Marketa Lazarová

Ještě jsem neviděl, aby měl film v záplavě pětihvězdičkových hodnocení ty dvouhvězdičkové v takovém počtu. Teď to chápu, Marketa Lazarová, i když dívka to hezká, tak není pro všechny a nedocení ji každý. Snad nejdelší film naší historie, snad ten nejzajímavější, snad nejznámější, snad nejlepší. Ale já mám stejně radši Alexandru! :-) (15.03.2009)

"Toto příběh sestavený málem zbůhdarma, a stěží zaslouží si chválu. Což naplat." ______ Národní kinematografický poklad, jímž si Vláčil vydobyl nesmrtelnost - a je paradoxně opěvován více v zahraničí, než ve své rodné kotlině. Tímto Magdě Vášáryové přeji vše nejlepší k jejím dnešním narozeninám! (26.08.2020)

Pro mě je Markéta Lazarová jednou z neobtížnějších skvostů naší kinematografie. Fascinující bude tahle oddysea a zřejmě nikým nepřekonaná ještě dlouhá léta. Nemohu říct, že bych všemu cele porozuměla, ale to asi nebylo ani záměrem Františka Vláčila a tak jsem jen nechala unášet a ponořila se do doby hodně vzdálené...... s boji, s velkou láskou, ale i nenávistí, s vlky atd. a to celé podkreslené místy mrazivou hudbou, která dokonale dotvářela už tak posmutnělou atmosféru a za sebe mohu napsat, že byla skutečně velmi působivá přesně v daných obrazech. O hereckém koncertu není třeba vůbec polemizovat, to byla dokonalost sama. Ne, že bych tyhle filmy vysloveně vyhledávala, ale dík, že jsem měla možnost vidět Markétu Lazarovou podruhé, protože po letech jsem jí vnímala zase trochu jinak. Filmová výzva 2016 (06.02.2016)

„V nahém světě středověku, vlčí láska ke člověku, bohabojnost meče svírá, kdo miluje (ne)umírá.“ Román přetavený do pochmurné balady středověkým bardem Františkem Vláčilem, esence lidství ve vší hrůzné kráse. Film drsný, krutý a nelítostný, stejně jako život v oněch dávných dobách. Příběh o prudké vášni, která se sobecky neohlíží na nic. Ani na konvence či společenská tabu (incest Adama Jednoručky a Alexandry) a nejméně ze všeho pak na rozum. Příběh vášně, které podlehl i Mikoláš, syn Kozlíkův a tím nasměroval život Markety úplně jinam, než jí bylo určeno. Ne do kláštera, ale do světa, do veškeré bídy i divokých radostí prosté existence. Lidé jsou odvěků nádoby hříšné, až po okraj naplněné chtíčem, zlobou a sobeckostí, ale i milosrdenstvím a láskou. Už jen jako Kozlík, zeman sezením na Roháčku, bych v čase zbývajícím chtěl žít: „Nezapírám své hříchy, sahával jsem příliš snadno po meči. Ale nikdy jsem nenapadl bezbranného! Moje skutky mě zděsí při posledním soudu, budu se bát. Ale nezastydím se !" A nad sebou nebe plné hvězd. Kdo říká ne filmové Marketě, říká ne životu. (06.08.2023)

Tento epos mě překvapil svou monumentálností vzhledem k roku, ve kterém byl natočen. I když..není se čemu divit..František Vláčil je jméno, které je synonymem pro takové filmy. Celá plejáda hvězd, počínaje Josefem Kemrem nebo Vladimírem Menšíkem a konče Magdou Vašáryovou (už v té době toho měla světu hodně co ukázat:) jenom dokazuje, že Vláčil rozhodně nebyl minimalista. (17.08.2005)