Niekto na druhej strane

Zcela standardní a nevybočující duchařina o tom, jak se rodina dostane do problémů poté, co se děcko (typicky nějak retardované nebo traumatizované) spřátelí s imaginární postavičkou, která není tak docela imaginární. Podobných filmů jsme tu v desetiletce po Wanově Insidious měli snad desítky, takže už je to opravdu trochu nuda. Nicméně objektivně viděno je tenhle švédský pokus solidně natočený, i zahraný a příšerka v závěru vypadá fajnově. Víc se k tomu asi říct nedá, tenhle film zkrátka znáte, aniž byste ho museli vidět. (16.03.2021)

Jedna z nejšablonovitějších duchařin, jaká se dá vůbec sesmolit, ale i když je to přehlídka xkrát recyklovaného, dá se na to celkem v pohodě dívat. Dítěti i jeho budoucí adoptivní mámě se dá v klidu fandit, jelikož se nejedná o ukňouraného haranta a ječící slepici, atmosféra sem tam dobrá a bubák není vůbec špatný, ačkoliv ho mohlo být trochu víc. Výrazněji mi občas lezl na nervy jen tmavý vizuál a nijak zvlášť se nepovedlo ani finále. Celkově neurážející jednohubka. 60% (01.07.2021)

Po technické stránce jeden z nejméně povedených filmů vůbec. U hororu je obzvláště důležitá zvuková výstavba, tak aby působila ve správných momentech dostatečně mrazivě a hrůzostrašně. Režisérská dvojice Danielsson - Mellander si zjevně řekla, že tím nejlepším momentem pro ten nejděsivější zvuk je zobrazení data na plátně. Ano, čtete správně, data, jako dne, měsíce a roku, nejspíše tím chtěli poukázat na fakt, že se tento příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, stal relativně nedávno, v roce 2014, jinak si to vysvětlit neumím. Nedaří se ani správně trefovat stroboskopické prvky do záběrů, a střídání silně přesvětlených scén s těmi temnějšími, v nichž je patrný sluneční svit v pozadí, v hororovém snímku též příliš nefunguje. Překvapivě se mezi 45. - 75. minutou filmu daří výše zmíněné technické přešlapy eliminovat a Někdo na druhé straně si mě získá dvěmi povedenými lekačkami, tedy do momentu než přijde na řadu jeden z nejklišoidnějších závěrů ever, to ani jinak napsat nejde. Pocitově v negativním smyslu obdobné jako netflixovský Co jsme viděli, co jsme slyšeli. Nejhorší švédský film, který jsem měl kdy možnost vidět. Jedna hvězda. 👎 (10.11.2021) (11.11.2021)

Strašení v ikeáckém katalogu a tím nemyslím narážku na zemi vzniku, nýbrž na hloubku postav a stavbu scény. Samotné strašení není trapné, ale všechno jste již viděli a jedinou motivaci, kterou vidím za tím, že se Danielsson s Mellanderem do takto ošoupaného tématu pustili, je, aby ukázali, že na to technicky mají a šáhnul po nich Netflix nebo někdo podobný a oni se mohli podívat do světa. Pokud ovšem hodně hladovíte po post-Insidious hororech a užíváte si náhlé uječené lekačky, tak byste měli vyhledat odbornou pomoc. (02.02.2022)

S chlapečky, co mají imaginárního přítele, se v poslední době roztrhl pytel. Bude Shirin pro Lukase novou matkou, nebo také zemře? Nu, Shirin je hlavně blbka. Zapomene kluka vyzvednout ve škole, když ho má chránit, tak ho nechá samotného na pospas bubákovi, tudíž se nemůže divit, že Fredrik, otec Lukase, ji podezírá z týrání chlapce. Ani by mi tak nevadilo, že jde o provařený námět, kdyby se film tak ukrutně netáhl. Nezáživná nuda s lekačkami, co nevylekají, jelikož je snadno odhadnete. Bubák směšný a k tomu mu vržou klouby jak strašidlu cantervillskému, které bylo alespoň zábavné. Jen honička pod domem má jakés takés napětí, ale film už nezachrání. A inspirováno skutečnými událostmi? To si dělají z lidí blázny. A tahle šaškárna, co by mohla běžet tak po půl noci na Nově, jde do kin.....Slabé 2* a rychle, než dám jenom jednu. (15.11.2021)