Tanečnica v tme

Nezažil jsem žádný pocit smutku, bylo mi vcelku jedno, co se stane hlavní postavě. Rovněž nesnáším, když se někdo chová iracionálně, podle mě, čili tak, jak bych se já nikdy v životě nezachoval. Jinak ale bylo napětí stupňováno s přesností švýcarských hodinek, hudba Björk, zvláště hlavní téma, byla výborná a konec....příjemný :-) Ke čtyřem to mělo hodně blízko... (06.02.2006)

"Tanec v temnotách" je neuvěřitelně originální projekt, který na svého následovníka bude čekat asi hodně dlouho, pokud se ho vůbec někdy dočká. L.v.Trier v něm totiž spářil dva do té doby nespojitelné filmové světy, jakými jsou : nezávislý film, točený jen ruční kamerou a snažící se o co nejrealističtější ztvárnění snímaného + úžasný svět muzikálů, které si mohou dovolit vpodstatě úplně cokoliv. A to L.v.Trier moc dobře ví, takže tady najednou máme ženu jež musí (zdaleka nejen proto aby se uživila) těžce makat v tvrdě realisticky vyhlížejícím prostředí amerického zapadákova, ve kterém se stýká s reálně uvěřitelnými postavami. Do tohohle prostředí je ovšem vložen vpravdě "muzikálový" (rozuměj - za uši utažený, do extrémních situací dovedený) příběh, prokládaný tanečními čísly jež jsou provázena (ne náhodou, ale zcela záměrně a jedině možně) hudbou islandské zpěvačky Björk, protože je to právě ona a její originální a nezaměnitelná hudba, jež se staly tím jediným možným klíčem, který byl schopný spojit nespojitelné. (28.09.2004)

Podle mne má film jedinou vadu, a tou je to, že chce být mermomocí muzikálem. Poetika syrového dramatu je zcela jiná než poetika muzikálová. A tak vždy, když mne příběh pohltí, ale vzápětí mne vytrhne z nálady, kterou předtím vytvořil, nepravděpodobnou taneční a pěveckou vložkou, která nic nikam neposune a jenom zdržuje, naštvu se. V průběhu minut se pak už hrozím, kdy to zase přijde - o možnosti jít pocitově s sebou se tak nedá mluvit. (25.07.2009)

Hudbu Björk, ač jsem si vědoma jejích nesporných kvalit, skutečně nemusím, ale tady mi nevadila a naopak jsem si říkala, že jakákoliv jiná hudební volba by do filmu neseděla. Těkající ruční kamera také nepatří mezi to, na co bych se s oblibou dívala, ale zde mi nejenže nevadila, ale většinou jsem jí ani nevnímala, byla naprosto přirozenou součástí příběhu. Velmi originálně zpracovaného příběhu - krutě reálný šedý svět mladé slepnoucí ženy je prostříháván s jejím denním sněním - miluje muzikály a velmi barvitě představuje si, jak tančí a zpívá. Střetávají se tu dva zdánlivě neslučitelné světy, ale nečekaně fungují. Přesto mám z filmu velmi smíšené pocity - ke konci jsem totiž měla čím dál silnější pocit, že mě pan režisér citově vydírá. Nevím proč, ale tenhle zdánlivě silný příběh nabitý emocemi se mě ani trochu nedotkl, toho tlaku na diváka bylo prostě o něco víc, než být mělo a jaksi to u mě přelezlo tu pomyslnou čáru emočního kýče. (08.08.2006)

Moje druhé stretnutie s citovovydieračskou tvorbou šialeného Dána. Predtým som videl iba Vlny, ktoré na mňa pôsobili citlivo, pravdivo a ich postavám som veril. Tanec je podľa mňa prvoplánovo vydieračský, postavy sa chovajú za každých okolností ako čistí hajzlíci (čiže nastáva niečo ako prehnaná realističnosť, čím sa stáva fikciou) a Bjork so svojou nesympatickou aurou a prapodivnou hudbou nemôže byť pre mňa objektom takéhoto vydierania. Je to samozrejme môj čisto subjektívny názor, ale o tie tu práve ide. VIDENE ZNOVA: Na niektoré filmy treba správny vek, v tom mladom môžu filmy ako Tanec v temnotách oôsobiť príliš šokantne, až za tým človek nič viac nie je schopný hladať. Nebudem tvrdiť, že ostatné Trierove zárezy ma oslovili viac, len si priznávam, že niekedy jeden krát vidieť kvalitný film nestačí. Tu sa len tak mimochodom okrem toho vyzdvihovaného citového vydierania zaoberá aj Amerikou ako systémom nejakých tých hodnôt.... (20.07.2012)