La Grande Frousse

Případný alternativní český název Město nevýslovného strachu by tady byl vážně přesný. Vítejte tedy společně s panem inspektorem Triquotem v podivném měste Bargers, kde musíte chodit pešky zásadně rovně, ale jezdit autem můžete klidně nakřivo, kde se musíte jako návštěvník ohlásit panu starostovi, jenž si sám platí sluhy atd. A hlavně, kde jako by skutečně pořád vládl onen nevýslovný strach. Především z neústále nárustajícícho počtu vražd a jakési záhadné příšery. Anebo že by bylo všechno jinak? To se postupně uvidí. Každopádně po svižném zdánlivě komediokrámálním úvodu mě přesunutí děje do strašidelného města hodně zaujalo. Musel jsem ocenit tu pohlcující temnou atmosféru, hru s divákem, který si nemůže být ničím jistý, svérazný humor a celkově pěkný mix žánru od mysteriózního filmu až po grotestní komedii. Přičemž jsem zároveň oceňoval, že při takové konstelaci a různých bizárních výjevech se režisér Mocky, který sám sebe označoval za undergroundového tvůrce ještě dokázal jakžtakž držet na úzdě. Celý film dokázal docela ponechat jako zajímavý hravý experiment, který je dalším osobitým příspěvkem nejen do tehdejších francouzských komedíích, ale i celé Nové vlny 60.let a zároveň se sám o sobě celkem dobře sleduje. Pamětnicí a fajnšmekři určitě ocení v hlavní roli Bourvila, který to celé svým standardním herectvím pěkně odhlehčuje. A mě samotného kromě toho docela bavil i samotný děj. Opravdu mě poměrně zajímalo jak to s tou příšerou a dalšími věcmi vlastně dopadne a nápad všechny zpočátku mysteriózní a tajemné záhady nakonec vysvětlit vcelku prostě, byť trochu brakově (a ani s využítím upozorněním Spoileru nechci všechno vyzrazovat) byl nakonec taky dobrý. Jen bych přece jen dal trochu za pravdu tehdejším kritikám, že je tady sice hodně satiry a bizárnosti, ale asi by to chtělo ještě přidat na ryzím humoru. A po překvapivé první polovině mě to od objevení příšery už bavilo trochu méně. Pár fórku se navíc nevyhnulo prvoplánovosti a trapnosti. Každopádně jsem čekal dle oficiálníního názvu Velké zdešení a nakonec se z toho vyklubovalo Velké překvapení v podobě nejen originálního a osvěžujícícho kousku, ale i relativně zábavného. A s báječnou hudbou a ústřední písničkou o panu policajtovi navrch, které se nemůžu nabažit. (16.02.2021)

Veľmi čudná vec odohrávajúca sa v mestečku plnom cvokov. Len škoda, že sú to, až na malé výnimky, nezaujímaví cvoci a príbeh je taký nemastný-neslaný, ani krimi, ani komédia, zaspával som pri tom nudou. Dosť za to môže Bourvil, ktorý akoby bol na sedatívach, aj čo sa týka hereckého prejavu, aj reči, je taký prispatý, na čo u neho nie som zvyknutý. Až som mal dojem, že by to bolo zábavnejšie, keby do tohto mestečka miesto neho zavítal jeho kolega detektív, ten pôsobil srandovnejšie. Slabota, nezaujalo ma to. (18.09.2022)

Přijde mi velká škoda, že je to natočené tímto kramářským stylem á la Růžový panter. Být to naopak natočené vážně jako podobné absurdní britské filmy nebo i některé francouzské (Studený bufet, Zazie v metru), lépe vynikne - podle mne - celková komičnost a absurdita celého příběhu, který se mi nakonec velmi líbil. Mohla to být skvělá parodie na wallaceovky. :-) A Bourvil naštěstí hraje hodně uměřeně, takže nemám problém mu jeho postavu věřit. Navíc je tu skvělá kamera a lokace, městečko vypadá dostatečně mysteriozně, ačkoliv se s atmosférou ještě trochu víc pracovat dalo, a cesta za cikány má rovněž hodně do sebe. Jinak nevím, jak komu, ale mně se nejvíce líbila postava doktora. :-) Který jediný v Triquetovi viděl hodného chlápka, který má soucit dokonce i s největšími zločinci. (25.04.2023)

