Mazaný Filip

"Já jsem sváteční piják. Takovej, co jde na jedno a probudí se v Singapúru s plnovousem na bradě." Mazanýho Filipa jsem zcela a naprosto brilantně pochopil. Jenom jsem ho tak úplně nepochopil. Ale to se může stát ve světě plným Kidů, vypranejch džín, roztrženejch kušen hákem a hollywoodskejch sexbomb, ve kterým parchanti zabili Kennyho a Nigel Smith v něm prostě ebyl, eni a ebude. Mně tedy tento pozdrav z noirového Sklepa vždycky podezřele dobře zvedne náladu. A na to mám alibu. (08.01.2014)

Tak jsem tak nějak ve skrytu duše doufal, že se mi to bude opravdu líbit. Přeci jenom herecké obsazení dává dobrou naději, když je v něm možno nalézt téměř všechna jména kvalitního českého humoru. Po zkouknutí se ale nakonec divím, že je hodnocení tak vysoké. Mazaný Filip je na české poměry jedinečný svým vizuálním zpracováním, které má snad zatím nejkvalitnější ze všech. Neuvěřitelná debilita dia i monologů, nucené herectví i takových komediálních mágů jako je Čtvrtníček, Šteindler, Vávra i Hanák, nuda, která odpuzuje od dosledování snímku a samozřejmě absence kvalitního humoru (až tedy na Hanákovo ježdění autem), na který jsme od těchto bohů zvyklý, ho až příliš shazuje. Někdy nedokážu pochopit, jak se vůbec může takový propadák poštěstit. Je to podobné zklamání, jako při sledování Spy Kids od Rodrigueze nebo poslouchání soundtracku ke Stigmatům od Billyho Corgana. (17.02.2006)

Filmová adaptace legendární divadelní hry (kdo viděl, ví o čem mluvím...) divadla Sklep parodující klasické gangsterky Raymonda Chandlera se soukromým očkem Philem Marlowem alias Tomášem Hanákem v hlavní roli... Režisér Václav Marhoul, též vzešlý z kruhů kolem divadla Sklep, přistupuje ale k parodii z jiného směru, než jsme zvyklí od klasiků - pánů Brdečky a Lipského... Zachovává formální, tedy torzovité, vyprávění sklepáckého dramatu, přebírá zalidněný prostor řadou marginálních komických figurek (obsazen je tu snad každý, kdo v oblasti českého alternativního humoru něco znamená), stejně jako ponechává klasickou sklepáckou poetiku, plnou absurdna (,,Doslova se mi přilepili na paty..."), dadaismu i hraní si s jazykem (boss Perrugini - výborná slovní hříčka založená na české výslovnosti jména v 1. pádě:-) atd.), a přidává svůj díl imaginace a tvůrčího podílu - formálně co možná nejpřesnější postižení atmosféry a nálady žánru noir a gangsterek, obvykle s Bogartem v hlavní roli, a vykreslení klasického Hollywoodu 30. let... K tomu navíc přimísil moře filmových odkazů a citací z klasických filmových děl (v jednom z vedlejších ateliérů právě natáčí Ed Wood, basketbal na zastrčeném plácku hrají chovanci psychiatrické léčebny z Přeletu nad kukaččím hnízdem...), ale i z děl moderních (gangsteři ,,Zabili Kennyho", postavu ze South Parku, je tu i díky své četné citovanosti trochu sporná aluze na Matrix...). Marhoul si ale se svým filmem opravdu vyhrál do posledních detailů - pozorný divák v něm nalezne plno vtípků až kdesi v druhém plánu (kupříkladu prohozená zpětná projekce nesynchronizovaná se stylem jízd Phila Marlowa)... Většinu svých propriet ale tenhle film přebral z geniální sklepácké hry - bláznivý ředitel psychiatrického ústavu v podání Milana Šteindlera byl kdysi v divadle ještě potrhlejší, všechny ty Chandlerovské hlášky Tomáše Hanáka ještě zemitější (,,Vlhký vzduch studil jak popel vychladlého vztahu..." ... ,,Piju cokoliv...když je to whiskey..."), odstup a nadhled k parodovanému ještě výraznější... Ztrhané bránice se ale do filmu přenést nepovedlo...a to je, myslím, jediné mínus toho snímku. Všechny ostatní složky filmové stavby sedí dokonale - promyšlená a erudovaná režie, výborná kamera pana Smutného, typově přesní a dokonalí herci (zvláště Oldřich Kaiser v roli mafiánského bosse Perruginiho a jeho skupina gangsterů, ale i nesklepačka famme fatale Vilma Cibulková...mimochodem, tohle je přesně ten film, který si mnohem lépe vychutnají cizinci bez znalosti českého kulturního prostředí a bez v podvědomí uložených obličejů a stereotypů spojených s jejich typologií...), stylová hudba... Tedy téměř dokonalý Phil Marlowe... ,,Nikdo mi nerozumí, jsem záhadný..." (22.10.2007)

