Vôňa ženy

Bohužel opět až moc přímočarý příběh, kterému jednoduše nemohu věřit. V podstatě jde o střet dvou různých povah, spíše snad životních postojů i systémů. Ten Charlieho je obyčejný, známý a vůbec nijak zvlášť zajímavý. Zato svět plukovníka Franka Sladea nás musí od začátku ohromit svou rozlehlostí, obsahem i hloubkem, neboť tento slepý veterán je vskutku kultivovanou, šarmantní a značně tajemnou osobou, která se však těžko vzdá toho, čemu ráda navykla. Brzy nás napadne, o co tady asi tak půjde a jakpak to všechno hezky dopadne. Obě tyto osobnosti se navzájem doplní, pomohou si vyřešit své problémy (V případě školních problémů Charlieho je to obsahově hodně ubohé. Neříkám, že Al Pacinův výstup v aule školy nebyl efektní, avšak to, co následovalo, reakce přítomných a celé vyústění sráží film alespoň o dvě kategorie dolů.) a rozejdou se obohaceny a vyrovnány. Proč? Proč z tak zajímavého tématu udělat až takhle sentimentální kousek? Proč musí být absolutně skvělý herecký výkon Al Pacina zasazen do tak nevěrohodného prostředí? Teď jsem opravdu zvědav na originál! - Po zhlédnutí absolutně odzbrojující italské verze mám chuť ještě jednu hvězdičku odebrat. (26.12.2004)

Nezapomenutelný výkon Al Pacina. Dalo by se říci, které z jeho hereckých představení nebylo, avšak podání slepého plukovníka Franka Sladea je opravdu vyčnívající. Původní italský originál jsem asi jako většina zdejších uživatelů neviděl a upřímně, je mi to jedno. Závěr byl možná trochu příliš idealizovaný, ale to je jen drobná chyba na kráse a vlastně proč ne? (05.08.2010)

Ve skutečnosti moc příjemný film s klasickým feelingem Hollywoodu 90. let. Naneštěstí celý ten příběh je tak moc patetický a sladkobolný, že to bylo trochu moc i na mě (a to já v tomhle ohledu snesu poměrně hodně). Vůně ženy kombinuje několik často využívaných schémat do jednoho jediného děje. Snaží se být klasickým srdcervoucím dramatem o sblížení postiženého a opatrujícího, školním příběhem chudý dobrák vs. bohatí floutci a vlastně i jakýmsi soudním dramatem o lidské morálce. Brest to poměrně šikovně zvládá ukočírovat dohromady, ale ta tíha sentimentu jednotlivých momentů je opravdu zdrcující. Výsledkem jsou pak někdy až téměř pitomé okamžiky (slepý řidič ve velké rychlosti zatáčí podle pokynu), které zas jindy vyvažuje působivost vztahu mezi hlavními postavami. Hezký film, který by ve vážnějším a ukočírovanějším provedení mohl být ještě lepší. 6/10 (27.05.2018)

Pacinův výkon je famózní, stejně jako celá hlavní postava. Prostě Pacino, Pacino, Pacino. Slade je díky němu ohromně poutavý člověk, ze kterého jsem i přes jeho odpornou aroganci nemohl spustit oči, ke kterému jsem měl respekt, kterému jsem přál osobní vítězství a rozhřešení. Chris O'Donnell jako jeho opatrovník Charlie sice není špatný, ale sekundovat mu nemůže. Film sám o sobě ničím výrazněji nezaskočí - především závěrečná hodina je už příliš předvídatelná a ztrácí na přesvědčivosti, o patetickém konci nemluvě. Risiho originál jsem neviděl, každopádně Gibsonův Muž bez tváře, zpracovávající podobné téma, se mi líbil nepatrně víc. 7/10 (08.06.2008)

Citlivé, dojemné, příjemné. Neodolatelný Al Pacino v roli slepého plukovníka a ODonnellův nejlepší film. V podstatě celý film, jsem si snad každých 5 minut stále dokola v hlavě opakoval, jak je to krásný film. Proto mi nezbývá nic jiného, než uznale kývnout hlavou a ohodnotit tento skvost nejvýšším možným hodnocením. Kež by bylo takovýchto filmů víc. (18.01.2008)