Ľudovít

Co na tom, že vás budou mít za blázna, když po sobě zanecháte dílo, které se stane nesmrtelným. Vizuálně opulentní žranice, na jakou jsou diváci mistrových filmů zvyklí. Precizně a přitom nenásilně aranžované obrazy plné oslňující krásy interiérů a kostýmů jsou v protikladu s pochmurně gotickými výjevy krajiny v dešti, nočního zámku či jezera. Helmut Berger se doslova před očima mění v lidskou troskou unavenou životem, která se nehodlá vzdát svých snů, svého vysněného království plného mytických hrdinů konajících chrabré činy za zvuků hudby R. Wagnera. Romy Schneiderová zde není onou naivně roztomilou Sissi, ale realisticky tvrdou a rozhodnou ženou. Nejen kvůli Ludvíkovi nechybí mužská nahota... Pro náročnějšího diváka, který si vychutná nejen krásu obrazů, ale nechá se tiše kolébat na vlnkách pomalu plynoucího příběhu. Nudné? Jak pro koho....osobně bych se díval ještě další hodinu, nejméně... V některých scénách jsem viděl budoucí filmové plátno, na které bude malovat Peter Greenaway... (21.09.2018)

Začnem menšou kritikou. Visconti dĺžkou svojho filmu akoby naznačoval, že ho divák nijak zvlášť nezaujíma, že je podstatné, aby bol s filmom na sto percent spokojný iba sám. Zaujímavé, že si dokázal presadiť 4 hodinovú dĺžku pri kostýmovom historickom veľkofilme. Je to boj s diváckou trpezlivosťou, ale treba Viscontimu uznať, že vydržať stojí za to. On sem totiž dal asi úplne všetko, čo mal v úmysle a teda rozhodne sa nedá tvrdiť, že by niečo nebolo vysvetlené, alebo nebodaj skratkovité. Posledná hodina už naberie na obrátkach a pokiaľ divák nadviazal za tri hodiny k Ludwigovi empatický vzťah, bude jeho premenou a vnútornými démonmi pohltený. Korením filmu je cárovna v podaní Romy Schneider, bez nej by mi film pripadal asi až príliš akademický. (28.07.2016)

Mám pocit, že Luchino Visconti by si s Ludvíkem Barovským docela rozuměl a kdyby měl možnost žít v jeho době, nejspíš by patřil do suity, která se nechala Ludvíkem živit a tvořila pro něj. Vidím tam stejnou lhostejnost k běžnému divákovi, jakou Ludvík nejspíš pociťoval k řadovým poddaným svého státu. Viscontiho zajímá formální dokonalost kamerových záběrů, lyričnost scén, hudební doprovod, snímek je, jak to říci, přeestetizovaný. Filmař, který by se ohlížel na svého diváka a pracoval s vědomím, že tvoří pro něj, by neváhal určité záběry useknout. Viscontiho to ani nenapadne. Zároveň je posedlý svým hrdinou na úkor výpovědi o době, ve které Ludvík žil. Dělá mimochodem totéž, co dělaly tehdejší elity, které se nijak neohlížely na obyčejné obyvatele a rozhodně je nepovažovaly za rovnocenné lidské bytosti, které mají právo mluvit do věcí veřejných. Přitom právě případ Ludvíka Bavorského byl jeden z těch, které takový styl jednání a myšlení kompromitovaly. Ludvík byl ke správě svého státu zcela nekompetentní a přece měl obrovskou autoritu, která vyplývala toliko a pouze z jeho rodových tradic. Nikdo se mu po velmi dlouhou dobu nedokázal postavit, protože byl ochromen úctou a strachem z majestátu. Pravda, vláda Ludvíka Bavorského byla příjemnější než, řekněme, Caliguly, ale nic to nemění na přízemním faktu, že v demokratických podmínkách, které mimochodem nejsou, jak dobře víme, nikdy zárukou výběru těch nejkompetentnějších, by byl naprosto bez šance na to získat jakýkoliv veřejný vliv. Dvě hvězdičky jsou za nezpochybnitelné estetické kvality Viscontiho snímku, to ostatní mě dalece míjí. Celkový dojem: 45 %. (13.11.2016)

