Ghost in the Shell 2: Innocence

Vizuálně bezchybně vybroušené dílo, které je ale oproti dokonalosti prvního Ghost in the Shell velkým zklamáním. Příběh, ač díky vysvětlení v posledních minutách začne dávat docela dobrý smysl, je vyprávěn značně nepřehledně, a hlavně obalen spoustou "velkých a moudrých" filosofujících citátů, které ale hloubku filmu jen předstírají, masivní důraz na ně jen maskuje že vyšší myšlenky skryté za sci-fi detektivním příběhem jsou ve své podstatě velmi primitivní a s duširvoucím prvním dílem tedy nesnesou srovnání. 7/10 (20.01.2012)

Vizuálně ještě dokonalejší, dějově ještě propletenější, hudebně stále na té správně vlně. Atmosféra je naprosto zdrcujícím způsobem pohlcující, od prvního dílu ještě trochu potemněla, je to Gibsonovsko-Dickovský svět jako když ho vyšije. Bohužel Motoko nemá svoje původní tělo a to nové působí dost znepokojivě... to je ale jenom drobná, droboučká piha na kráse. GITS2 je skutečné veledílo. Poslední záběr je opět zdrcující a hudba překrásně atmosférická po celý film. 100%, once and for all. (23.04.2006)

Kdyby loutka měla hlas, křičela by 'Já nechci být člověkem!' Dějově přímočařejší a méně zadumané, než původní Kôkaku kidôtai, ostatně hlavním hrdinou je tentokrát Batou, a to je poněkud zemitější osoba, než éterická Motoko. Těžiště sdělnosti se z dialogů překulilo do nádherného výtvarného vizuálu, což vítám, neboť přehnané mudrování moc v lásce nemám, zatímco na pěkné obrázky se dívám rád. Jen rozuzlení nemuselo být až tak jednoduché a prozaické.... Mamoru Oshî chtěl asi nějak vyvážit metafyzičnost toho "nanebevzetí", jenž si major Motoko odbyla ve finále předchozího dílu. (02.08.2008)

Tak nějak jsem očekával, že v tomto pokračování budeme sledovat další osudy majora Kusanagi z prvního dílu, ale omyl - tady je hlavní postavou její parťák Batou a opět přicmrndává Togusa. Major tady skoro nebyla, i když její esence se vznáší v pozadí celého filmu. Batou se ukázal jako opravdovej drsňák - střílení, bitky a násilí mu nedělá problém a taky nas o tom několikrát přesvědčí. Ale pak se tu najdou taky hory filozofickejch citátů, nechápačkovitejch dialogů a jinejch věcí, ve kterejch jsem se ztrácel. Tak nějak jsem se to snažil přejít, ale o to víc mě to pak mrzelo. Jinak vizuální stránka je oproti jedničce super - kombinace 2-D a 3-D s úchvatnými scenériemi, použití stínů, odrazů a jinejch optickejch dráždidel, to by bylo na plnej počet. A pak ta hudba, která mě opět několikrát odbourala! (28.01.2018)

Puvodni Ghost in the Shell pro me bylo tezke zklamani, ale... WoW! Tohle je uplne jina liga, neco tak dechberouciho jsem uz dlouho nevidel, prvni 2 tretiny jsem vubec nestihal absorbovat vsechny ty davky dokonalosti, ktere vam jsou nezastavitelne pumpovany do vsech smyslu. Vase oci budou slzet stestim nad tou vizualni nadherou, usi budou krvacet blahem diky hudbe Kenji Kawaie, na ktereho si budu muset vic posvitit, protoze uz je to nekolikaty film ve kterem me dostal a vas mozek si pochutna na skvelem pribehu, ktery jde skutecne do hloubky a je prospikovan filozofickymi uvahami a citaty. Ale hlavne ta atmosfera vam neda vydechnout, to je tak lahudkovy cyber-noir, tohle je moderni verze Blade Runnera v anime forme. Ano, posledni tretina uz kapku dojizdi a prave z Blade Runnera tohle dilo hodne cerpa, ale nebudu se za to zlobit, kdyz je BR jeden z mych nejoblibenejsich filmu vsech dob. Proste me to totalne rozsekalo, nejsilnejsi filmovy zazitek za posledni minimalne rok. 10/10 (12.06.2012)