Jedine snáď len francúzsky, herecký komik Bourvil, mohol zvládnuť poňať svoj charakter presne takýmto nadštandardným štýlom, i keď zase na strane druhej, takto podobne napísaných charakterov bolo v Mockyho, bizarnejšom titule: Veľké strašenie, v podstate ešte i čosi viac; skrátka, ja som ústredného protagonistu predovšetkým vnímal, ako hlavného lídra, bez ktorého by sa ostatný ansámbel v zložení »najrôznejších figúr«, podľa mňa vôbec nezaobišiel, aj keď povedzme boli rovnako sami o sebe interesantnými, keď dokonca každý z nich sa vyznačoval špecifickou povahovou vlastnosťou, dostal svoj herecký priestor sa naplno predviesť, a tak i napriek väčšiemu množstvu postáv, sa tento titul stával pre mňa naprosto prehľadným, ale možno predsa i s určitými výhradami... • Ako už bolo z predchádzajúcich riadkov zatiaľ spomenuté, tak v malom francúzskom mestečku Barges, sa vskutku zišlo naozaj neúrekom účinkujúcich; vrátane i práve prichádzajúceho, parížskeho inšpektora Simona Triqueta v podaní famózneho Bourvila, ktorý by teda očividne mal byť na stope: „Mužovi, ktorý (mu) utiekol spod gilotíny,” inými slovami sa tiež jedná o akéhosi »zmrznutého opilca«, vyznačujúceho sa plešinou, ale súčasne vari i tým, že neznáša prívarok, a ktorý sa mimochodom volá: Mickey Benediktín. Tento zločinecký týpek je totižto akýmsi »falšovateľom bankoviek«, pôvodne odsúdeným na smrť, a momentálne teraz ukrývajúcim sa pravdepodobne na tomto konkrétnom mieste...? • Čiže, úvodná línia udalostí, najprv pozostávala iba z „kocúra;  údajne chytajúceho myšiaka Mickeyho.” • Následne sa hlavná zápletka pomaličky rozširovala i o ďalšiu podzápletku, ak to mám takto správne pomenovať; čo by mohol predstavovať potenciálny príchod desivého „Bargešáááka”, kedy znalí diváci veľmi dobre tušia, čo má tým recenzent vlastne na mysli (a ani zvlášť nechce asi bližšie konkretizovať, lebo by tým vyzradil viac, ako je prípustné); ó áno, začínalo sa to medzi sebou akosi všetko prelínať, jedno zapadalo do druhého, až sa to úplne stočilo do »anarchistickej detektívky«, jednak okorenenej poriadnym, čiernym humorom, ale zároveň by som pochválil i samotnú formu spracovania, a tak sa dá povedať, že tentoraz forma a obsah, boli krásne vyváženými. • Presne tak, sadlo mi to, ako priam uliate, jednoducho: Nefalšovaná radosť z umenia (francúzskej) kinematografie, čo by mal kultúrny divák vedieť i patrične (d)oceniť, však? PS: Menšie nedostatky vidím v už spomínaných: postavách a rozčlenenému scenáru, kedy miestami „niekedy menej, znamená viac,” t.j. zúžiť okruh vystupujúcich, sústrediť sa najmä na úvod, čo bolo akosi z režisérovej strany trochu zanedbávané, až pomaly odsunuté na vedľajšiu koľaj. (07.09.2023)

Velké zděšení (aneb Město nevýslovného strachu, jak zní alternativní název) je pro mě jedinečným spojením mysteriózního a horrorového tajemna spolu s absurdním a černým humorem. Jednou roztomile decentním, jindy za pomocí pana režiséra spouštějícím až nestoudně kruté vtípky, jako třeba hned v úvodu pod gilotinou... zkrátka jeden z originálních, nápaditě vymazlených a zároveň groteskně ujetých výtvorů mistra francouzského nezávislého filmu Jeana-Pierra Mockyho. Prostě, jak by řekl pan doktor, jedna přirozená smrt. Ovšem se silně nepřirozenou emocí... V atmosféře nočního města plného strachu z oživlé bájné příšery, valícího se dýmu, mlhy, deště, meluzíny, podivných stínů a temných zákoutí číhá na návštěvníka tolik svérázných postaviček a zároveň nevídaných událostí, které spustí svým příchodem roztodivný inspektor Bourvil během svého honu... žeby na sluky? :o) Úžasné postavy a herci, stylová kamera a hudba, nezapoměnutelné postavy a dialogy. „Doufám, že se zase znovu setkáme i s mým přítelem, opilým zmrzlivcem.... tedy zmrzlým opilcem.“ Starosta, který zaměstnává skupinku němých a nehybných sluhů, mě baví stejně jako opilý lékář, co považuje každou smrt za přirozenou (přirozeně!). Nebo lékárník s upřeně ledovým pohledem, na kterého neradno mluvit, když prožívá těžký den! Radost mi zpětně přínesl i hromadný stylový šedesátkový „comeback“ tří nestorů staré filmové Francie (Barrault, Francen a Rouleau), ačkoliv nejvíc jsem si tu stejně zamiloval Jeana Poireta v karikatuře mladého policisty. „Pan doktor jezdí nakrivo, zůstává tedy na vás, abyste chodil rovně.“ Pro mě kultovní záležitost! [100%] (09.02.2021)