslední dobou viděl. Jeho zajímavostí, dynamikou a nadsazeností jsem byl hypnotizován od samého začátku. Že se ale na konci budu bavit dokonalou alegorií na převrat a všechny postavy dostanou ještě zajímavšjší rozměry, to jsem fakt nečekal. Film Kouř, jenž mi byl doporučen kvůli několika Arnoštkovým hláškám, se mi jeví jako nedoceněný klenot naší kinematografie. (03.07.2010)

"No, zbývaj akorát tři věci. Křížek, vězení, kotelna." Ať žije stylizace. Ať žije stylizace! Vymyťme realismus! Pryč s plačícími herečkami prociťujícími roli srdičkem! Eva Holubová prezidentem! Dosaďme říznou ironii! Poddejme se chlípnému sarkasmu! Necouvněmě před ničím, co vzbuzuje odpor v očích mladých panenek nenavyklých rozmlouvat s uměním! Co s uměním, i se zdí polepenou plakáty se dá rozmlouvat, a jak! Víc zdí, víc kouře! (11.11.2009)

,,Hele kotě vo co ti de? Jestli vo to, tak dem na to! ''. Kouř je opravdu úlet, ale geniální. Vorel do filmu obsadil většinu herců divadla Sklep i některé neherce, mezi něž počítám Lucii Zeďníčkovou. Tady mi ale kupodivu až tak nevadila. Vorel do filmu šikovně zapojil i svoji studentskou práci, kterou režíroval v roce 1985 pod názvem Ing. s Tomášem Hanákem v hlavní roli. Kouř byl natáčen v prostředí skutečně brutální fabriky, která děsí nejen svým zevnějškem, ale i vnitřní spletí chodeb, kamrdlíků, kanceláří, schodišť, skladů a vůbec všelikých prostor, kde by návštěvník ihned zabloudil. Na chodbách lze najít nástěnky, vařiče, popelníky a v květináčích živořící květiny, jejichž listy nikdy neviděly slunce. Jestli jsem z někoho ve filmu opravdu nemohl tak to byl Arnošt (Šimon Caban). Bohužel to to byla jeho životní role, protože lepší roli už nehrál, ale téhle se chopil s šarmem socialistického dýdžeje. Málokdo ovšem ví, že hlas mu zapůjčil a tudíž i onen nesmrtelný hit nazpíval Martin Zbrožek, který je také slušné zvíře .-)! Mimochodem zadání znělo tak, aby ona disco píseň byla napsána co nejodpudivější jak do hudby tak do textu. A ačkoliv ta snaha tam byla, málokterý skutečný ryze socialistický hit se může pochlubit takovou nesmrtelností jako tahle skladba :-)! Tady se pan Vorel dost seknul v záměru!.-). Mimochodem ač o film zatím nejeví zájem, píseň zná i mé potomstvo, které má o k filmům z devadesátek zatím bohužel předsudky, že je to něco prastarého, pixelovatého, naštěstí už barevného se zvukovous stopou...  Snad je stáří osvítí, kdybych já selhal v osvětě!  -- A nebyl by to Vorel, kdyby se nám filmem nepokoušel něco sdělit. Tak trochu ironizuje, tak trochu si hraje, reálně předvádí bizarní obludnost socialistického inženýrství, kterou je však zároveň fascinován. To že film vznikl ihned v roce 1990, kdy se leckdo teprve rozkoukával také vysoce hodnotím. Za mne je to rozhodně za pět vostrejch. * * * * * (21.05.2015)

Absurditou provoněná metafora normalizace, ale také obecný komentář na téma svržení totality, které se obrátí samo proti sobě. No a navrch strašně zábavná, gilliamovsky stylizovaná hříčka, jejíž specifický humor a rytmus za těch třicet let v podstatě nezestárnul. Nevím, jak je to vůbec možné. Každopádně asi furt nejlepší porevoluční domácí produkt, na čemž je smutné, že přišel v podstatě hned. A pořádného konkurenta dodnes nenašel. 95 % (30.11.2020)