La Grande Frousse

Veľmi čudná vec odohrávajúca sa v mestečku plnom cvokov. Len škoda, že sú to, až na malé výnimky, nezaujímaví cvoci a príbeh je taký nemastný-neslaný, ani krimi, ani komédia, zaspával som pri tom nudou. Dosť za to môže Bourvil, ktorý akoby bol na sedatívach, aj čo sa týka hereckého prejavu, aj reči, je taký prispatý, na čo u neho nie som zvyknutý. Až som mal dojem, že by to bolo zábavnejšie, keby do tohto mestečka miesto neho zavítal jeho kolega detektív, ten pôsobil srandovnejšie. Slabota, nezaujalo ma to. (18.09.2022)

Tak tohle bylo spíš úsměvné zděšení, žádný horor jsem v tom neviděla.. Příběh je prostý, hledá se zmrzlý opilec a inspektor Bourvil předvádí šášulu celkem zdatně, bavil mě.. Zvláštní městečko s obyvateli, které bych za sousedy rozhodně nechtěla, ovšem ve filmu jsou v podstatě zábavní, zejména bych zmínila nachmeleného doktora, policistu s hřebínkem a starostu v křesle.. Své klady to zcela nepochybně má, nicméně zas až tak mě to za srdce nevzalo, místy šel humor mimo mě, tedy hodnotím za tři.. (28.04.2023)

Velké zděšení (aneb Město nevýslovného strachu, jak zní alternativní název) je pro mě jedinečným spojením mysteriózního a horrorového tajemna spolu s absurdním a černým humorem. Jednou roztomile decentním, jindy za pomocí pana režiséra spouštějícím až nestoudně kruté vtípky, jako třeba hned v úvodu pod gilotinou... zkrátka jeden z originálních, nápaditě vymazlených a zároveň groteskně ujetých výtvorů mistra francouzského nezávislého filmu Jeana-Pierra Mockyho. Prostě, jak by řekl pan doktor, jedna přirozená smrt. Ovšem se silně nepřirozenou emocí... V atmosféře nočního města plného strachu z oživlé bájné příšery, valícího se dýmu, mlhy, deště, meluzíny, podivných stínů a temných zákoutí číhá na návštěvníka tolik svérázných postaviček a zároveň nevídaných událostí, které spustí svým příchodem roztodivný inspektor Bourvil během svého honu... žeby na sluky? :o) Úžasné postavy a herci, stylová kamera a hudba, nezapoměnutelné postavy a dialogy. „Doufám, že se zase znovu setkáme i s mým přítelem, opilým zmrzlivcem.... tedy zmrzlým opilcem.“ Starosta, který zaměstnává skupinku němých a nehybných sluhů, mě baví stejně jako opilý lékář, co považuje každou smrt za přirozenou (přirozeně!). Nebo lékárník s upřeně ledovým pohledem, na kterého neradno mluvit, když prožívá těžký den! Radost mi zpětně přínesl i hromadný stylový šedesátkový „comeback“ tří nestorů staré filmové Francie (Barrault, Francen a Rouleau), ačkoliv nejvíc jsem si tu stejně zamiloval Jeana Poireta v karikatuře mladého policisty. „Pan doktor jezdí nakrivo, zůstává tedy na vás, abyste chodil rovně.“ Pro mě kultovní záležitost! [100%] (09.02.2021)

Co jsem to vlastně viděl? Naladit se na vlnu tohoto francouzského svérázu národního lovu dá skutečně zabrat, ale světe div se, jeden z mála filmů, kde se mi vyplatilo překonat svůj počáteční odpor a já zjistil, že se královsky bavím. Přijal jsem fakt, že se nedívám na konvenční film a užil si tak přehlídku roztodivných a skvěle napsaných postav a postaviček v absurdním příběhu o hledání zmrzlého opilce, který nesnáší přívarek. Kdyby měl někdy David Lynch smysl pro humor, mohl by se v La Grande Frousse bez uzardění inspirovat. Filmový cirkus s originálním programem, kde mě bavila každá z těch pitoreskních atrakcí, které mi Jean-Pierre Mocky přivedl do manéže, navíc vždy pečlivě naaranžované, tu déšť, tu mlha, tu skládka střešních tašek, tam lucerna, tady stíny.. Od postavy samotného Bourvila, který jako správný cirkusový šašek vstupoval téměř do všech jednotlivých partů až po příšeru jako vypadlou z filmů Eda Wooda. Ale takový komentář nebyl mým záměrem...přirozeně. Pět srdečních selhání za sebou vlivem abnormální absorpce elektrického proudu, jasná přirozená smrt. (30.03.2021)

„Sundej si čepici, nebo budeš plešatej." Mix žánrů v černobílém kabátě s komikem Bourvilem v čele. Společenská satira mi připomněla ledacos - na jedné straně německé wallaceovky, na druhé filmy jako je Bílá paní. A Bourvil chvílemi nemá daleko k inspektorovi Clouseauovi. Možná bych uvítal, kdyby byl příběh o něco strašidelnější, což se v podivném městečku plném dlouhých stínů, šmírujících obyvatel a strachu z bestie přímo nabízelo. Ale hned na začátku, když sjede sekyra gilotiny, je jasné, že nepůjde jen o legraci. Ovšem ten četník s našpulenou pusou mě dostával chvílemi do kolen... Za titulky a tip děkuji Willymu Kufaltovi. (30.04.2022)