Stíny horkého léta

Dlouho jsem hledal psychothriller z rodiny "Strašáků" (tedy boj jedince o své území proti přesile), který by se jim svou atmosférou a vzrůstajícím napětím vyrovnal. Až nyní. A překvapení je o to větší, že jej na svědomí nemá Alfred Hitchcock, William Friedkin, Jacques Deray či Juraj Herz, ale František Vláčil. Z poetiky a básnického nadhledu předchozích děl zbylo jen pramálo. Místo toho se dostavila dusná atmosféra poválečných Beskyd, kde horko cítíte až na jazyku. Juraj Kukura ve své životní roli zahrál naprosto věrohodně muže, který se celý život konfliktům a násilí vyhýbá a nyní bere pod tíhou okolností odvahu a záchranu svých bližních do vlastních rukou. Pětice banderovců jsou opravdu odporné držky, obzvláště za albína Bartošku a Augustina Kubáně by se ani v Hollywoodu nemuseli stydět. Co by to bylo za Vláčilovku, bez hudby Zdeňka Lišky - opět bez chyby. Pan Vláčil nás dokáže napnout (rvačka Ondřeje s Bartoškou), dojmout (zaučování synka a loučení s ním) a připravit nám pár luxusních lekaček (úder pistolí, demižon, krev v potoce), aniž by nějak zvlášť tlačil na pilu. Závěr rovněž patří mezi ty nezapomenutelné. Poslední velký film Františka Vláčila. 100%. (06.01.2009)

Film, který asi není pro každého, ale když sedne, tak fakt sedí. Pomalé, vleklé drama, pomalu se sunoucí k tragickému konci, který divák tuší každou minutu filmu. Těžká doba, těžký film. Drama jednotlivce, nutnost se rozhodnou ve chvíli nejtěžší. Hrdinství nespočívá ve vykřikování v putyce, ani ho nenajdeme pochodujícím davu, ale v člověku, který zůstane sám tváří v tvář přesile. Takoví hrdinové přežívají v legendách, točí se nich filmy, takovými chceme od mala být i my sami. Jenže až ta chvíle jednou přijde, dokážeme to? (17.04.2011)

Musím uznat, že jak ze začátku, tak v průběhu, na mě silně zapůsobila hudba. Zdeněk Liška byl prostě mág. Taky natočeno to je hodně kvalitně, o hercích nemluvě. Ale ten háček je tempo a pár dalších faktorů. Tempo je pomalé a divné a někdy to vyúsťuje v nelogické chování postav. Co mi ale vadilo nejvíc, tak že ta banda Banderovců mezi sebou vůbec nekomunikovala. Režisér tím chtěl asi naznačit jejich chladnokrevnost a profesionalitu v oboru, ale moc realisticky to pak nepůsobilo. Aspoň, že tady byl Tóma Hluchoněmec. Samozřejmě, že mi to připomínalo jak Adelheid, tak Zánik - disponuje to totiž podobnou atmosférou a příběhem, a proto hodnotím stejně. (27.11.2021)

Strhující lidské drama o neokázalé odvaze, drtivém zoufalství, železné vůli a sebeovládání, o bolesti a lásce, ze kterého až neskutečně intenzivně sálá nejen letní vedro, ale především tichý vzdor, napětí a hrozba vibrující každým pohybem, každým pohledem, houstnoucí a rostoucí s každým záběrem, aby nakonec explodovaly v neskutečně emotivním finále, které sevře žaludek a zastaví srdce. Neskutečně intenzivní atmosféra, Juraj Kukura v nezapomenutelné životní roli a pro mě osobně nejsilnější Vláčilův film. Navíc jako bonus zasazený (a natáčený) do mých rodných beskydských kotárů. Zasáhlo mě to před lety v kině plnou silou a teď po letech jsou pocity stejně intenzivní. (19.01.2014)

Atmosféricky výborně vystavěný kousek. Plíživé tempo vyprávění je podkresleno "nervní" hudbou Zdeňka Lišky, která filmu ještě více přidává na síle. Vláčil se obešel bez zbytečně popisných dialogů a většinu děje vypráví obrazem, což sice byla dobrá volba, ale na druhou stranu se tím trochu zploštily motivace některých postav (hlavně banderovců). 8/10 (04.06.2009)