Severní Marseilles

Z pohľadu portrétovania betónových džunglí geto sídlisk francúzskych miest (v tomto prípade Marseille) môže byť novodobým La Haine práve tu prítomný BAC Nord. Nie Les Misérables, nie Bronx a už vôbec nie Athena. Doťahuje sa len krátkometrážna (doku) tvorba Ladj Lyho, ktorá esenciu oného života zachytáva pomerne dosť verne, možno ešte Caïd (pre Dánsko je tu solídny Shorta). Všetkým menovaným ale oproti Kassovitzovmu opusu chýba podrobný rozbor postáv v súvislosti s tým, ako banlieue ovplyvňuje ich život a ako ich život ovplyvňuje banlieue. Oplývajú však perfektne namiešanou atmosférou drsnosti, surovosti, chladu a špiny, plus energickými zásahmi protigangovej jednotky, ktoré idú bez spomalenia na doraz. V zásade naozaj zamrzí len, že sa nešlo do hĺbky, minimálne aspoň čo sa ústredného tria týka, nakoľko z tých ich načrtnutých rysov vyzerali zaujímavo, a tiež abruptný záver s príliš jednoduchou konklúziou. Napriek všetkému je ale BAC Nord silne vťahujúci a opáčok bude v budúcnosti ešte mnoho. A tú čiernu búrku na rue Félix-Pyat raz uvidím na vlastné oči. Drž palce... ♪♫ (10.9.2022) (15.9.2023) (15.09.2023)

„Přestaň se hrabat v debilních ubikacích. Sto eur za zásah.“ - „Někdo to musí dělat!“ - „Srovnej si to v hlavě. Špičkovej dealer či kapsář, žádnej rozdíl. Jasný? Chtějí, abychom plnili. Spolu s kvalitou.“ - „Kvalitou?“ - „Jo, kvalitou. A vyřizovali pouze stížnosti. S dealery jsou jen potíže…“ Marseille, malebný jih Francie a ideální místo pro život, chtělo by se říct. Ale zároveň i oblast, kde vládnou drogové gangy, které se policii vysmívají a jednotliví pěšáci s odznakem můžou tak akorát sklopit hlavu a chytat malé ryby. Každodenní marný boj proti lidskému odpadu ovšem člověka omrzí a udělat rozhodnutí, které může všem změnit život, je tak lákavé. Jenže nakonec vás ani nemusí dostat v ulicích, ale pěkně od kancelářského stolu…Krimi, které se nebojí pojmenovávat věci tak, jak jsou. Je plné (lidské) špíny, frustrace, slušně akce (samotný zátah je parádně napínavý a o postavy máte skutečně strach, protože situace se může kdykoliv nepěkně vyhrotit) a směrem ke konci i deziluze (neb hrdinům je potřeba se patřičně odměnit za jejich službu, že). Solidní 4*. (16.01.2022)

Nejděsivější jsou vždy pochopitelně ty příběhy, které se doopravdy staly; můžete si čistokrevných hororů pouštět kolik chcete. Napětí a deprese z první linie v nekompromisní francouzské palbě, která mě po přečtení podobně laděné Jednotky od Dona Winslowa už totálně rozstřílela na sračky... Blbě se to rozdejchává. [Netflix] (20.09.2021)

BAC Nord sa rozbieha postupne, asi takých približne prvých päťdesiat minút sa nič také výnimočné nedeje, avšak trpezlivosť sa vyplatí. Potom sa trojica policajtov začne dostávať do komplikovanejších a komplikovanejších situácií. (V mnohom podobné snímky - dosť intenzívna dánska Shorta, prípadne zaujímavý známejší fr. film Bedári). BAC Nord dosť približuje a reaguje na už dlhšie trvajúcu situáciu s hromadou menšín, multikulturalizmom, zvyšujúcou sa kriminalitou v mnohých európskych väčších mestách, kde niektoré neprispôsobivé skupiny začínajú preberať niekedy celé mestské štvrte, neraz vznikajú ghettá, no-go zóny, akési tamojšie mini kalifáty, kde sa ani polícia, armáda neodvážia vkročiť, jedine silou. ("Nevidel si to tam. Začína to byť dosť chaotické. Ako v Bagdade. Bossovia sú nafetovaní od rána do večera. Aby si udržali teritórium, pokojne zabijú. To oni predstavujú zákon. Zbavili sa polišov, politikov aj ostatných. Na sviatky berú deti von. Dávajú im peniaze. Ale žijú v napätí. Kvôli prevzatiu predaja drog dochádza k rozbrojom. Ak si dealer nechá niečo pre seba, hneď sa ozve samopal. Pravidlá už neplatia. Je to divočina. Tá štvrť je šialená.") Spoločensky kritická snímka, ktorá ukazuje v tomto prípade policajtov ako obete a častokrát len ako bezmocných predstaviteľov zákona, čo je dosť prekvapujúce, keďže bežne skôr civilisti neraz bývajú obeťami zlovôle niektorých príslušníkov ozbrojených zložiek, avšak v rámci tejto konkrétnej problematiky to bude akosi naopak a človek až s tými francúzskymi policajtmi pomaly súcíti. ("Sme k ničomu. Sme teraz k ničomu. Je po všetkom. Čím ďalej tú prácu robím, tým mám menšie úspechy. Čoskoro už bude neskoro. Možno už je. V ubikáciách už ani neočakávajú pomoc. Vzdali to. Nič pre nich nerobíme. Pri každej návšteve nás napádajú, nadávajú nám. Deň čo deň ma nazývajú pankhartom... Nesmieme to tak brať. Nesmie sa ničiť vybavenie. Dobre, necháme to tak. Nič nenarobíme. Áno. Tak to je. Nechápem to. Aký je plán?... Načo sme ako policajti dobrí?") Čiže, v rámci hodnotenia štyrikrát hummus, teda ;), štyri červené hviezdy. (15.08.2023)

Nedávno jsem s americkou produkcí letmo nakoukl do odpudivých arabsko-negerských čtvrtí Marseille s jejich odpudivými obyvateli (Stilwater), aniž bych tušil, že jsem tam už o rok dřív mohl nakouknout mnohem důkladněji a s mnohem povolanější produkcí domácí, tedy francouzskou. A světe div se, tenhle hustoatmosférický, syrový, rasově těžce nekorektní, testosteronem a adrenalinem napumpovaný kriminální akčňák, který má potenciál vyrobit z leckterého sluníčkáře a voliče Pirátů oddaného člena Ku-Klux-Klanu, se prezentuje pod hlavičkou Netflixu, toho Netflixu, který... no jistě sami všichni dobře víme. Je to hodně neradostná podívaná. I kdyby městská "multikulturní" realita v Západní, Severní, ale i Jižní Evropě byla jen z poloviny tak bezútěšná, jak je zobrazena v tomhle filmu, mám obavy, že tamní společenské struktury jsou během dvou tří generací nenávratně v hajzlu. A vládnoucím "elitám" je to zjevně buřt, nebo je to dokonce jejich záměr. (05.10.2021)