Dannyho dvanástka

Nekonzistenční mix stylů, filtrů a hereckých osobností, který chce být tak světaznalým kouskem, že v konečném hodnocení působí spíše jako vidlák snažící se zapadnout mezi společenskou elitu v kostkované košili a odérem z vepřína. Jak se říká, marnost nad marnost a pan Soderbergh by si měl uvědomit, že sice umí mixovat, ale kupit přes sebe obrazy bez silnější pospolitosti a jakéhosi účelu trochu pozbývá smyslu. I při rezignaci na přílišnou a zbytečnou překombinovanost se už dnešní divák rohlíkem opít nenechá a u téhle mozaiky se vlastně jenom silně nudí. (28.09.2005)

Černý Petr v sérii připomínající Revolver v Ritchieho filmografii - tzn. překombinované a příliš vztahové. Tentokrát se o ruku ženy rve Brad Pitt a není to příliš zajímavé. Několikrát se dostáváme do flashbacků a do deadlinů, je tu více hráčů ve hře a řeší se tu staré rány z jedničky a tohle všechno má za následek, že ta elegantní svěžest, timing scén, precizní rozvrženost a údernost z jedničky citelně mizí. Na druhou stranu na povrch vyvstává Soderberghův um, když si hraje se zvukem (fucking scéna), s kamerou, se střihem a vůbec s filmovým stylem jako takovým. Navíc pravděpodobně i nejvtipnější díl sklouzávající až k sebeparodii (Julia Roberts hrající Julii Roberts, cameo Bruce Willise, citace různých filmů, Clooney řešící svůj věk atd.) Takže nakonec no hurt feelings, přesto nejhorší díl. [Přesná stopáž: 125 min] (24.05.2005)

Místo elegantního šviháka prvního dílu před diváka vyskotačil žoviální seladon s olezlým knírkem, v křiklavě růžové košili a s hubou plnou průpovídek, co občas zabaví, ale většinou hned letí druhým uchem ven. Moc dlouhé, moc postav (přitom většina z nich dostala málo prostoru), moc přeplácané, moc pozérské. Vincent Cassel vybojoval pro "Dannyho parťáky 2" nějakých 11% nad průměr, ale těžko někdy budu mít chuť si tuto podívanou zopakovat. Jestli se jednička v mých očích natahovala (marně) po metách nejvyšších, pak dvojka klopýtla o vlastní depilované haksny a po prdeli sklouzla o poschodí níž. 61% (17.10.2011)

Zatímco jednička byla skvělou zlodějskou komedií, dvojka už do téhle kategorie nepatří. V překombinovaném scénáři totiž nemůžeme sledovat přípravu a provedení nemožné loupeže, protože se spoustu zásadních informací dozvíme pozdě a často z flashbacku. A když jedním takovým odbyli i celou loupež, uznal jsem, že tanečně-akrobatické číslo Vincenta Cassela bylo zajímavější. Jinak přiznávám, že kdybych se bavil stejně dobře jako tvůrci tohohle filmu, dal bych i scénáři navzdory čtyři hvězdičky. Ale bohužel nemohu. (07.01.2005)

Parťáci se rozhodně nevydali po osvědčených kolejích, naopak. Přidali spoustu zákrut, které je málem dovedly až do záhuby. Záchrannou brzdou se tak pro ně podle očekávání stává šarm a kouzlo osobnosti těch nejdůležitějších zúčastněných. Líbí se mi ta naprostá preciznost a technická dokonalost, ale nemůžu se zbavit kyselé pachuti toho, že obojí přišlo na úkor bezstarostné a zároveň kvalitní a chytré zábavy. Ono vykrádat pro vlastní výdělek a pohodlný zbytek života je mnohem sympatičtější než vytahování party ze starých průšvihů, případně soutěžení o post toho nejlepšího. (06.08.2008)