Poslední závod
The Last Race
Réžia:
Tomáš HodanScenár:
Tomáš HodanKamera:
Jan Baset StřítežskýHudba:
Jakub KudláčHrajú:
Kryštof Hádek, Oldřich Kaiser, Marek Adamczyk, Vladimír Pokorný, Judit Pecháček, Jan Hájek, Gabriela Pyšná, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Bastian Beyer (viac)Obsahy(1)
Krkonoše boli pred prvou svetovou vojnou chudobným regiónom, v ktorom sa stretával český živel s nemeckým. Bohumil Hanč bol najznámejším českým lyžiarom svojich čias, ktorý vyhrával preteky doma aj v zahraničí. Všestranný športovec Emerich Rath bol zase jediným Nemcom, ktorý sa pravidelne zúčastňoval na českých pretekoch. Ostatní Nemci z Krkonôš ich z národnostných dôvodov bojkotovali. Hanč a Rath sa dobre poznali a stretli sa aj na štarte osudných pretekov v roku 1913. Po prvom kole sa počasie rýchlo zhoršilo, vypukla snehová búrka a všetci súperi sa postupne vzdali. Hanč zostal na trati sám, boj o prvé miesto sa však čoskoro zmenil na boj o holý život. Václav Vrbata stojí na trati ako jediný divák, Emerich Rath sa vydáva Hančovi na pomoc a všetci traja začínajú v neľudskom mraze a nepreniknuteľnej víchrici písať príbeh o hrdinstve, odvahe, nezlomnej vôli a priateľstve. (Bontonfilm SK)
(viac)Videá (7)
Recenzie (367)
Když tenhle film oznámili, tak jsem měl neskutečnou radost, že konečně někdo zfilmuje takhle důležitou legendu z hor, kam jezdím celý svůj život. U pomníku Hanče a Vrbaty jsem byl mnohokrát a pokaždé si vzpomenu na ten příběh, jak mi ho vyprávěla maminka. Vždycky mi bylo divný, že neviděl dál, dokud jsem takovouhle mlhu sám nezažil na vlastní kůži. Poslední závod však není jenom o legendě, ale i o příběhu, který mu předcházel a hlavně, který na něj i později navázal. A mě to zkrátka maminka vyprávěla jinak. Já samozřejmě cením, že česká kinematografie se vydává i tímto směrem a že se jí daří prosazovat i takovéto projekty. Ovšem mě vlastně Poslední závod nebavil. Nedokážu asi přesně vyjádřit čím to bylo, ale celou první část jsem se skutečně nudil a film si neužíval. Závod jako takový se tvůrcům povedl a klaním se za to, jakým způsobem tuhle legendu natočili. Možná mi vadí ta přílišná rozpolcenost příběhu s vyprávením z 50tých let, kdy lepí dva příběhy v jeden i když se navzájem maličko protínají. Já bych si to znova už nepustil. Očekávání jsem měl až příliš velká. (50 %) ()
Když nad tím tak přemýšlím, tak na úvod musím přiznat, že zas tolik nemusím životopisné filmy, jež, takříkajíc, serou mramor, jinak řečeno: filmy heroizující, mýtotvorné, piedestalující, má rozervaná duše si zkrátka žádá temnějších, či nejjednoznačnějších hrdinů (možná i proto mne letos prozatím z ranku životopisných dramat nejvíce okouzlil Arvéd, naopak kupř. takový Zátopek mě nechal chladným), nicméně Poslední závod si mě však čertvíjakým zázrakem vcelku získal. Už jen skrze „rehabilitaci“ Emericha Ratha (o kterém jsem před zhlédnutím filmu nevěděl zhola nic), resp. jeho vytažení ze zapomnění si film obhájí svou existenci, pan Kaiser (u něhož platí, že čím starší je, tím větší má charisma) – ztvárňující Emericha Ratha v zralém věku – byl velice dobrou volbou. Ještě lepší je pak tento film jakožto zpráva o neklidném 20. století: národností animozity žádající si své oběti, komunistické pronásledování nepohodlných osob, i to byla střední Evropa. Jen škoda, že Hanče (o Vrbatovi ani nemluvě; tomu film takřka nevěnuje pozornost) tenhle – i řemeslně zvládnutý film (viz Český lev za kameru pro Jana Baseta Střítežského) – vykresluje děsně plakátovitě (nadto – přišlo mně – jakožto osobu bez zápalu, a to jak pro lyžování, tak pro českou věc, jako by ho motivovalo pouze vědomí povinnosti). Abych však nekončil negativisticky, nemohu nepominout, že mě Poslední závod vybičovává k tomu, abych si sehnal film Čeňka Duby Synové hor (1956). Lepší vysvědčení, než že chci znát víc detailů ze života průkopníků českého lyžařství (tedy chvalitebně), ode mne asi film dostat nemohl. 