Vesmírna pechota

„Když utečete, zastřelím vás!” Loser Van Dien jako hláškující mariňák, Barney Stinson v obleku s armádními frčkami a nahá Dina Meyer v té nejvtipnější, nejbrutálnější, nejdrsnější a nejšílenější sci-fi satiře na militarismus, vlastenectví a nadržené vojandy, všech dob. S každým dalším shlédnutím ještě dokonalejší zážitek. Kulťák jako řemen! (22.02.2008)

Neskutečně zábavná parodie na vše, co se Verhoevenovi postavilo v danou dobu do cesty. Geniální internetové prostřihy, brutální a nebývalé krvavé akční scény - prakticky dotažené k dokonalosti, sympaticky přitroublí hlavní hrdinové, výtečné hlášky, absolutní drsňák Ironside a fantasticky vypadající brouci. Takhle má vypadat akční pecka, která brilantně střídá napětí s odlehčením. Obdivuji režiséra, který se opravdu nebál použít velké množství krve a právě tím zabodoval. Když už nic, tak alespoň i ti škarohlídi si kvůli těm všem usekaným končetinám a hlavám tento snímek zapamatují. Brilantní zábava a výtečný ost Basila Poledourise. (07.05.2005)

Chtě jsem dát tři, ale pořád mě to táhlo ke čtyřem hvězdičkám. Jasně příběh je asi stejně originální jako krabička od sirek, ale to kolem, to co jindy řadím na stejnou úroveň s dějem tentokrát jasně děj přebylo. Skvělé efekty, bez obalu zobrazované amputace, které sem po jisté době už ani nestihl počítat. Navíc propracovaní brouci, jejich pohyb, rychlost. Po režijní stránce bravurně zvládnutý film. Jen škoda, příběh mohl být ještě o kousek lepší, aspoň o malinkej. (19.04.2004)

Verhoeven se s ničím nikdy moc nepáře. Starship Troopers v USA komerčně propadli, amíci nenašli pochopení pro satirický podtón fašizoidně vykreslené lidské společnosti budoucnosti a pro naturalisticky krvavé scény. Když jsme na to šel do kina, vedle mně seděla malá holka s mamčou. Holčička si ze začátku libovala, příběh se zpočátku odvíjel jako takové Beverly Hills z budoucnosti. Postupně se ale začala odkrývat Verhovenovská úchylnost a holčička s mamčou nevydržely a z kina utekly. A já byl naopak ve svém živlu. Státem řízené zprávy a nábory do armády, jakoby vystřižené z dokumentů budovatelské éry. Děti ze školky, zašlapávající za nadšeného potlesku paní učitelky malé broučky - jako bych na jejich místě viděl naše rolníky, hubící v 50.letech "amerického brouka" mandelinku. Mozková elita v dlouhých černých kabátech, vypadající jako gestapáci. V bolestech a s krví v zubech umírající jedna z hlavních ženských představitelek - no řekněte, kolikrát jste v mainstreamovém filmu takto viděli umírat jednu z hlavních představitelek? Ne, já nejsem úchyl, který by si v tom liboval. Jenom mně baví ta Verhoevenova absence zábran, kterou už tolikrát předvedl a která v případě tohoto filmu činí těžce stravitelnou záležitost, která nemůže mít šanci na širší komerční ohlas. A mám takový pocit, že Verhoevenovi to je putna a to mně na něm baví. Ruce, nohy a hlavy létají vzduchem takovou četností, že z toho cenzoři museli mít těžkou hlavu. A navrch ty ohromující triky... No né, tohle není masová zábava, to je kult pro ujeťáky. (11.05.2003)

Kdyby Verhoeven skutečně natočil satiru, kterou se tu mnohé komentáře ohánějí, asi bych se bavil, ale pan režisér si neutahuje z více žánrů najednou a místo toho slepuje tři žánry k sobě, aby se místy pokusil, občas toporně, občas solidně, pomrknout na diváka. Já bych ale chtěl víc než oscilovat mezi trapnými dialogy, nepřekvapujícím výcvikem a nejlepší stránkou filmu, tedy trikově a akčně kvalitními souboji s nepřítelem. Chtěl bych se totiž do filmu dostat hlouběji a to mi řešení toho, zda hlavní hrdina skončí s tou nebo s tou, nebo přemítání, jakým způsobem ještě brouci umí zabíjet, nikdy nemůže dát. (15.08.2007)