Hadí jed

Bohužel takový je někdy život. Někteří lidé se jeví ze začátku že jsou opravdu vpohodě a co říkají o nich ostatní nám přijde jenom jako irelevantní omáčka. Ale postupem času zjistíme že měli pravdu a už ty dotyčné do kterých jsme si vkládali velké naděje nechceme ani vidět a vzpomínáme na ně ve zlém. Něco podobného jsem zažila já, když jsem se v minulosti seznámila s jednou paní a myslela jsem si že z nás budou nejlepší kámošky. Mamka s ní však měla špatné zkušenosti a já ji to nevěřila. Až vyplulo na povrch že se nemýlila. (30.03.2021)

Nebavilo, statické, stále na jednom místě, komorní obsazení, chybí tomu švih i spád. Něco málo dám za herecké obsazení, ale to je vše. 201208158323/8330 (12.02.2014)

Vláčil v letech Hadího jedu připomínal toho génia filmu jen vzdáleně, přesto dokázal vystavět relativně působivé komorní drama o alkoholikovi a jeho nově nalezené dceři. (21.07.2017)

Hadí jed je pro mistra Vláčila pouze taková malá "televizní" etuda, spíš lehce načrtnutá skica portrétu alkoholika, než nějaká hluboká studie lidské duše. Výborní herci, famózní Vinklář, jenže zábava je s touhle partou ze zapadákova na bodu mrazu. Podobně jako Vinklářuv opilec vlastně film nemá co vyprávět, a již dopředu je snad každému jasné, jak to dopadne. (11.03.2021)

Mladá dívka, dosud vyrůstající pouze s matkou se po její smrti rozhodne, že nastal čas poznat také svého druhého rodiče. Otec se povinnosti v podobě alimentů nikdy nebránil, tudíž není problém jej na základě toho nalézt. Vlaďka se tak přesouvá na nehostinný sever, kde se poprvé v životě setká s Janem Veselým (Josef Vinklář). Filmařsky se jedná o krásnou práci, kterou bych nazvala téměř precizní. Kamera vypráví zcela jiný příběh, než který je znám na první pohled a stejně tak i střih. Závěr je kompletní a není zbytečně kýčovitý. Jednoduchý ale výborný pokrm. Herecky, Ústřední trio je plné elánu a lásky k herectví. Karel Heřmánek předvádí herecký výkon hodný Hanzlíka v Žertu - překvapivé, svěží a na vysoké úrovni. Josef Vinklář má poněkud rozpačitý výkon, nemá ale jednoduchou roli. Kladla jsem si otázku, zda je to tím, že roli takto pojal nebo nesouladem mezi herci, každopádně, některé opilecké výstupy byly zvláštně nedůvěryhodné. Celkový dojem je ale fantastický a činí tak z "Hadí jed" můj nejmilejší film. Příběh o mladé dívce, která vyhledá svého otce, ten je zatrpklý, skeptický opilec, který se nesnaží předstírat, že pro svůj alkoholismus potřebuje důvod. To všichni ostatní se snaží jeho problém povznést na vyšší úroveň. Vlaďka přichází za Josefem se vší naivitou a touhou poznat toho, kdo se podílel na ní samotné. Bohužel záhy přichází trpké vystřízlivění a vysvětlení toho "proč" nám tento film nabízí. Není to o ztracených iluzích, zoufalství ani nekonečném niterním utrpení. Je to o zvířecí touze, animální potřebě a prachobyčejné závislosti, jejíchž neukojení přivádí k šílenství. Větší poselství nebo vyšší smysl to přestalo mít již někdy na začátku. "Co by udělal, kdybych odešla?" - "Udělal?! Prostě by měl jen další důvod, proč pít."  (07.07.2021)

Ukázkový příklad povedeného komorního filmu. Na minimálním prostoru je k vidění příběh, jehož dialogy vás nenechají ani na chvíli nesledovat. Při takových filmech si vždy vzpomenu na nářky (které občas zaregistruju), že někdo nemá dostatek peněz na natočení filmu. O penězích to není. Je to o nápadu, šikovnosti a kvalitě. A právě takový Hadí jed je. Za málo peněz hodně muziky. (14.02.2010)

Dodnes pro mě neznáme drama Františka Vláčila a zároveň velmi milé překvapení a zárověň ukazuje že naše nejznámější televize opovrhují tak kvalitním filmem jako je Hadí jed s vynikajícim Josefem Vinklářem v roli beznadějného alkoholika a mladá Ilona Svobodová dokazuje že také dovede hrát. (28.10.2012)

Film s nudným dějem, ovšem s naprosto fenomenálním hereckým výkonem pane Vinkláře. Hodnocení: 65 % (17.11.2012)

