Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková, Michal Kožuch, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Josef Somr, Miloš Willig (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Historický příběh Františka Vláčila se odehrává v drsných reáliích druhé poloviny 13. století. Zobrazuje svár mezi vnucenou příslušností k asketickému křižáckému řádu a touhou po svobodném životě. Fanatický rytíř Armin von Heide (Jan Kačer) pronásleduje svého přítele Ondřeje (Petr Čepek), potomka českého zemanského rodu, jenž uprchl a vrací se zpátky na rodnou tvrz. Rytíř je rozhodnut jej potrestat za provinění proti regulím řádu a během Ondřejovy svatební noci vnikne do ložnice jeho nevěsty... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (406)
Film je krásný svým pojetím středověkého prostředí, výjimečností dobrých historických filmů v české kinematografii i dokonalým hereckým výkonem Jana Kačera, ovšem scénář trochu podléhá obvyklým klišé časů minulých - zejména kontrast mezi odlidštěným, nesympatickým řádovým životem a bukolickou idylkou českého venkova nepůsobí zrovna přesvědčivě. ()
Místy solidní hudba, občas dobrá kamera a pár silnějších scén. Zbytek je mdlá nábožensko-fanatická vata, která je v každém druhém filmu. Nevidím důvod, proč by mělo být hodnocení tak vysoké. ()
Tak... předvčerem jsem shlédl po letech Blízká setkání třetího druhu, ty si vybraly "přítomnost a zestárly, sice se drží, ale zestárly... Údolí včel chutná úplně jinak, než před více jak pětadvaceti lety, kdy jsem je shlédl během zimní dovolené na závodní chatě ROH Martiňák v Beskydech! Zasáhlo mě to drsně! Jako doba, ve které se tento baladický příběh odehrává! Teď po letech vlastních zkušeností a vybryndaných kalichů hořkosti, chutná tento filmový pohár emocí jinak. Méně šokujícně, ne však zakysle! Stále je to dobré a těžké víno... Lidé, jejichž osudy, víra, radosti, láska a pády plynou každý ke svému konci... a na koni filmu se s námi loučí Baltské moře svou chladnou věkovitostí, příbojem a zdánlivou netečností... ------------- A zase si uvědomuji, jak je pro dětskou duši náročné setkávání se s takovým drsným světem, ať ve filmu, či životě! Brzká a opakovaná setkání s krutou "realitou" působí ono neblahé otupění mladých generací, které pozoruji u dětí kolem sebe, těch, které mohou sledovat a hrát brutality jaké chtějí... :( ------------ Poznámka -------------- Balada je původně epická, později lyricko-epická nebo lyrická báseň s ponurým, tragickým dějem a zejména koncem. ... cs.wikipedia.org/wiki/Balada ()
Tak tomuhle říkám filmová lahůdka. Pošmourná středověká atmosféra, náboženská bygotnost, " Vláčilovská rozvláčnost ", silné téma dle literární předlohy Vladimíra Körnera - to vše slité v hutný filmový zážitek. Jan Kačer v roli fanatického rytíře řádu je přesvědčivě šílený. Petr Čepek z jeho výrazem je bohužel nenahraditelný. Ostatní role skvěle zapadají do této ranně středověké fresky. Jinak než černobílé to být nemůže a lepší hudbu to mít také nemůže. Vždy mě dostala krvavá potyčka s uhlíři, která působila úplně mysticky. Po tomhle filmu mě vždy dlouho bzučelo v uších a marně jsem se snažil odpovědět si na otázku proč se Ondřej z Vlkova vrátil. Je fanatismus následováníhodný? ()
Všeobecně je málo dobrých historických filmů, ale tenhle se opravdu vydařil. Ve své podstatě jednoduchá zápletka, která nás ale uvádí do světa středověkého člověka zmítaného mezi svatými přísahami a touhou po „normálním“ světském životě. Postava Armina von Heide je působivě fanatická a jeho věta: „Mohu odpoštět jen těm, kdo jsou čistí!“ by mohla být reprezentativním mottem jeho stylu myšlení. Také se mi líbí znázornění určitého kontrastu mezi rytířem-mnichem odtrženým od světa, který se považuje za ztělesnění Božího hněvu, a světským knězem, jenž není svatý a proto má pro své ovečky pochopení. ()
