Hadí jed

Typická ukázka člověka, který díky notorické konzumaci alkoholu příjde o svou dceru, přátele a uzavře se do svého vlastního světa. Krásný československý film s kvalitním hereckým obsazením. 80% (15.12.2011)

Az na zbytecnou oslavu na zacatku to je naprosto paradni film. (30.01.2012)

Herecke vykony na urovni,Josef Vinklar vynikajici. Pribeh mne trochu zklamal, byl dost jednoduchy, rekneme citelny. Kamera super, jeden neuveritelny zaber kdy si pan Vinklar sedne pred ohen u ktereho uz sedi pes, ktery je k nam zady,umisteni maringotek take vybrano sikovne lze to obzvlaste ocenit , kdyz se dvere jedne zaviraji a v stejnem momentu oteviraji dvere druhe ve vlastne jednom a tom samem zaberu. (18.09.2007)

Predstavte si , že ste v takej zime niekde v maringotke, strašne fúka studený vietor, je tam samé blato, hnusná robota pri vrtnej súprave... Takáto drsná scéna je vo filme... No títo robotníci v takýchto podmienkach naozaj robia, je to ťažká robota.... Čo tam majú po večeroch robiť?? Tak si popíjajú, a o takomto robotníkovi je tento výborný film .. Josef Vinklář dostal od Františka Vláčila fantastickú postavu... No a mladučká Ilona Svobodová určite nikdy nezabudne na toto natáčanie... Film hodnotím 80%. (12.10.2012)

On 'Hadí jed' je moc pěkně nasnímaný a osobní Vláčil (téma alkoholismu). Vlaďka se cítí v úvodu jaksi nekompletní, sama je sirotek a rodina jejího přítele je veliká a bujará... a tak se rozhodne vyhledat otce, kterého nikdy nepoznala. Narazí na geologa (Vinklář), který zpočátku působí jako fajn člověk, který si "jen" rád přihne, ale ve skutečnosti chlastá a do jeho života se vrací dcera, která se chce sblížit. Příběh zpočátku působí velmi pozitivně, jakoby Vinklář nacházel druhý dech, důvod, proč mít, jak je řečeno ve filmu, "aspoň malý štěstí", štěstí otce, který dohání čas s dcerou, kterou nikdy neviděl, protože nechal vysoké školy, šel pracovat, přispíval na dítě, které nikdy nepoznal. Ale oba pochází z jiných světů. Zimní a sterilní krajina odhaluje skutečnou povahu postav, protože se není za co schovat, nechává postavy s málem, aby přemýšleli nad tím, co mají před sebou, taky nesmíte opomenout fakt, že vidíme lidi, co postrádají společné roky vývoje, setkávají se v určitém bodě, takže je jejich interakce, v jistém smyslu extrémní, extrémní v lásce, ale extrémní i ve zklamání. Vizuálně je to skvělý, takový to psychologický drama (palce hore i za volbu černobílé), takovej ten film, kterej nikdy nebyl zamýšlenej mít mainstreamový uznání a taky ho neměl. Je to polozapomenutý lehký nadprůměr, ale pro některé snadno unikát. Něco jako Béla Tarr. Hrdinové ve svém neútěšném osudu, v kruhu, ze kterého není úniku. Dcera nedokáže pochopit otce, odkud pochází (jak je řečeno). Ale stejně tak on zase nedokáže pochopit ji. A jako každý alkoholik, na kterého se vytasíte s ultimátem, moc většinou "jen tak zničehonic" nepochodíte. Každá změna vyžaduje přípravu a rozhodnutí. Očekávání dcery pak jde logicky do kytek, obecně, očekávání žen. Dobří manipulátoři okolo toho ale umí skvěle tančit. Postava Vinkláře mezi ně ale nepatří (v pohodě, já taky ne), jeho alkoholické já je zosobněním jeho pravdy a tak končí, jak končí. (...) "Co ve městě? vždycky sem z něj utek. Udělám svou práci a nikdo mě nehlídá." "Ale člověk potřebuje nějaký štěstí. Aspoň malý." "Dyť jo. Jseš tady. To mi stačí." "Ale já budu muset jednou odjet." "No jo. Co se dá dělat?" 7/10 (18.10.2023)

Jeden z mála filmů Františka Vláčila, který je postaven výhradně na hojnosti dialogů postav, nikoli na síle filmového obrazu, hudby či evokací různých nálad (jak u něho bývá zvykem). Drsné prostředí, nevlídná zima (asi jako ta letošní – leden/únor 2010) a černobílé ztvárnění snímku nicméně tvoří neoddiskutovatelný a syrový rámec ještě syrovějšího příběhu, v němž alkohol vítězí nad láskou i nad životem... Herecký koncert Jiřího Vinkláře. Hudby je zde poskrovnu, přesto Luboš Fišer dokáže na minimální ploše nevídané věci, zejména v samotném závěru. A to se cení. (14.02.2010)