MIMORIADNE »vyčerpávajúci«, životopisný titul o vskutku pomerne dosť zvláštnom ["určite i hodne výstrednom"] panovníkovi: Ľudovítovi II. Wittelsbachovi, a to mimochodom myslím úplne úprimne, keďže práve namiesto štyroch, reálnych hodín, sa mi po pocitovej stránke skrátka zdalo, že sa na jednotlivo prezentované, dejinné udalosti, proste ešte pozerám predsa i máličko viac, než je teda vôbec prípustné; alebo jednoduchou rečou prevedené zrovna tak, že počin bol tak neuveriteľne zdĺhavým, a k tomu dokonca miestami i strašne nudným, že Viscontiho nielenže v jeho priamych a fetišových víziách absolútne nikto nezastavil, ale zároveň aj ktosi celkom zabudol na «strihačské nožničky», čím by v podstate aspoň trpiacemu divákovi trochu uľahčil i samotný prechod naprieč týmto [ne]konečným dianím, ktoré bolo podľa mňa maximálnym spôsobom premrštené a zbytočné v jednotnom ponímaní. • Predstaviteľ ústredného protagonistu: Helmut Berger, bol do titulnej úlohy vhodne vybraný; stačí sa len pozrieť na dotyčného reálny predobraz, a hneď máte v tom naprosto jasno. • Rovnako ma tiež zaujal i reálne jestvujúci: Richard WAGNER, nemecký hudobný skladateľ, s ktorým mala hlavná postava aj niekoľko spoločných výstupov, a ktorého tento mecenáš zo začiatku financoval z »kasy« daňových poplatníkov, čo bol ďalší extra rozmer extra naviac, a to ani nehovoriac o «incestných vzťahoch», kedy povedzme, že sa také manželské zväzky, vo veľmi [ne]kľudných stavoch uzatvárali medzi bratancami a sesternicami, a tým akosi často dochádzalo taktiež i k telesným deformáciám pre nasledujúcich potomkov, čiže táto daná epocha bola kompletne zdeformovaná, kvôli čomu sa zo strany tohto režiséra zosypala vlna drsnej kritiky na tieto obdobia v rámci celku, no súčasne by sa mal pozrieť aj do vlastného súdka! • Odporúčam jedine iba čo najvytrénovanejšiemu publiku, v opačnom prípade to nemusíte dať na jeden, neprerušovaný záťah! Mne sa to našťastie podarilo, a veď ako ináč. (04.12.2023)

Výprava, kostýmy a kulisy, vrátane exteriérov, bola jedna veľká mlska, v tomto bol Luchino Visconti veľký majster. Mám rád jeho vyjadrenie dobovej atmosféry, ktorá je v každom jeho filme veľmi výrazná, temnejšia, pričom miestami pôsobí i depresívne. No zato si vždy zachová aj dojem reálnosti. Inak tomu nebolo ani v tomto prípade, skrátka v tomto smere z mojej strany obrovská spokojnosť. Kto je zaťažený na atmosféru, tak si určite príde na svoje. Dejová linka síce bola dosť natiahnutá, na niektorých miestach preto i úmorná a ťažšie divácky stráviteľná, ale na druhú stranu sa tu aspoň verne zachytili všetky reálie okolo hlavnej postavy - Ľudovíta II. Bavorského. Bol som zvedavý ako sa maestro Visconti popasuje s jeho záhadným koncom, a ktorú z troch možností jeho smrti si nakoniec vyberie (vražda, samovražda, smrť na úteku). Nakoniec to vyriešil šalamúnsky a skon tejto tragickej vladárskej postavy tu nebol ukázaný, aj keď ako príčina bola vo filme uvedená samovražda (utopením). Proti nej ale hovorí fakt, že v pľúcach panovníka sa nenašla voda. Nech je ako chce, je to záhada, ktorú už nikto neobjasní. Slušný nadpriemer. 80/100 (03.05.2018)