De Oost

Vždycky, když sleduji filmy o tom, jak se Evropané snažili udržet si své asijské kolonie, vzpomenu si na výsledek norimberského tribunálu. To, co se dělo v Nizozemské Východní Indii a ve Francouzské Indočíně, mi totiž silně připomíná činnost německých Einsatzkommand a Dirlewangerových řezníků. Ale když dojde na ztrátu vlivu, všechny prostředky se hodí. Francouzi například neváhali nasadit proti Vietminhu v rámci Cizinecké legie i někdejší příslušníky SS. Japonci sice páchali na dobytých územích strašná zvěrstva, zároveň ale ukázali místním, že je možné "bílé ďábly" porazit, a paradoxně tak položili základy budoucího boje za sebeurčení. Film byl podle mého subjektivního názoru natočen velmi dobře, tvůrci výborně zachytili atmosféru končících čtyřicátých a počátku padesátých let v budoucí Indonésii, nebáli se drastických záběrů (že, pane Marhoule?) a zpočátku vražedně vyhlížející stopáže jsem si nakonec ani nevšiml. Velká spokojenost. P.S. Přes výše uvedené ochotně plivnu na každého Holanďana, který před fotbalovým zápasem poklekne. (06.10.2021)

"A jéje, zase se tu někdo bude vypořádávat se svou kolonialistickou minulostí, sypat si popel na hlavu a lézt do zadku novodobým komoušům", říkal jsem si zhnuseně, když se mi tenhle film dostal do rukou. Ale musím objektivně říct, že Holanďani se se svým 70 let starým válečným "traumatem" vypořádali taktéž objektivně, se ctí, mužně, syrově, bez zbytečného patosu. Skepticky jsem očekával pravdoláskařské melodrama a nedůstojné sebemrskačství, ale namísto toho jsem dostal víceméně realistický, uvěřitelný a i přes svou nadprůměrnou stopáž záživný a výpravný válečný velkofilm (aspoň na holandské poměry). A nečekaný závěr mi na pár vteřin vyrazil dech, to jsem věru nečekal, bravo. P.S.: A přiznávám, že scénu s japonskými vojáky jsem nepochopil. Copak oni v Indonésii (snad dočasně?) zůstávali i po své porážce ve druhé světové, paralelně s Holanďany? (16.10.2021)

Dobre to vystihol Necrotongue. Holanďanov poznám ako národ ktorý tvrdo pracuje sú výborní obchodníci a užívajú si život. Históriu mám ako hobby ale kapitola Holandská Východná India po WWII mi buď vypadla, alebo je šikovne zahmlená. A to teda bol šok. Krajinu tulipánov ktorú urobil Adolf z chodu za 5 dní, SS Netherlands divízie, 70 % židov skončilo, udavačov platených kolaborantskou vládou neúrekom, odboja ako šafránu o ktorom sa nakrúca jeden film za druhým. A po vojne títo zmrdi používali praktiky SS v Holandskej Východnej Indii vrátane preživšieho Mojšeho, ktorý prežil Holocaust a ktorému opica na ražni nie je kóšer. A neskončilo to v 1948, zbrane nahradilo ekonomické rabovanie, v ´70 rokoch sa mastili s Molukmi a následoval ich terorizmus v Holandsku. Jim Taihuttu  odkryl tabu najliberálnejšej krajiny Európy (a asi aj sveta). (22.10.2021)

„Pokud máš jakékoliv dotazy, nebo tě trápí něco, co jsi tu viděl, jsem tu pro tebe.“ - „Jediné, co mě trápí, je to, co tu nevidím.“ Jenže nakonec toho Johann uvidí tolik, až mu z toho začne být zle. Přitom tomu ovšem bude muset přihlížet bez toho, aniž by hnul brvou…Přišli chránit místní, aby ti mohli v klidu obnovovat svou zemi. Tedy, to jim alespoň řekli, Až na ten drobný detail, že tu jsou všechno, jen ne vítáni. A syn kolaboranta snažící se ulevit svému svědomí najednou uvidí při tom všem marném snažení světlo na konci tunelu v podobě vzoru, který ví, jak udělat v zemi pořádek…Bavilo mě to. Johannova počáteční zlost, že nikdo nic se současnou tristní situací nedělá, jeho nadšení z objevení obdivovaného vůdce až po postupné, čím dál silnější vystřízlivění. Oceňuju výpravu, technické zpracování, výběr specifického tématu (Holanďané v poválečné Východní Indii) či charismatického představitele Turka a jeho přeměnu z „badass“ ochránce na tyrana. Jen ten konec mě trochu minul (na rozdíl od přesného Johanna, ehm). Celkově dávám slušné 4*. (21.11.2021)

Lepšie tri. Škoda, zo začiatku to vyzeralo výborne. Mladý naverbovaný vojak prichádza do tejto holandskej kolónie, aby tu pomohol miestnym civilistom od teroru a aby si tým vyčistil svedomie aj za svojho otca. Ten v predošlej vojne kolaboroval s nacistami, čo sa dozvedáme postupne malými odbočkami a vracaním sa v spomienkach počas filmu. Zoznamujeme sa s exotickým prostredím - vojenský tábor, dedinčania, obhliadky v miestnom pralese, tržnica, krčma a nevestinec v blízkom meste, ktorý Johan navštívi najmenej tri, či štyri krát. No ale žiadna vojna, alebo aspoň boje, to stále nikde. Dočkáme sa popravovania neozbrojených dedinčanov, ale k žiadnym stretom alebo prestrelkám s ozbrojenými skupinami nedôjde, ako by tam ani žiadne neboli. Na druhej strane tento protivojnový film vykresľuje vtedajšiu situáciu dobre a vieme, čo sa tým chcelo povedať. No celý stred filmu je len taká vata, napríklad to stretávanie s prostitútkou okrem ďalšieho sklamania tiež k ničomu neviedlo. A ten úplný záver na konci filmu (jedná sa o dve či tri minúty) ten prevážil váhy na tri hviezdy, bohužial. (06.06.2022)