Přečetl jsem všechny u nás vyšlé knížky pánů Hammeta, Chandlera a Caina, miluji filmy noir a klasické gangsterky, mám rád humor divadla Sklep a na Mazého Filipa jsem se moc těšil. Tak co se podělalo, že Mazaný Filip je tak špatný, jak je?? Naprosto absentuje atmosféra oněch klasických příběhů, ačkoliv se o ní film snaží. Bohužel zůstává jen křečovitou levnou nápodobou, nehledě na velmi obtěžující monolog hlavního hrdiny, jeho "jak" a "jako" nejen že byly trapné, ale postupem času už jenom štvaly. Jasně, měla to být komedie, bohužel její nevýhodou je, že jí chybí opravdové vtipy a hlavně jejich správné načasování a gradace, takže pokud se občas nějaký vtip povede, naprosto nefunguje, protože se objeví v tu nejnevhodnější dobu a zůstává samoúčelným. Výbornou parodií monologů drsných detektivů jsou ty Drebinovy v Bláznivých střelách, které hlavně korespondovaly s obrazem a posilovaly slovní vtipy na druhou, což u Mazaného Filipa nenastane ani jednou, ačkoliv se to leckdy evidentně nabízí. A co se týče úmyslné přestylizovanosti herců, zůstala jen herecká křeč, která se třeba s geniálním Limonádovým Joem nedá srovnávat... Kladem filmu je Smutného hodně slušná kamera, i když občasná přebarvenost filmu mě trochu vadila (zvlášť když se odkazuje na filmy, které nejenže byly většinou černobílé, ale hlavně na své černobílosti stavěly), pokud už barva, byla by možná vhodnější technicolorově "vyblitá" varianta, které svého času využili Coenové u Millerovy křižovatky. Nicméně kamera a výprava neutáhne žánr, založený na stavbě děje a zajímavosti postav. V Mazaném Filipvi se neděje vůbec nic a postavy stojí za starou belu... (02.04.2004)

I řekli si jednou lidé z jednoho divadelního spolku, že sehrají stylové představení s pěknou výpravou, popkulturními narážkami, rošťackými vtípky a hlavním hrdinou se školácky naškrobeným přednesem. Jejich troufalost a naivita je dovedla k myšlence, že pokud si pozvou do party ještě šikovného kameramana, mají na to natočit dobrý film... Mazanému Filipovi bohužel nepomáhá ani svéráznost zpracování, ani obsazení celého divadla Sklep (snad i včetně uklízeček) a bohužel ani láska a úcta, jež Václav Marhoul - režisér, jehož ruka je ve výsledku sotva znatelná - k parodovanému žánru a jeho klasických zástupcům chová. Ono totiž nestačí vymyslet pár suchých konverzaček a pro naplnění celovečerní stopáže je natahovat do naprosté trapnosti. Je mi líto, ale v Mazaným Filipovi je míň šťávy jak v penzionované prostitutce, která spadla do lisu na jablka... 55% (15.07.2008)