Ghost in the Shell 2: Innocence

Původní Ghost in the Shell sice v kinech finančně propadl, ihned si ovšem našel bohatou fanouškovskou základnu na DVD a okamžitě se stal kultovní záležitostí. Režisér Mamoru Ošii chtěl realizovat pokračování, měl ovšem v plánu, že druhý film bude mít jiný tón a atmosféru než první film. Kvůli inspiraci Ošii procestoval svět a definitivně Ghost in the Shell 2: Innocence spatřilo světlo světa v roce 2004. A vznikl film, který jde společně s trilogií Matrix považovat za vrchol cyberpunkového žánru.   Pokud šlo u prvního Ghost in the Shell mnoho věcí, chválit, tady jde ty věci chválit ještě o poznání více. Už tak dokonalý vizuál je u druhého filmu ještě o poznání nádhernější, samotný děj je poté také o poznání silnější, což ve srovnání s předchozím dílem už něco znamená. I druhý film má velmi složitý děj, spousty filozofických myšlenek a atmosféra je v součtu ještě o poznání temnější a depresivnější. Přitom všem jde přitom skutečně poznat, že Ošii nechce točit vykrádačku prvního filmu a skutečně se snaží přijít s něčím novým.   Ghost in the Shell 2: Innocence stojí na vlastních nohách. I zde se pracuje s myšlenkou, zda stroj může mít duši, na rozdíl od prvního Ghost in the Shell navíc dvojka skutečně skvěle funguje po celou dobu a druhá polovina rozhodně není vystřízlivěním. Film trvá lehce přes hodinu a půl, opět je tam toho strašně moc a opět to nepůsobí dojmem přesycenosti. Jde o fantastickou detektivku, zároveň o skutečně depresivní záležitost, kterou vévodí naprosto nádherný vizuál.   Myšlenkami a sílou vyprávění je dvojka skutečně silnější než její předchůdce. V Ghost in the Shell 2: Innocence navíc funguje i vývoj postav, především hlavního hrdiny Batoua. V tom filmu naprosto funguje forma i obsah, za pochodu film servíruje další důkazy své naprosté dokonalosti. A především se vrátil skladatel Kendži Kawai, který přišel s ještě lepším soundtrackem.   Opět platí, že i pokračování Ghost in the Shell je plné filozofování a opět možná není snadné vše pochopit, to vše ovšem jen prokazuje sofistikovanost celého filmu. Jde o mistrovské dílo, které skutečně funguje i v těch nejmenších detailech a jen zamrzí, že po vzoru druhého filmu film v kinech finančně propadl. Je to škoda, protože takto skvělé filmy (s nejlepším animovaným psem všech dob) jen tak nevznikají.   Jde o tak fantastický film, že se jako první animovaný film v historii ucházel na Filmovém festivalu v Cannes o Zlatou palmu (dodnes ho v tomto ohledu dohnala pouze Persepolis). Ghost in the Shell 2: Innocence je vrcholem cyberpunku i anime a zároveň jeden z nejlepších animovaných filmů všech dob. Naprosto úžasná záležitost, kterou v její vlastní kategorii může trumfnout máloco...... (02.09.2021)

Metafyzické, extrovné, sofistikované. Pohľady na veľkolepé super-moderné mesto a brilantná hudba sú nezabudnuteľné. Mne ale vôbec nevadilo citovanie rôznych filozofov (Descartes, Platón). A veľmi pekný bol vzťah cyber-detektíva z jeho psom. Jednotka je samozrejme kultová a pokračovanie prinieslo ešte niečo čo sa nedá slovami popísať. Efektné a oslnivo pôsobia na mňa akčné scény ktoré boli priamočiare ale skvelé urobené. (07.06.2012)

Pokračování velmi nadějného anime. Moje očekávání bylo po prvním díle přirozeně velmi vysoké. Byl jsem zvědav jak si tvůrci dokáží poradit s laťkou, kterou prvním dílem nasadili hodně vysoko. Po vzhlédnutím, můžu směle tvrdit, že se jim podařilo důstojně navázat na první díl a co se týče vizuální stránky jej bezesporu překonat, hudebně bych to viděl tak na remízu mezi oběma díly, ale pro mě zásadní faktor, zápletka a samotný děj, vyznívá lépe pro první díl. V Innocenci se divák dočká také zajímavého děje, ale mě si prostě nezískal. Možná až se na to podívám zase jednou znovu, tak změním názor (25.06.2007)

rozpočet : ? tžby americke : $1,043,896 príbeh je nepochybne zaujmavý ale popravde povedané na mňa dosť zložitý,a to hlavne ked prebehly zložité filozofické dialogy a monology film neponúkol dostatočný čas a priestor nato aby som ich mohol vstrebať a porozmýšlať nad nimi,tím my toho vela uniklo .ale toto je skôr môj osobný problém a verím že to spravý druhé poprípade tretie pozretie.inak úchvatná vyzuálná forma ma na tolko ohromyla že s čistým vedomým dávam 5 (18.12.2006)

Klasický prípad toho, čo sa stane, keď umenie príliš tlačí na pílu. Obrovský obrazový potenciál stráca na sile, pretože nie je naviazaný na koherentné rozprávanie, ktoré je i tak z polovice tvorené z citátov, v ktorých sa divák stratí. GITS pracoval len s jedným motívom z Prvého listu Korinťanom a výsledok bol na rozdiel od tohto veľmi intenzívny... (27.04.2014)