Musím se přiznat, ale dlouho jsem se tomuto dílu vyhýbal. Asi proto, že jsem kdysi v nezralém věku koukal na Markétu Lazarovou a dost mi tento snímek vadil (taky přijde na řadu, abych ji znovu přehodnotil) a proto jsem měl obavy i z Údolí včel. Ano, byla to velká chyba. Toto je něco tak nepopsatelného, sugestivního, tvrdého a ve své syrovosti nádherného, že nemůžu slovy vyjádřit, jak mě to dostalo. Něco takového už dnes nevzniká, ale není to povzdech. Spíš jsem rád, protože je jenom pár skvostů a k těm se mi a budoucí generace musíme vracet. Ještě jednou se musím tomuto drahokamu nejen české (československé) kinematografie omluvit a složit mu poklonu. ()
Neuvěřitelně silný filmový zážitek. Vláčil je prostě dosud (a zřejmě ještě dlouho bude) nepřekonaným géniem českého filmu. 100% ()
Uhrančivý Petr Čepek a fanatický Jan Kačer ještě předtím, než prodal svou duši do seriálů. Výtvarně, hudebně i jinak geniální. ()
František Vláčil natočil nejpůsobivější film ze středověku.. Film se natáčel u Baltu na Křižáckém hradu Malborg i u Prachatic u Kandlova mlýnu a v nedostavěném klášteře Kuklov v jižních Čechách. Strop kostela filmaři dodělali z igelitu což napomohlo k zvláštnímu rozptylu světla v závěrech. Příběh o náboženském fanatismu je i dnes aktuální. ()
Milé překvapení. Včera se v televizi odehravali projekce k 80.nám pana Jana Kačera a tenhle skvost běžel jen tak v bedně.Jednou za čas si udělám průřez televizní tvorbou a jen cumis na tu laboratoř Lobotomie s.r.o.Mezi tím taková perlička. ()
Nojo, veliká a mocná je síla řádu, kde se ocitne Ondřej a setká se s Arminem von Heidem (vynikající Jan Kačer), který později neváhá pronásledovat Ondřeje s cílem donutit ho vrátit se zpět do řádu. Vláčil dodává středověku pohled syrovosti, temna a fanatismu. Ano, takhle středověk mohl vypadat. Skvělý začátek i konec trochu zastiňují to uprostřed, které chvilkami i nudí. ()
"Náš svatý řád všude vítají, protože se bojí naší síly. Tady v Čechách jsou lidé jako pohani, ničeho se neleknou....(...)Nechť lidé zaniknou, i děti, zbudou jen andělé...." (Jan Kačer jako Arnim von Heide v teologickém hovoru s venkovským farářem) Film od mistra Vláčila vynikající, ale ten absurdní konec, to je neuvěřitelné. Körner se asi zbláznil (v negativním smyslu), dát na konci zelenou fanatismu a totalitarismu křižáků ! Snad v tom chtěl vidět svobodu ? Křižácký řád, který přinášel "Slovo" ohněm a mečem, to je společenství svobody ? Může být většího atentátu na myšlenkovou, vnitřní svobodu ? Film kritizuje destrukci myšlení, kterou "produkovali" němečtí rytíři, aby se nakonec hlavní hrdina (Ondřej z Vlkova) oddal destrukci myšlení. Klíčová myšlenka- je tedy film oslavou destrukce myšlení ? ()
Strasne..skratka strasne ()
Děj odehrávající se ve 13. století by se nemohl obejít bez námětu náboženství, které nepochybně ovládalo život každého člověka. K filmu jsem se dostala nejprve skrze Markétu Lazarovou (materiál Markéty Lazarové byl následně použit na Údolí včel) a po sléze díky samotné předloze, která mě nadchla. Kniha je poměrně čtivá především v první části, druhá část místy odbočuje zbytečnými směry. Film naopak tento nedostatek nepotkal a jeho děj je ucelený, čistý a každá myšlenka, motiv postav i jejich touhy jsou snadněji pochopitelné. Obraz je působivý stejně, jako volba