Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.

Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (2)

Trailer

Recenzie (246)

Tommassi3 

všetky recenzie používateľa

"Počkejte !! A kdo mi dá klíče ??" - "Jste blázen ?? Tam chybí i vrata !!" ;) Jinak ovšem už vlastně téhle Vláčilově mistrovské filmové adaptaci skvostné, jak taky jinak, novely Vladimíra Körnera nechybí vůbec nic... Tedy snad kromě titulků v některých pasážích, by snad i někdo mohl namítat..;) Doba se holt změnila, Františku !! Adelheid rozhodně z té svaté trojice vedle Markéty Lazarové a Údolí včel platí za nejsnáze stravitelný a především za nejsrozumitelnější mistrův kus, což jej ovšem nečiní méně kvalitním, byť dnes se už vlastně také jedná o drama historické, jak naznačuje ta narážka na titulky.. Vláčil zkrátka není pro každého, své diváky však vždy dokáže nakrmit velkými lahůdkami.. Jen si tak znovu říkám, k jak nedoceněným hereckým velikánům Petr Čepek vlastně patřil, a o jak jedinečného člověka jsme tou jeho předčasnou smrtí vlastně přišli.. ()

Vančura 

všetky recenzie používateľa

Když jsem viděl v telce nějaké ukázky, zaujal mě herecký zjev Emmy Černé, a dostal jsem chuť to vidět, protože mi přišlo, že by to mohlo být něco jako Kočár do Vídně - příběh o milostném sbližování Čecha s Němkou v tu nejblbější dobu, kterou si pro to ti dva mohli vybrat (mám rád tyhle milostné příběhy à la Romeo a Julie). Žel, ten film byl dost jiný, než jsem si myslel, a bohužel jsem si opět potvrdil, že mě filmy podle Körnerových scénářů nikdy nedokázaly více oslovit. Františka Vláčila mám v nejhlubší úctě a herectví Petra Čepka bezvýhradně zbožňuji, ale zde mě prostě nic nezasáhlo tak, jak by mělo - ten film mě nebavil, ve většině scén mi přišel příliš tmavý obraz, že tam skoro nebylo nic vidět, u scén s německými dialogy jsem postrádal české titulky (předchozí dvě výtky mohou jít na vrub blbé verzi, kterou jsem zhlédl), a Emma Černá mi přišla předabovaná strašně tvrdým německým hlasem nějaké starší ženy, který se k ní vůbec nehodil. Emočně mě to minulo a netrpělivě jsem vyhlížel konec - smutné, že s výše zmíněným Kachyňovým Kočárem do Vídně jsem to měl skoro podobně. Zdá se, že i mnohé ze skvělých českých filmů z 60. let mě navzdory svým kvalitám nedokáží více oslovit - zvláštní. ()

Reklama

honajz 

všetky recenzie používateľa

Přiznávám, že formou je to naprosto dokonalé, ta práce s obrazem, kompozicí, světlem, hudbou, výtvarná řešení, starý, opuštěný dům, ale ten příběh mi přišel odfláknutý až běda (on to občas Körner takhle mívá). Jestli jsem dobře pochopil, on ani tak nehledal milenku, jako maminku, a protože se ztratili v překladu, holka myslela, že je stejný jako ostatní a jde mu jen o to jedno, a žel si to pomocí tlumočnice vyříkají až před koncem, přičemž ty svíčkové báby jim to mohly přetlumočit daleko dřív. Z tohoto pohledu mi jednání postav moc logické nepřišlo, včetně toho Vostrčilova četníka a starosty v jednom. A konec mi připomněl Cigaretku na dva tahy od Müllera: "priamým smerom na míny". Vlastně tu není nikde žádná naděje, a nakonec ani kladná postava, což je smutné. Jasně, jde o baladu, ale přece jenom není život jen o tragédiích, drobné radosti se dějí. ()

kinej 

všetky recenzie používateľa

Adelheid je další z Vláčilových skvostů, byť se obsahem nejedná o tak monumentální dílo jako je Lazarová nebo Údolí včel. Oproti těmto opusům je příběh spíše menší a komornější, defakto se v něm vyskytují jen 3 důležité postavy, ale zážitek je to stejně silný. Zejména kvůli Vláčilovu poetickému režijnímu stylu, konkrétně pak kameře, či organickému propojení obrazu a vážné hudby, jež umocňuje ponurou a sychravou atmosféru vylidněných Sudet. Adelheid sice nepopisuje celou dobu v celé její složitosti, jako výše uvedené filmy, ale o to více prostoru je zde věnováno běžným osudům obyčejných lidí, jež se možná o to více dostanou pod kůži. ()

Vitex 

všetky recenzie používateľa

Místama příliš "literární" či jaksi schématické dialogy. Chvílama trochu hluchá místa, které ale (jak si zpětně uvědomuju) asi jako jediné ze všech filmových výrazových prostředků mohli navodit onu atmosféru prázdna a bezčasí. Hudba mi z celého filmu nesedla asi nejvíc - střídání různých známých pasáží od různých klasiků asi není v tomto případě na místě - hodila by se asi spíš hudba komponovaná přímo k filmu, jako to Liška dělal v předchozích Vláčilových filmech. Čepek hrál hodně hodně dobře, přesto jsem mu moc nevěřil lásku (či jen zamilovanost ?) k Adelheid - třeba to bylo těma dialogama, a třeba o to ani nešlo. Jinak ale geniální závěr a některé pasáže, zvláště ta u klece či u vany a ta potom. A nádherná (přitom jaksi nenápadná) kamera Františka Uldricha, který už před tím neméně skvěle nasnímal Údolí včel a Schormův Návrat ztraceného syna. // 17. 4. 2019 (po mnoha dalších shlédnutích) Ten film má neuvěřitelné, opakovaným díváním se neopotřebovatelné kouzlo. Závěrečný modro-bílý tlumočený rozhovor patří k vrcholům světové kinematografie. ()

Galéria (30)

Zaujímavosti (8)

  • Aleš Dospiva, který se podílel na natáčení filmu, v jednom z rozhovorů uvedl: „Adelheid, to byl podzim po okupaci, naštěstí na severu, který okupovali Poláci. My jsme potřebovali střílet, jezdit s vojenskou technikou. Hodně nám vyšli vstříc. I jejich velitel. To by u Rusů neprošlo.“ (freelex)
  • Chotovický (Petr Čepek) tvrdí, že během války sloužil ve Skotsku v zásobovacím skladu a vyznamenání, které obdržel, tam dostával každý. Ve skutečnosti se jedná o Řád britského impéria, nejvyšší britské vojenské vyznamenání. Z toho lze usuzovat, že Chotovický je ve skutečnosti válečný hrdina. (Bediverecs)
  • Natáčelo se v okolí obce Novina u Kryštofova údolí a na zámku Lužec (část města Vroutek v okrese Louny). (M.B)

Súvisiace novinky

46. ročník LFŠ odhaluje program

46. ročník LFŠ odhaluje program

11.07.2020

Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)

Reklama

Reklama