Príliš dlhé zásnuby

Spíše než milostným filmem jsou Příliš dlouhé zásnuby komplikovanou detektivkou. I když pochopení jednotlivých podrobností celé zápletky ohledně hledání možná mrtvého Chrpy není právě důležité, dokáže to divákovi pěkně zamotat hlavu. Na druhou stranu Jeunet servíruje velice chutné obrázky a jeho kontrastní scény z válečných zákopů a klidného domova jsou samy zárukou kvalitní podívané. (29.03.2005)

Zapeklitá detektivka v nebeském hávu místo těžké válečné romance, které jsem se bála. Překrásná rustikální hrací skříňka s tanečnicí za doprovodu libozvučné hudby by ani s dvojitým dnem s pokladem nevzbudila sladší pocit a oči i pusu víc dokořán. Ps: to Tyler: na sněhuláka je moc horko, tak jsem z toho zlatého opojení aspoň upekla ve starožitné formě bábovku. (25.07.2006)

Detektivní pátrání na pozadí první světové války. Mathilda se odmítá smířit s tím, že její snoubenec padl. Je přesvědčena, že se pouze ztratil ve víru válečné vřavy a že nezbývá, než ho najít. Žluté filtry vytvářejí impresionistické obrazy zdůrazňující, že jsme ve Francii. V protikladu k poetické kráse je hnus a smrt ve válečných příkopech. Příběh je poskládán z jednotlivých střípků ve dvou liniích - minulost a současnost. Několik scén je na štos kapesníků s vědrem, občas se člověk pousměje, jindy si uvědomí hrůzu a beznaděj nejen z války, ale i z mocipánů, co ji vedou. Zážitek pro vnímavého a nespěchajícího diváka, co nepotřebuje třaskavý příběh, ale má rád pomalejší sled obrazů a myšlenek plynoucích volně ke svému cíli... (25.08.2019)

Strašně dlouho jsem nezažil, aby se v sále po skončení filmu rozhostilo naprosté ticho. "Příliš dlouhým zásnubám" se to podařilo. A právem...Skvostně napsaný a zrežírovaný příběh velké lásky, která přece nemohla zemřít a dokud je v srdci záchvěv naděje, je třeba se jí držet. Mathildino pátrání po ztraceném snoubenci vás provede krutými zákopy, kde vás i přes výtvarně úžasné pojetí bude každý záběr bolet, skrz poválečnou Paříž s jejími kavárnami a trhem, až po bretaňské pobřeží - drsné, ale přesto plné citu..."Příliš dlouhé zásnuby" mají všechno – silný příběh překypující emocemi, Jean-Pierre Jeuneta jenž přesně ví, co a jak chce říct, skvěle obsazené a skutečně zajímavé postavy, krásnou kameru a hudbu. Ale mají i něco navíc - jedinečnou Audrey Tautou a něco, čemu já říkám „duše“. A ten nejnádhernější konec, jaký si jde vůbec přát...Bolí Tě to, když chodíš? P.S.: Po cestě z kina jsem v parku po několika letech postavil sněhuláka. Neptejte se proč. Jděte na „Příliš dlouhé zásnuby“, a pak pochopíte. (29.11.2005)

Byla to příliš dlouhá doba, příliš dlouhé čekání, které se mi vyplatilo. Nevěřil jsem a byl jsem potrestán. J-P Jeunet mi dokázal, že umí. Amélie z Mortmartru je možná úžasný film, ale pro mě jen neskutečně těží ze scénáře a režijního umění Jeuneta. Za to Příliš dlouhé zásnuby jsou film bez viditelné chybičky. Vypravěčský styl je prostě úchvatný a celý film má kouzlo. Krásné kouzlo, které umí uchvátit. Audrey Tatou, která celý film kulhá je příjemná stejně jako její hledaný milenec Gaspard Ulliel. Malá rolička Jodie Foster je spíše takový malý tahák pro amerického diváka. Dlouho mi chyběl podobný film a jen jsem doufal, že někdo natočí přesně takový magický příběh o lásce a hledání. Vizuálně film patří do extra třídy, do které nakouklo jen pár režisérů. Jean-Piere ... děkuji. (18.02.2007)