Dannyho dvanástka

Bohužel o dost slabší než zbytek trilogie, dokonce do takové míry, že skoro po deseti letech, co jsem na tyto filmy koukal znovu jsem si z jedničky a trojky pamatoval celkem dost (mnohem častější reprízy), kdežto z dvojky absolutně vůbec nic a už si ji pravděpodobně vůbec nikdy nepustím. PS : Brad to s tím ježkem nikdy neměl zkoušet (02.04.2020)

Po (takmer) dokonalej pohodovej jednotke nám Soderbergh naservíroval upachtené prekombinované dobodružstvo z noblesných miest Európy a hlavne sa neopakovať. Vyšlo to, film sa neopakoval, bol omnoho menej zábavný. Pri dvoch hodinách stopáže som sa nedočkal žiadnej poriadnej lúpeže, iba akéhosi divného podvodu, ktorý sa so svižným vylúpením kasína v jednotke nedá porovnať. Niet sa čo čudovať, že sa v trojke vrátil spať do Las Vegas. (07.07.2007)

Natáčení dvojky Dannyho parťáků musela být ohromná legrace. Mnoho hvězd na place, kanadské žertíky pánů Clooneyho a Pitta, natáčení ve slunné Itálii... prostě atmosféra jako na rodinné dovolené. A na filmu je to znát, na každém záběru je to znát. Lidé, co Parťáky dělali, si to náramně užívali. Nejspíš je to bavilo do té míry, že zapomněli, pro koho to celé vlastně dělají, pokud to ovšem skutečně nedělali jenom pro sebe, o čemž pochybuji, pak by totiž nemohli na diváky ušít takovou boudu. Celý film je rafinovaným podrazem, jehož obětí však není žádná z postav, nýbrž divák sám. Podobné „zapojení do hry“ se mnohým nebude zamlouvat, také já váhám, zda-li z toho být nadšen či naštván. Ono „zapojení“ v podstatě spočívá v tom, že jste ze hry zcela vyeliminováni, dokud vám nedojde, že bez vás by hra postrádala jakýkoliv smysl. Parťáci 2 mají mnoho hluchých míst, převážně dialogových scén snažících se rozvíjet charaktery jednotlivých podrazáků, což – nemohu si pomoci – do svižné krimikomedie nepatří. Chceme přeci hrdiny bezmála dokonalé, bez nějakých mindráků, kteří se po nátlaku slabošského majitele kasin nesesypou jako hromádka kokainu. Psychologie ať si dá oraz. Jenže žánrové zařazení tohoto snímku není tak jednoznačná, čímž se dostáváme do začarovaného kruhu, sloužícího coby solidní štít proti kritice Stevena Soderbergha. Proč nad tím však přemýšlet, jednoduše si užijme výborně natočený „masák“ prozářený hollywoodskými hvězdami a do následujícího dne zapomeňme, že jsme něco podobného vůbec viděli. Vždycky se můžeme ukonejšit tvrzením, že zrovna tohle byl tvůrčí záměr. 70% Zajímavé komentáře: Isherwood, Fabienne, Shaqualyck, PALINO, Bobek15, Indy (23.02.2007)

Solidní, byť scénářem i hereckým obsazením poněkud přeplácaný průměr. Pouze hlavní postava má dostatek prostoru něco předvést; ostatní se vždy tak objeví a zase zmizí. A možná se znovu objeví a nebo také ne. Opravdu vydařené scény jsou ty kde si herci dělají legraci sami ze sebe; kupříkladu řešení věku Dannyho alias George Clooneyho či záměna Julie Roberts za Julii Roberts. (17.12.2004)

Nějakým podivným nedopatřením se stalo, že musím nesouhlasit s tím, že Dannyho parťáci 2 jsou mnohem horší než první díl. Pro mě má i dvojka ono zvláštní kouzlo, kterým mě přitáhl díl první. Je to samozřejmě Soderberghův styl vyprávění, jeho režiserské postupy ... A nejen jím ... časové hříčky, přeházená posloupnost děje a vlastně i maskování hlavního děje. Pravdou je, že ve výsledku se divák může cítit "přechcán" jak je zde zmiňováno, ale myslím, že o tom to není. A pokud tedy je divák zaskočen závěrem, tak ho maximálně přechcala výtečná filmová forma, která dokázala zakrýt určité nedostatky ve scénáři. Protože co si budeme nalhávat, scénarista přece jen není Elmore Leonard. Vlastně Danyho parťáci jsou mnohem blíž Soderbergově starší tvorbě než se na první pohled může zdát. Už třeba jen hračičky s časovou chronologií mě asociují na Zakázané ovovce (a není to jen tváří George Clooneyho). (22.08.2005)