Kráľovstvo mačiek

Ani v tom nejpoučnějším módu Studio Ghibli neselhává a skrze úžasné charaktery (Baron), překvapivé množství hlášek (při honičce v labyrintu jsem slzel smíchy) a dojemný soundtrack jsem jen překvapeně zíral na to, jak komplexně tahle kratičká pohádka funguje, byť na více než podobném konceptu jako o rok starší Cesta do fantazie. Nebýt neodbytného pocitu, že ve finále funguje Království skoro jako první díl nějakého pořádně výpravného seriálu, okořením hodnocení maximální várkou, i takhle ale zůstanou na cestu roztomilé Haru vzpomínky maximálně pozitivní. (09.08.2016)

Můj první (!) japonský animovaný film, který jsem viděla. Japonská animace se mi líbila: velice barevná, ale velice civilní, nic nepřikrášlující, jak to bývá zvykem v našich končinách. Příběh byl dost prvoplánový a poselství příliš dané na odiv - to předurčuje film spíše pro děti (příp. možná i ty odrostlejší ve věku Haru), pro dospělé spíše oddechovka, která nepřinese nic nového či hlubšího. Ale oddechovka příjemná... Zajímavé komentáře: kinej, T2, mrksik, togaf, Jossie, yenn. (29.04.2013)

Kdybychom toto vytvořili u nás, říkali bychom si, jak jsme dobří, jaké to je lehké (a paradoxně na některých místech pozoruhodně nenápadně pochmurné), krásně animované, nápadité a občas i vtipné a satirické (naše tříletá prťata viděla poprvé předevčírem - a dnes viděly už pětkrát). Jenže to nevzniklo u nás, ale v japonském studiu Ghibli. Z pohledu tohoto studia se jedná o nejslabší kus (prostě proto, protože ostatní věci od Ghibli jsou tak dobré). Není to fantasy, není to sci-fi, není to romance, ba ani drama, je to čistá pohádka. Vyprávění o dívce, která zachrání kočičího prince a následně začne být zahrnována dary, o které ani nestojí, aby měla být nakonec za prince provdána. Zajímavý je prvek kočičího barona a tlustého bílého kocoura, který se objevil už ve Whisper of the Heart (tam se však jednalo o obyčejnou sošku a obyčejného kocoura). (16.07.2011)

Ďalšia orientálna cesta ríšou fantázie. Už o niečo menej nápaditejšia a doslovnejšia. Je však zaujímavé sledovať, akým spôsobom sa dá profilovať charaktery ľudí prostredníctvom mačiek. Ako z nejakej Ezopovej bájky. Škoda, že som takéto animáky nevidel v detských časoch, mohli mi zostať viac v srdci. Je treba ale podotknúť, že obsahovo tejto rozprávke chýbajú hutnejšie prepracované postavy či dajaký silnejší myšlienkový náboj. Z tých prázdnejších obrazov sa dalo vytasiť hlbšie divácke potešenie a tie moje spomenuté klady v prvých dvoch vetách sa nevyužili v miere, akej by som požadoval. (14.11.2014)

Neko no ongaeši mi připomíná korejskou Mari iyagi. Taktéž je zde prostý příběh, dospívající hrdin(k)a a výlet do jiného světa. Oproti Mariině snovosti je však pohádkovější a humornější. Celkově příjemná podívaná, jejímž nejlepším momentem je pro mě výborný nápad s neobvyklým závěrečným schodištěm. 7/10 (24.09.2006)