Ghost in the Shell 2: Innocence

Pokračování, které v lecčems svého o devět mladšího bratříčka překračuje... a zároveň komplikuje. O poznání lepší obrázky (opět nebudu srovnávat dohromady - obojí je boží...) a také intelektuálně zbrušuje. O poznání těžší se pak jeví několikanásobná halucinace, sen, manipulace, která se v jednu chvíli neustále zacykluje do divných překotných vidin a já se ztrácel... Ve vesmíru se ztratí každý a jednoduše... Rozdoně cyborské prostitutky a fajná vyvražďovačka yakuzi vedle křižníku, veselé vily a vůbec všechno je takové nevinné... Geniální... (22.11.2006)

Jsou-li naši bohové a naděje pouhým vědeckým jevem, pak je třeba říci, že je vědecká i naše láska.......... Roboti Genoidé, začínají zabíjet své lidské majitele. Co je k tomu nutí nebo vede? Zjistit tuto skutečnost musí dva detektivové, kteří se vydávají do hlubin robotí i lidské mysli. Genoidé, kteří spáchají zločin mají sklon spáchat také sebevraždu, protože se zprotivili třetímu robotickému zákonu. CITÁT - Proč lidé vyvíjejí úsilí, aby vytvořili něco, co je jim tak podobné....... Ponuře kreslené, temná smutná hudba a velmi povedený příběh. Jen to chtělo trochu rychlosti, při některých delších scénách jsem skoro usínal. CITÁT - Chtěla spáchat sebevraždu, že ano?.......... (31.07.2014)

Dva kyborgové ze sekce devět si začnou hrát na kolegy z americké jednotky Blade Runnerů, nahánět androidy a utápět se v odkazu minulosti (rozuměj v odkazu prvního dílu), kdy se snaží skloubit de facto béčkový příběh (kde je samo vyšetřování nechutně zjednodušené ve stylu nejdřív palba, potom hovor) s nadměrnou porcí citátů a "chytrých" myšlenek, přitom základní myšlenka je vlastně skoro stejná, jako u prvního dílu a zpracování ani atmosféra jejich kvalit nedosahují. Pořád je to ale hodně povedená záležitost, dokonce ani cgi hrátky v animaci mi nijak nevadili a při některých přeletech kamery to nevypadalo špatně, ale děj, hudba i všechno ostatní je jednoduše stupeň horší, než by bylo potřeba, což platí i pro celek a nespasí to ani smutné oči přítomné fenky (to prosím není žádný divnojinotaj, prostě myslím normální samici od psa), teskně hledící do divákových očí. (06.03.2014)

Druhý díl kyberpunkového anime se noří hlouběji do sebe sama. Úchvatné vizuální zpracování je doplněno příběhem, který můžou natočit (a pochopit) jen japonci samotní. Totální záplava nepochopitelných dialogů a citátů od lidí, které snad nikdo nezná, působí tak strhujícím dojmem, že nebudete moci dělat nic jiného než prostě dojít na konec. A i když dílo scela určitě nepochopíte (stejně jako já), nesmazatelně se vám zapíše pod kůži jako málo co. Prostě japonci umí. (25.02.2006)

Brr... "Dvojka" známého kyberpunkového anime není vlastně ničím jiným, než jen nekonečnou přehlídkou brilantních citátů, a polemikou nad otázkou života a smrti - případně do jaké míry je člověk schopen kontrolovat sám sebe a potýkat se s tenkou hranicí mezi sny a realitou. Všichni lidé jsou jen loutkami a loutky by nikdy nechtěly být lidmi. Před shlédnutím doporučuji posilnění nejméně třemi silnými kafi a k televizi přichystat velkou mísu růžovoučkých marshmallowů; něco tak syrově depresivního jsem neviděl pěkně dlouho. Tohle je snímek pro extrémní filosofy a Mamoru Oshii samotný musí být způlky kyborg, jestliže se mu podařilo nejen napsat, ale i animovanými okénky vytvořit něco tak odzbrojujícího. Člověk po shlédnutí jen strnule sedí jako čerstvě vytesaná socha, a snaží se zběsile přehrávat všechny cool pravdy, které se během 99 minut objevily. Přidat více originální hudby a jednu akční scénu, a bylo by to maximum. (19.06.2010)