Synové hor

Jedna z nejznámějších tragedií českého sportu ve velmi milém zpracování. Ideologické zatížení je vcelku snesitelné. Ani protiněmecké tendence nejsou tak silné. Během samotného osudného závodu se stávají kamarádi i z Hanče a jeho největšího soupeře Bartla. Poslední Hančův rok, jeho manželství, problémy i ambice jsou zachyceny velmi střídmě, ale pravdivě. Po celý snímek visí ve vzduchu očekávání známé tragédie, což mu dodává zajímavý nádech. Vlastní závod a jeho nešťastné rozuzlení jsou pak působivým dovršením celého filmu. Důstojná pocta slavným českým průkopníkům lyžování a sportu jako takového. (04.09.2006)

(2x) Navzdory uplynutí přes 100 let i mírně archaického podtónu ve filmu zůstávají Synové hor silným příběhem nejen o sportovní tragedii, ale především o síle přátelství. Na tehdejší poměry v 50.letech až zázrak, že vznikl takovýhle film zobrazující rekonstrukci skutečných událostí včetně ponechání skutečných jmen hlavních hrdinů, několikrát oceněného lyžaře Bohumila Hanče a jeho přítele V. Vrbaty. Zde nejde o holé fakty a jména, ale o uvěřitelné postavy, které nám ve snímku ožívají, jsou součástí doby, bídy, života a horské přírody v Krkonoších, prožívají své radosti a starosti, mají své známé, přátelé i vlastní zájmy a cíle. Až pak se vinou přírody mění dosud idylický příběh v osudný boj se životem a smrtí v krutých podmínkách... Film hodně mrazí, ale nese v sobě i myšlenku. Čest filmařům, zúčastněním hercům i památce pánům Hančovi a Vrbatovi. 80% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (10.02.2018)

Tento film je na mne už moc velká prehistorie a vizuálem to působí jako prvorepublikové veselohry, ale musím dát čtyři hvězdy za 1) námět sportovní tragédie lyžařů Hanče a Vrbaty z roku 1913, důstojný filmový pomník 2) herecký koncert sympaťáka Beka 3) je to snad první československý film se sportovními záběry ( hned úvodní sjezd na horách byl na svou dobu asi velkou podívanou v kinech ) zimních sportů točené v přírodě. (23.12.2019)

Jeden z nejlepších domácích filmů 50. let. Nikoli doslovný otisk reality, tvůrci neměli zájem o dokument a promarnili v tomto ohledu i účast Emericha Ratha, ale skvělé horské drama s národním poselstvím. Když se podíváme na ty filmy a výkony, které v té době dělali Bek (Anna proletářka, Rudá záře nad Kladnem) a Vala (Zítra se bude tančit všude), tak toto je jednoznačný krok vpřed od schematičnosti a plakátů. Pateticky se tu sice ještě pořád cituje a inscenuje Jirásek, ale psychologie postav je už zajímavá, naivní až pohádková zůstává jen manželská romance Hančových a vztah Vrbaty k jeho matce. Závěr je dokonalý a srovnatelný s německými bergfilmy. (31.01.2023)

Vždy v zimě nás nějaká televize oblaží příběhem dvou nejslavnějších umrzlých v českých dějinách. Pánové Hanč a Vrbata se zachovali jako mnoho jiných před nimi i po nich a hrdinně zahynuli v krkonošském bílém pekle. Právě scény ve sněhové vánici mě nepřestávají bavit. Ostatek je jen ilustrace krkonošské idyly s nádechem sociální kritiky. (30.11.2007)