Gepard

Sľubné obsadenie i príbeh na pozadí búrlivých revolučných rokov dával nádej na slušný zážitok. 187 minút je dosť a nemám problém venovať filmu i viac, ale musí stáť za to. Napr. Bertolucciho XX. století ktoré má 318 minút je nádherné. Čakal som niečo veľmi podobné, ale vždy keď som si myslel, že sa film rozbehne je znova a znova "prerušovaný" miestami neúnosne dlhými scénami tancov, omší a rôznych spoločenských stretnutí. Áno, sú to veľké davové scény, ale dej nikam neposúvajú a pri tej dĺžke filmu tipujem, že zabraly dobrú štvrtinu. Príbeh, ak tu vôbec nejaký je, ma vôbec neuspokojil. Sú tu samé reči o politike, spoločenskom postavení, ctižiadostivosti synovca, ktorého hraje Delon, ale dokopy nič. Ten film v podstate nemá dej. Ale je tu ten tanec, omša, znova tanec..."Zatancujete si so mnou?" Nie, raz stačilo. Príliš dlhé a i cez svoje objektívne kvality príliš nezáživné. 60%. (07.05.2013)

Příliš dlooooouhá prezentace krásných obrázků a herců, která bezpochyby podnětně vypovídá o své historické etapě a oplývá až básnickými dialogy s nemalou hloubkou, ale v součtu jsem si z ní opět odnesl jen vzpomínku na oči Claudie Cardinale. První dvě hodiny mě to ještě zajímalo a byl jsem zvědavý na další osudy postav, ale Visconti pojednává především o době a mravech šlechticů a je mu nějak jedno, že diváka k postavám nakonec ani nepustí. Závěr mě nezaujal a poslední hodina tak unavila, že další šanci už tomu téměř určitě nedám. 70% (19.04.2020)

Velkolepý a skutečně krásně nasnímaný film, který má úchvatné barvy, jež nebyly pro italskou kinematografii tak typické a přitom jí tolik slušely. Není to ale přitom velké drama, je to pořád drama lidské, kdy je zaměřeno na jednotlivé postavy a na tom, jak se mění jejich osudy a jak se musejí oni sami měnit. (04.05.2015)

"Konec starých dobrých časů..." Ale ještě než dojde k "předání," je třeba s řádnou pompou oslavit, původní stavy, a tak tedy. Vítejte na velkolepém a rozlehlém panství sicilské aristokratické smetánky. Vítr ovívá a čechrá závěsy komnat hrdosti, vznešenosti, urozenosti a lesku slavného rodu Salinů, kde lákavost dravého a ambiciózního mládí osciluje a zmocňuje se ducha moudra, tradic a řádu dob dávno minulých. Živoucí stylizace okázalosti a výpravnosti, okouzlující genius loci prozářený vábivou hudbou a oslnivostí kostýmů. Závěrečná plesová scéna, při které nejedno srdce zaplesá, jen pečetí onu gala noblesnost a očarování z polibků filmové poetiky. Gepardovi vévodí majestátní nestor rodu - kavalírský elegán Burt, líbivé fešáctví neodolatelného šarmu miláčka davů dívek a dam, Alaina a neméně tak odzbrojující uhrančivost osudové krásy Claudie Cardinale. Opus magnum oplývající estetickou blažeností vizuálního labužnictví. (29.04.2013)

Jedna společenská vrstva končí a nahrazuje ji jiná. Gepard je pokusem o zachycení pocitů zmaru, pomíjivosti, zbytečnosti... a docela se mu to daří. Problém je, koukat na to tři a půl hodiny. To je vážně neúnosné. Všichni tu říkají, jak Visconti maluje kamerou, ale to je prostě tak nějak to poslední, co od filmu žádám. Pro mě je důležitá zajímavost námětu, zpracování, dobrý scénář, nějaká výpovědní hodnota. Gepard se vleče dlouho, líně, pořád se tam nic neděje - příkladem budiž asi čtyřicetiminutová scéna z bálu, kde se neděje vážně nic jiného, než že tam dámy v krásných robách a pánové ve slušivých oblecích tančí. Nebaví mě na to koukat, ať si Luchino maluje jak chce. Od filmu vyžaduju, aby když klapka zakřičí "Akce!", tak aby tam nějaká akce proběhla.. (16.05.2008)