míst, kde se natáčelo. Příběh začíná svatbou, kterou malým žertem překazí syn ženicha, důvod je jasný. Ondřej nesouhlasí se sňatkem svého otce s podstatně mladší nevěstou. Bohužel otec reaguje přehnaně a toto jednání stojí Ondřeje málem život. V zoufalství tak rodič přislíbí život ve víře svého syna, výměnou za to, že jej bůh nechá žít. Ondřej tak ve velmi mladém věku odchází do kláštera k Baltskému moři, kde se setkává s řadou dalších postav. Příběh je především o nekonečném cyklu, který vládne tomuto světu, tehdejší problematické době, přátelství i lásce. Je to o rozporu mezi mládím a stářím a následnému prozření a nacházení v sobě toho, čeho jsme se chtěli úpěnlivě zbavit. Celý je samozřejmě protkán náboženským fanatismem, který zcela postrádá moudrost a prostost myšlenek, ač je sám káže (to v rámci tehdejších postojů vůči náboženství přichází vhod soudruhům). Snímek ale pokládá řadu zajímavých otázek, na které nám záhy odpovídá příběh samotný. Na rozdíl od Markéty Lazarové jsem byla schopná si film pustit ještě několikrát znovu a nelitovala jsem. Je mnohem jednoznačnější a má "jiskru", je v něm určitá forma umělecké nadsázky (filmařské sebevědomí?), u které věřím, že dělá film skutečně dobrým. Možná právě podstatně menší tlak na pilu a větší svoboda posunuli tento snímek na vyšší úroveň. Dalším tahounem filmu je perfektní herecké obsazení, Petr Čepek (Adelheid) má pro roli Ondřeje perfektní tvář, která sama o sobě evokuje cit. Jan Kačer vedle toho působí autoritativně a zarputile, což je v rámci jeho postavy žádoucí. V konečném důsledku se jedná o velice kvalitně natočený film, který začíná velmi neotřelým námětem, pokračuje gradujícím příběhem a končí předvídatelným ale působivým závěrem. ()
Dramatický příběh o víře, která překračuje normy běžného života. Herecký koncert Petra Čepka a mladého Jana Kačera aneb řád nelze opustit... ()
Podle mě nejlepší Vláčilův film a jeden z nejlepších českých filmů vůbec. Spojení Vláčil - Korner je bezchybné. Tady, stejně jako v jiných Kornerových dílech, si můžete na historii sáhnout a uvěřit, že to tak skutečně bylo. Na rozdíl od Markéty Lazarové tady film svými prostředky vytváří svou vlastní poezii. Proto jej hodnotím o dost výš než Markétu, která je svou vnucenou obrazovou i slovní poezií pro mě dost křečovitá... V knize autor poukazuje i na paradox Arminova jména, kdy přes jeho fanatizmus v církvi je nucen nosit jméno Heide - Pohan... ()
Další z rad dramat na vysoké úrovni. Spolu s filmem Kladivo na čarodějnice je ozdobou České i Slovenské kinomatografie. ()
Takhle nějak jsem si představoval rytířskou atmosféru, když jsem četl Sapkowského trilogii Narrenturn (která se sice odehrává asi o půl století déle v období husitství), vypadá to možná jako bych byl mimo mísu, ale tento film na mne opravdu zapůsobil. Rázem se ocitl v mém top10 historických filmů. Může za to Petr Čepek, jehož Ondřej z Vlkova je servírován bez vnucování a násilí, přirozeně (prostě si Vás získá, v každém záběru). Jan Kačer jako zaslepený fanatik, jenž je pro víru ochoten i obětovat život také nemá chybu a z jeho přesvědčení a zaslepenosti mi běhá mráz po zádech. Činoherní klub ve vedlejších rolí určitě potěší (hlavně Josef Somr jako bratr Rotgier). ()
Vláčilovy filmy Údolí včel a Markéta Lazarová lze shodně okomentovat tímto jediným slovem: Dokonalost ! ()
Údolí včel evidentně není můj hrníček kávy. Chvílemi sem se nudil natolik, že sem měl problém ustíhat děj (holt sem na chvilku usnul). Prostě tenhle film mě nezaujal, zaujala mě jen hudba v tomto filmu, ta se mi líbila... ()
Reklama