Prelomiť vlny

U filmů Larse von Triera můžete mít jistotu, že tím nejveselejším místem snímku je prvních deset minut. Pak už to jde s životem hrdinů jen a jen dolů. Breaking the Waves je toho důkazem. Opět se jedná o silně autentický snímek s absolutně skvělým obsazením. Myslím, že tentokrát casting ani už lepší být nemohl. Trier opět točil po svém, vyjímku jsou okna s označením kapitol, kdy režisér záběry krášlil přes různé filtry a doplňoval hudbou. Jako by tím chtěl dokázat, že i on by uměl točit líbezně, ale samotný příběh je odvyprávěn klasicky trierovsky syrově. (26.08.2005)

Sledování filmu je stejný požitek jako sedět holým zadkem na rozzuřeném ježkovi. Nicméně i kdyby nestál obsah vůbec za nic (a tak tomu není), ty minimálně 4* by zasloužilo ústřední duo Skarsgard a Watson, zejména Emily Watson, jejíž výkon je neuvěřitelně sugestivní, opravdu se překonává. Jinak to zřejmě není film na časté zhlédnutí, mě to jednou taky stačilo, ale rozhodně se dá říct, že mě obsah zaujal a ke konci docela rozprášil. Na 5* to ale pro mě přece jen nebylo. (11.09.2011)

Teskná a neukojitelná milostná píseň. ... Většina písní končí dobře...aspoň si to tak přejeme. Někdy až zbytečně moc. ........ Ani katarze, která je zde v podobě několika osvěžujících barevných průzorů (i hudebně skvostných, téměř až na hranici kýče) z hutné emoční horské dráhy, nakonec těžko zažene depresi z krutě a zbytečně nenaplněné lásky. Filmový drahokam s nemilosrdně ostrými hranami, syrovým zpracováním a hereckým koncertem milující nešťastnice. (09.10.2005)

Proč? Proč se všem líbí Trierovy filmy, jenom mně připadají blbé (jen máloco mě v kině tak otrávilo jako Dogville), nebo v lepším případě nezajímavé? Zřejmě jsem hlupák. V tom případě se s tím nedá nic dělat. Ale povězte mi, co je tak famózního na téhle kompletně nepravděpodobné (přitom realisticky se tvářící) a fádně natočené historce? O děsivém citovém vydírání nemluvě. Ano, herci jsou výborní. Jiné klady neshledávám. Ukamenujte mne, stojím-li vám za to. (04.05.2006)

Tenhle film vzbudil obrovský ohlas a pod vlivem toho všeho humbuku jsem se mu bránila, člověka to přece jen ovlivní, ta vlna zájmu a já mám tendence být pak kritická. Nakonec jsem se z hluboka nadechla a viděla film, který se k ničemu dosud viděnému nedal ničím přirovnat. Obraz příšerný, herci hráli jakoby nehráli, děj se valil do pointy, která nebyla ani tak perverzní jako bizarní, jenže to celé dohromady, přesto, že mě to zlomilo, odrovnalo a na dlouhou dobu připravilo o iluzi, že život je krásný, mě zároveň nevýslovně dojalo a obohatilo - TÍM obrazem, TĚMI herci, TÍM dějem. (05.03.2005)