Jeden z nejlepších filmů Josefa Vinkláře. (07.07.2014)

Vynikající Vinklář nezachrání absenci Vláčilova rozmáchlého stylu, tohle působí jako TV inscenace, většinu času jsou v záběru mluvící hlavy... A v rámci tématu to nemá ani náhodou na takové Dnes naposled nebo Zde jsou lvi. (25.02.2019)

Český Ztracený víkend! Vláčilovo pojetí člověka opuštěného v krajině mě vždycky dokáže oslovit. Těžko si představit do hlavní role někoho lepšího než Vinkláře. Ostatní jsou též skvělí. Jen mi leze na nervy Jan Hrušínský. Naštěstí se tu objeví je v prvních 5 minutách, které můžete s klidem přeskočit. (30.01.2021)

Zajímalo by mě, nakolik je tohle drama autobiografické. Černobílá kamera simuluje "baladičnost" a určitý estetický vkus dílu rozhodně nelze upřít. Jen příběh, který měl ve své jednoduchosti působit silně, působí spíš trochu banálně a v zůstává rovině konstatování. (17.11.2010)

Ponuré, komorné predstavenie, ukazujúce žiadne riešenie. Alkohol ničí vzťahy, bodka. Výber Vinklářa je výborný, ale zvyšný výber hercov mi nepríde úplne šťastný. Dosť smutný film, ako aj vtedajší Vláčilov život. (08.09.2013)

"Já nejsem chlap, co by měl být s ňákou ženskou..." Kvalitní drama o samotě, shledání, závislosti a parádních hereckých výkonech. "Neplačte, tady je každý slzy škoda..." (21.02.2019)

Démon alkohol, vše ničí. Výborný Vinklář, odpouštím mu Cvacha... (06.03.2011)

Autentický vrtmistr Vinklář. (28.04.2011)

Velice hezký film. Ale kdybych o něm nevěděl z csfd, tak bych se v životě nevydržel na něj dívat, protože úvodní sekvence se snoubencem a jeho rodinou je šíleně slabá. Naštěstí se film celkem rychle posune do zimních exteriérů smutné české krajiny a k mistrovi p. Vinklářovi. Pak film buduje vpravdě kafkovskou atmosféru zasněženého vrtu s maringotkami na depresivním českém venkově, který obývají lidé bez charakteru. Paní Svobodová měla nesplnitelný úkol sekundovat p. Vinklářovi, ale výsledek je docela OK, rozhodně lepší, než se zdá na úvod. Pí Svobodová má ve filmu navždy krásné černobílé zachycení svého mladistvého půvabu; myslím, že v některé záběry skvěle zprostředkovaly její krásu a svěžest. (06.08.2014)

Průměrně zpracovaný příběh ve kterém se prolínají dva velké životní okamžiky lidí. Jeden pojednává o alkoholismu, druhý pak o hledání dospívající dívky, nejen sebe samu, ale především svého otce. Konfrontace postojů mladého děvčete, v které se kříží pocit ze shledání a rozčarování s alkoholismu, kterým otec trpí je nejsilnějším dějovým okamžikem a okolo této konfrontace se děj vlastně točí. Snímek má kvalitní zpracování. Zimní nečas a opuštěnost pracovního místa působí dobře a vytváří ucházející atmosféru. Herecký výkon Svobodové oplývá určitou kvalitou a uvěřitelností. Naproti tomu výkon Vinkláře nebyl zdaleka tak přesvědčivý a závislost na alkoholu se mu nedařilo předvést v takové kvalitě jak jsem u tohoto herce zvyklý. Film je tedy pouze jen další v řadě z nekonečně podobných myšlenek týkající se zmíněného tématu. Děj je místy až nudný. V některých momentech silný, v jiných naopak. Celková koncepce příběhu trpí touto nevyrovnaností a ubírá na výsledném zážitku. (13.02.2010)

Myslet si, že lze přestat pít kvůli někomu a ne kvůli sobě je dost zcestné, ale jinak velmi dobré (06.01.2011)

***1/2. (06.03.2011)

Skvěle zahrané a (bohužel) velmi uvěřitelné. Další z velkofilmů Františka Vláčila. / Jak jsem v první třetině filmu nesnášel Karla Heřmánka, tak jsem ho měl v té poslední rád. Heřmánek odvádí opravdu dobrý výkon. A Josef Vinklář? PAN herec, ostatně jakož i tolikrát předtím i potom. / Fuj, z tohohle filmu je mi hodně těžko. (05.11.2015)

Vláčil tentoraz film výnimočne nerozVláčil, hoci príbeh má len jednoduchú dejovú zápletku. Postavené na excelentnom Vinklářovi, žiaľ, Ilona Slobodová podstatne slabšia. (18.02.2019)