70 % ()
Osobne by som tejto kombinácii survival drámy a športového filmu vyčítal snáď len to, že vzdialenosť medzi miestom, kde čakal Hanč a chatou sa zdala byť vo filme trochu kratšia než tomu zrejme bolo v skutočnosti. Inak Hodan príbeh, ktorý má svoj jasný koniec ozvláštňuje rámcovým príbehom z roku 1959 a tým, že samotnému závodu sa venuje "iba" v druhej polovici snímky. Dosť možno tak môže ísť pre značnú časť publika o kameň úrazu a Hančovo riešenie toho, či ísť alebo neísť na preteky sa mu môže zdať zbytočné. Avšak ako celok Posledný závod funguje, má skvelú atmosféru a pôsobí aj skutočne filmovo. ()
Historických filmů u nás za poslední dobu vzniká poměrně dost a to i přesto, že většinou nejsou těmi největšími komerčními hity. Historické filmy jsou ovšem potřeba, protože dokáží odvyprávět významné příběhy historie, které by se neměli opomenout. Jako právě příběh Bohumila Hanče, Václava Vrbaty a Emericha Ratha. Zkušený scenárista a dokumentární režisér Tomáš Hodan se tohoto známého příběhu chopil a za cíl si kladl, aby šlo o věrné převyprávění osudů této trojice. Poslední závod ovšem především vypovídá o době, ve které se odehrává (období 20. století v letech 1913-1958) a o hrdinství či odvaze. Hodan navíc zvládl natočit intenzivní drama, které dokáže to nejzásadnější. Dokáže v divákovi něco probudit. Nejen pro Hodana, ale i producenty či představitele Hanče Kryštofa Hádka šlo o srdcovou záležitost a to je přesně v průběhu ze samotného filmu cítit. Kamera Jana Baseta Střítěžského pracuje s malebným kouzlem hor, které dokáže udržet i v momentech, kdy se na plátně objevuje mlha. Film se natáčel v autentických místech, přesně tam, kde se před 110 lety příběh odehrával. Krom autenticity to celé ještě více přidává na síle, protože v momentech, kdy představitelé závodníků v brutální zimě lyžují jim divák to závodění z plných sil a pevnou vůli naprosto věří. Celé to podtrhuje intenzitu, nepříjemnost a především napětí, které funguje výčetně i přes fakt, že člověk již dávno tuší, jak příběh Hanče, Vrbaty a Ratha bude eskalovat. U historických/alespoň částečně životopisných filmů se vždy může snadno vyskytnout obava spočívající v tom, zda daný film může onu délku utáhnout. Příběh Hanče je ovšem rozšířen o rodinné drama, které ještě více umocňuje emoce z toho, jak se Hančův příběh následně vyvíjí. Kryštof Hádek ani po letech nezklamává a do (dle svých slov) srdcové záležitosti dal herecky naprosto vše, kdy mu člověk věří přesně tu tragickou situaci, ve které se jeho postava nachází a to, jak se osud jeho postavy vyvíjí v jeho podání působí velmi přesvědčivě. Hádkův výkon tak ve finále jen zastiňuje všechny ostatní (i když to neznamená, že by film byl plný malých herců), stejně tak výrazný je snad jen Oldřich Kaiser jako starší verze Emericha Ratha. Právě pasáže z roku 1958 odhaluje Rathův tragický příběh a naznačuje, že se vlastně s dobou nic nemění. Mění se