Filmů na podobné téma bylo v minulosti natočeno mnoho. Komorně laděný příběh Františka Vláčila s vynikajícími hereckými výkony Josefa Vinkláře, Ilony Svobodové a Karla Heřmánka patří k těm lepším. Osobně ho řadím do tzv. druhé vlny filmů na toto téma. V první vlně kralují filmy Dnes naposled, Ikarův pád a Tažní ptáci. Herecký výkon Josefa Vinkláře je výborný, ale přece jen mu cosi chybí. Všechno se to veze na jedné vlně chlastu a nemohoucnosti od začátku do konce. A příchod a nalezení dcery je jen malým zábleskem naděje, která vzápětí mizí. Příběh, který končí absolutní samotou s flaškou v ruce a psem na řetězu je příběhem bez východiska. A zasněžená krajina dodává tomuto filmu na depresivnosti. Vinklářův inženýrský ochlasta je uvěřitelný, ale příliš odevzdaný svému osudu. Jakoby neměl ani srdce. Jen kus ledu. Ta jeho odevzdanost člověka přímo štve, chybí tam ten lidský rozměr boje s touto nemocí. A to uměl zahrát a prožít jedině Menšík. Proto dávám tomuto filmu 70%. (01.10.2014)

Tešil som sa na snímok, ale ostal som sklamaný. Príbeh ma absolútne nudil. Nenašiel som v sebe tú silu, aby som nudu zahnal a kochal sa "skvelými" hereckými výkonmi. Skvelými v úvodzovkách, pretože taký názor som si nedokázal utvoriť. (18.02.2019)

Co se točilo za komárů za skvosty, je naprosto úžasné, nejen, že zde byli vynikající herci, ale i vynikající páni režiséři, narozdíl od dnešní doby, kdy se točí pouze zoufalé dramatické onanie bez známky jakékoliv kvality a invence. Vláčil dokázal natočit dobré kusy, ale i filmy, které mě úplně nedostaly (Marketa Lazarová, ačkoli je uznávaná jako nejlepší československý snímek). Já, jakožto lehký alkoholik, jsem lehce pochopil tento film a velice se mi líbil. Sám Vláčil byl alkoholik, takže dobře věděl, o čem točí a pan Vinklář se svého partu zhostil zcela mistrně. (18.02.2019)

Mám rád české filmy, tento patří jistě mezi ty zajímavější, i když není nijak převratný. 70%. (14.02.2010)

Jednoduché, mrazivé, pravdivé - výborné herecký koncert Ilony Svobodové, Josefa Vinkláře a Karla Heřmánka. Viděl jsem poprvé v roce 2011, film není barevný ani 3D, to je ale je jen další z jeho pozitiv. (10.02.2011)

Notor sport se vším všudy. Moc pěkně podané. Líbilo se mi, že ústřední téma nebylo ihned čitelné a bylo podáváno oklikou. Tím si film udržel mou pozornost až dokonce. (04.05.2014)

Strašně smutný film. Skvěle zahraný. (06.08.2016)

Vynikající výkon pana Vinkláře a mladičké, ale citlivé Svobodové, ukázal více, než jen film o alkoholikovi. (26.11.2019)

Vláčil a chlast. Kdo o tom může vědět víc? Fajne. (02.01.2022)

Vláčil buduje film na romantickém příběhu shledání otce a dcery, jež se doposud nepoznali a jejich cesty se spojili až po smrti matky, kdy dcera odmítla zůstat sirotkem. Přestože se může situace zdáti radostnou, jelikož oba jsou ze setkání šťastni, skutečnost je jiná. Poznamenaná hadím jedem, tedy alkoholem, do jehož spáru upadl otec a z nichž mu už není pomoci. Snímek není po celou dobu v atmosféře bez naděje, Vláčil nechává její poslední jiskřičku stále hořet. O to více působí tvrdě a fatálně konec, v němž se hlavní postava otce, výborně ztvárněna Josefem Vinklářem, zůstává sama, napospas démovi, krerý ho bezvýchodně táhne do čím dál většího svrabu. (31.08.2011)

Příběh je o dospělé dceři která najde svého pravého otce pracovat kde si na odlehlém místě,žijícím v maringotce a ještě k tomu alkoholika který ji slibuje že přestane pít ale bohužel za pár dní je opět na mol.Docela dobře natočené drama ze života dcery a otce který propadl alkoholu.Skvělý herecký koncert J.Vinkláře. (08.07.2014)

Klasická vláčilovská balada o závislosti na alkoholu, který zcela pohltí lidskou duši. Hlavní mužské postavě nepomůže ani láska a péče jeho dcery, která ho chce zázračně proměnit, což se jí prostě nemůže podařit. Oceňuji syrovost snímku, skvělé herce a zajímavou atmosféru. (19.07.2014)