Synové hor

(2x) Navzdory uplynutí přes 100 let i mírně archaického podtónu ve filmu zůstávají Synové hor silným příběhem nejen o sportovní tragedii, ale především o síle přátelství. Na tehdejší poměry v 50.letech až zázrak, že vznikl takovýhle film zobrazující rekonstrukci skutečných událostí včetně ponechání skutečných jmen hlavních hrdinů, několikrát oceněného lyžaře Bohumila Hanče a jeho přítele V. Vrbaty. Zde nejde o holé fakty a jména, ale o uvěřitelné postavy, které nám ve snímku ožívají, jsou součástí doby, bídy, života a horské přírody v Krkonoších, prožívají své radosti a starosti, mají své známé, přátelé i vlastní zájmy a cíle. Až pak se vinou přírody mění dosud idylický příběh v osudný boj se životem a smrtí v krutých podmínkách... Film hodně mrazí, ale nese v sobě i myšlenku. Čest filmařům, zúčastněním hercům i památce pánům Hančovi a Vrbatovi. 80% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (10.02.2018)

Josef Bek v roli horala učitele co sice má možnost odejít jinam dělat, ale díky lásce k horám. A hlavně lyžování nemůže odejít. Chystá se závod na velikonoce na 50 km. Je sice krásné počasí ,ale to jak asi víme se na horách velice často mění k nepoznání. Velice mě překvapilo ,že na závod se vydává jen v košili bez ničeho. Během závodu nastane děsná vánice a začne mrznout (tady musím tvůrce pochválit za předvedení tohodle počasí ,docela by mě zajímalo ,jak to v té době udělali. I mě bylo až zima ,když sem se na to díval) Závodníci jeden po druhém vzdávají až na Beka a jednoho zahraničního účastníka. Sice se je snaží zastavit ,ale nepodaří se jim až se jim to stane osudným...... Velice poutavý snímek o životě na horách. Velice mě překvapilo ,že v době budování se natočil snímek ,který nemá s oním tématem nic společného odehrává se v době těsně před První světovou válkou. (27.12.2008)

(Na Sudeťáka při ochotnické inscenaci, suše:) Tleskejte taky... Byv sám synem hor (či synem podhůří :-)), filmovému zpracovávajícím tragédii sportovního a vlasteneckého šílení jsem se vyhýbal nepochopitelně dlouho. Hradečák a nelyžař Josef Bek, poněkud lépe stravovaný než šampión, byl pro roli v takto pojatém zpracování určitě jedinou volbou. Čeněk Duba podává Hančův život před tragédií a v jejím průběhu jako hrdinský epos, horáckou idylu a důležitou epizodu v zápasu o národní identitu. Přes všechnu snahu ale skrz propagandu prozaické skutečnosti vysvítají: Češi byli fér, ovšem, ale fér jsou i Němci, Norové a fér byli dokonce i Češi s německými jmény. Svatava Hubeňáková v roli Hančové vyhlíží jako věru podezřelá ženská, která na šampiona nasazuje špatné zbraně; její vražedný kukuč by byl dostatečným důvodem nezůstávat doma a raději cvičit smrady v lyžování, mrznout na pláních a věnovat se ochotnickému divadlu, byť by šlo o sebeodpornější agitační kýč. Hanč byl geniální sportovní magor, kterého doma neudržela ani zodpovědnost za rodinu, a pro vítězství jednoduše nasadil krk. V košili, bez šály a bez čepice, kteroužto ztrátu navíc zaplatil životem i jistý Vrbata. Anebo jak to vlastně sakra bylo. Film mi ale udělal radost obrazově dokumentární složkou: Pomlázkou na Rezku, utěšenými výhledy na (hotely nezastavěné) stráně Rokytnice nad Jizerou, starou Labskou boudou a dalšími. Režisér s kameramanem vytvořili v ne-širokoúhlém formátu překvapivě funkční výhledy na dobová panoramata; hory nikoliv netknuté, avšak nedevastované turistickým a sportovním průmyslem. Hory, z nichž by Hanč neblil: Prosím závodníky, aby se dostavili pro odznaky. Nepatetické zpracování legendy z rukou disciplinovaného režiséra by mohl být kinematografický nářez. (30.06.2018)

Tento film je na mne už moc velká prehistorie a vizuálem to působí jako prvorepublikové veselohry, ale musím dát čtyři hvězdy za 1) námět sportovní tragédie lyžařů Hanče a Vrbaty z roku 1913, důstojný filmový pomník 2) herecký koncert sympaťáka Beka 3) je to snad první československý film se sportovními záběry ( hned úvodní sjezd na horách byl na svou dobu asi velkou podívanou v kinech ) zimních sportů točené v přírodě. (23.12.2019)

Škoda té ideologie, i když jí tam nebylo tak moc vezmeme-li v úvahu rok vzniku filmu. Smrt obou závodníků je vlastně nejtragičtější údalostí z prostředí lyžařských závodů u nás. Příběh bere za srdce hlavně proto, že se jeden z hrdinů vrátil pro kamaráda. Dokonce dal Vrbata svému druhovi i svůj kabát, jak se později zjistilo. I naše hory umí být kruté a umí brát životy a nelze je podceňovat. Synové hor jsou smutným příběhem o lyžařském závodě a hrdinství. Bohužel příběhem se špatným koncem. Také se přikláním k většině - ta závěrečná sněhová bouře brala dech i doma v teple na gauči. Tenhle příběh by si rozhodně zasloužil modernější verzi oproštěnou od té ideologické omáčky. * * * (25.03.2013)