politické systémy, lidé u moci, ale některé věci se prostě nemění. Především nespravedlnost. Život samotného Emericha Ratha by nejspíš vystačil na samotný film, naroubování na známé ´´ starší verze jedné postavy vypraví o osudech svého mladšího já ´´ ovšem v tomto podání působí o poznání přesvědčivěji než ve srovnání s většinou současné konkurence. A člověk přitom snadno přimhouří oko nad tím, že by měl Marek Adamczyk zestárnout do podoby Oldřicha Kaisera. Poslední závod se v průběhu více a více stává filmem o vlastenectví, kdy se na něj dá uvalit i takový pohled, že ´´ snaha o přihřátí polívčičky ´´ a hrdost někdy není cesta správným směrem. Do pozadí toho, že Němci bojkotovali české závody film vlastně film moc dvakrát nešahá, jde mu především o tragický příběh Hanč, Vrbaty a Ratha. Hudba Jakuba Kudláče přitom dokáže přesně umocnit ty správné emoce, vizuál je skutečně pěkný a především Hodan dokáže skutečně pracovat s emocemi. Dost možná působivěji než většina lokální konkurence za poslední dobu. Celý film navíc skutečně působí dojmem, že není přikrášlen a vypovídá skutečný příběh bez příkras, které by někomu více voněli. Spíše než původně zamyšlený survivor snímek je tak Poslední závod spíše skutečně výpovědi o jedné (vlastně dvou) době/dobách a i o tom, že něco se ve skutečnosti opravdu nemění. A i díky tomuto ohledu si Poslední závod zaslouží diváckou pozornost. Poslední závod je povedená záležitost, která dokáže vypovídat o vývoji společnosti, dokáže odvyprávět fascinující i tragický příběh a především skutečně emocionálně rezonovat. Kdyby všechna historická dramata u nás dopadla zhruba takhle, svět by byl možná hned o poznání veselejší místo. Poslední závod totiž v průběhu dokáže i vyvolat pocit, že jde o film, který by se na takových zahraničních filmových festivalech rozhodně neztratil..... () (menej) (viac)
Následující text obsahuje spoilery k filmu. Severní vítr je krutý… Příběh o české tvrdohlavosti a národní ctižádosti, které si vyžádaly smrt dvou mladých mužů v Krkonoších. Není to dokonalý film. Naopak, některé části jsou až nešikovně a lehce nesouvisle poskládané. To ovšem nemění nic na faktu, že jde o film dobrý. O film, který ve mně dokázal vyvolat větší národní hrdost než slavný Jan Žižka. Příběh Bohumila Hanče, aneb jak politika do sportu patří. 8/10 ()
Galéria (71)
Zaujímavosti (19)
- Emerich Rath, za první republiky vášnivý tramp, měl v Praze krámek umístěný v pražské pasáži přístupné z ulice Na Příkopech 23 a od Ovocného trhu. Zde prodával sportovní a trampské vybavení. Pasáž se jmenovala dlouhou dobu právě po něm – Rathova pasáž. Byla zničena při stavbě metra v sedmdesátých letech. Metrostav v devadesátých letech postavil ve dvoře novou budovu a znovu obnovil průchod. Nyní je však pasáž známá spíše pod jménem Pánská. (Kamas)
- Skutečný Hančův domek (č. p. 771, ulice Hanče a Vrbaty, Jilemnice - Hrabačov) oproti filmu stojí v údolí Jilemky, ne tolik na kopci a ne na samotě, asi 1 km od centra Jilemnice. Ve filmu je natočen jiný domek. (legof)
- Ve filmu se mihne Eva Samková v roli turistky z 50. let vydávající pochvalné vyjádření Emerichu Rathovi za jeho lyžařské umění. (legof)
Súvisiace novinky
Květnové Kino na hranici se vrací
Letošní 24. ročník filmové přehlídky Kino na hranici, která se koná na obou stranách řeky Olzy, v Českém Těšíně a Těšíně, proběhne 29. dubna až 3. května 2022. Organizátoři se vrátili k původní… (viac)
Reklama