Evropa

„Nyní budeš naslouchat mému hlasu. Pomůže ti hlouběji proniknout do Evropy. Pokaždé, když uslyšíš můj hlas, s každým slovem, s každým číslem, poodkryješ další vrstvu, otevřeš se vůči jejím vjemům. Budu počítat od jedné do deseti. Až řeknu deset, budeš v Evropě. Říkám tedy jedna.“ Poválečné Německo viděné očima mladého idealisty, který se ocitnul ve světě, kterému nemůže rozumět. Dívá se, ale nevidí. Naslouchá, ale nechápe. Je uprostřed hry, ale nezná pravidla. Stává se loutkou. „Chtěl jsem svou prací trochu zlepšit svět. Německo potřebuje přátelství.“ Jako obvykle natočil Lars von Trier velmi zvláštní a působivý film ( „Tanec v temnotách“ je jediná výjimka, kdy jeho magie na mě nefungovala). Černo-bílé záběry, které dostávají barvu pouze, když se odehrává něco opravdu zásadního, ale především hypnotizující hlas vypravěče doplněný monotónním rytmem ubíhajících kolejí. To se nedá popsat, to se musí vidět. Evropu považuji prozatím ( spousta jeho děl na mě ještě čeká) za Larsův nejlepší film. (13.04.2006)

Filmů o tom, do jakých extrémů zahnali Němci situaci za druhé světové války, je mnoho. Naštěstí jsou ale také filmy, které ukazují, že do extrémů dění zahnali i Američané a spol. bezprostředně po konci války - mezi takové filmy patří i Evropa. Krásně ukazuje, že ať se dostane k moci kdokoliv, není to nikdy přínosem pro všechny a vždy se najde někdo, komu se to nechá sežrat... Moc prostě dělá z lidí zvířata... Evropa je neuvěřitelně krásný snímek natočený velmi originálním způsobem. Forma vyprávění i změn barev a prostředí je úžasná a fascinující. Promluvy vypravěče na začátku, na konci a nejednou i během filmu byly vynikající, umocňovaly atmosféru a především na úplném začátku jsem to opravdu cítila... Jak já toho Triera obdivuju... To je opravdu Umělec!!! (23.11.2012)

Europa je skvost po všech stránkách. Mám rád Kafkovy knížky a myslím, že Von Trier dokázal zatím nejúspěšněji ze všech režisérů ve svém filmu navodit tajemnou atmosféru jeho knih. Umístění děje do poválečného Německa a zápletka s dopravní rodinnou firmou Zentropa a partyzány Werewolfu jakoby pocházely z pera autora Procesu, či Proměny. Oceňuji originálním způsobem pojatou černobílo-barevnou kameru s unikátním využíváním modrého plátna. Střih a jiné způsoby přechodů scény jsou zde na nejvyšší řemeslné a umělecké úrovni. Už jen za scéna se sebevraždou ředitele společnosti by si tvůrci zasloužili být zbožňováni. (15.06.2007)

Režijně výborné, do morku kostí mrazivé veledílo od prvních sekund. Způsob, jakým si Trier hraje se světlem, kamerou, vypravěčem, hudbou, oslovuje diváka, motiv ubíhajících kolejí, barvy, kontrast, rutina, láska, nespravedlnost, nedoceněnost, netolerance, využívání, bolest, smysl života. Pro mě první Trierovina, nicméně po tomto zážitku rozhodně ne na dlouhou dobu poslední. You want to wake up to free yourself of the image of Europa but it is not possible. (28.09.2008)

Jo tak timhle me Lars fakt dostal. Film se sice tvari jako nejaky desne osudovy dilo, hlavne diky hlasu vypravece, ale pribeh je vicemene jednoduchej a dobre srozumitelnej. Coz ovsem neznamena, ze by byl nejak hloupej, naopak je tu obsazeno hodne myslenek a celej film ma naprosto uchvatnou atmosferu, ze z filmu nemuze clovek spustit oci, obzvlast, kdyz je film natocenej fakt zajimave a svizne. Akorat to stridani cernobily s barevnou mi prislo vicemene zbytecny, precejen ta barva tu je jen tak nahodne, jedinej moment, kdy je fakt hodne pusobiva, je scena s vanou, jinak to moh klidne nechat cernobily cely. Film ma taky docela slusny herecky vykony, hlavne Jean-Marc Barr, jehoz postava ma fakt zajimavej vyvoj a pak Ernst-Hugo Jaregard, kterej je fakt paradne protivnej. Pak uz zbejva jen zminit, ze ma film paradni hudbu a vyjde jeden z Trierovo nej filmu. (27.04.2008)