Anjeli v Amerike

Potiaže vôbec nie sú v tom, že by som bola málo slobodomyseľná, v prípade Angels in America vylúčené, proste nepekná dialógová nuda, pretože mnoho z toho, čo Nichols rieši, presahuje môj prah poznania. Čo sa niektorých fantázií týka, trúfam si povedať, zrejme sa do nich zahryzli freóny alebo čo, že sú tak významovo potrhané..... Kvalitný, ambiciózny projekt nabitý nadľudskými hereckými kreáciami, no žiadna katarzia. (Upravené z 15. 10. 2008) (16.01.2009)

Celý film se pohybuje na hranici komedie, dramatu a kýče, ze kterého se mu naštěstí daří vyplouvat zdařilými fóry a zesměšněními. Ovšem závěrečný doslov dává všemu poněkud na frak. Co říci dále? Zajímavé herecké výkony u známých tváří, povětšinou prkenné u neznámých, zejména homosexuál-mormon-republikán mi lezl krkem, ale co? Poučné, smutné, zároveň nesoucí naději. Škoda jen zbytečných pasáží, za které se jistě nestyděl žádný emerický patriot. No jo, no... Někdy moc ukecané a pseudochytré, na druhou stranu i tyto pasáže se pěkně poslouchají. (25.01.2009)

Pro někoho už pár let po vzniku zastaralé, pro mě, který jsem jeden z nejslavnějších původních počinů HBO nechával ležet ladem trestuhodných patnáct let, stále aktuální, stále živé, stále řešící témata, která nikdy nezestárnou. A je úplně jedno, kdo je u moci, kdo se musí stydět přiznat orientaci či u lékaře slyšet libovolnou osudovou diagnózu. Lidé budou vždycky chladní, nepřístupní, ale jiní zase budou přející, věřící a plni naděje. Snad. Samotný seriál pak je v mých očích neopakovatelným rozsvícením pochodně, kterou nesou zejména můj navždy milovaný Pacino, čarokrásná Mary-Louise a jako kometa zářící a srdnatě hořící Justin Kirk. Je mi smutno za všechny ztracené duše, za všechny zapomenuté anděly, za všechny diváky, kteří Nicholsův (a zejména Kushnerův) opus odsuzují jako nudu nebo jako ostudu a v neposlední řadě je mi smutno z toho, že jakkoli patří Andělé v Americe rokem natočení do tohoto století, mám těžko vysvětlitelný strach z toho, že takové podívané už se dnes netočí. Race, taste and history finally overcome. And you ain't there. (31.08.2018)

„Nesnáším tuhle zemi. Je to jen snůška velkých myšlenek a příběhů, umírajících lidí a lidí jako jsi ty. Pojď se mnou do nemocnice a ukážu ti Ameriku. Smrtelně nemocnou, šílenou a krutou.“ Postavy melou a melou. Jsou hysterické, teatrální, frustrované. Hned zpočátku je patrné, že buď na tuhle (nepřímočarou) hru přistoupíme, nebo budeme dalších 300 minut trpět. Respektive to mnohem dřív vzdáme. Těžko budeme zároveň hledat postavu, ke které bychom měli blízko. Amerika je jiná, Amerika je svá. AIDS, homosexualita, víra, rasismus, korupce, politika, samota, vztahy. V Bílém domě sedí Ronald Reagan, za oceánem dokulhávají jevy jako adorace drog nebo promiskuity, mnozí se bojí být odlišnými (homosexualita), jiným je zřejmě jedno úplně všechno (uřvaný a skvělý právník Al Pacino). Nejen u dvou hlavních vztahových krizí – dva homosexuálové a manželský pár – je patrné vrzání divadelních prken. A divák se obtížně prokousává vším tím teologizováním, narážkami, dialogovým smrštím. A hlavně všechny ty halucinační stavy postav mírně drhnou, respektive vyžadují hodně divácké velkorysosti. Tvůrci jsou jízliví a škodolibí a vyloženě to chtějí svým ovečkám pořádně nandat. Ve výsledku seriál, který má několik skvostných detailů, ale jako celek úplně nefunguje. Exhibující herecké osazenstvo (kromě Pacina mě asi nejvíc bavili Justin Kirk a Mary-Louise Parker) naopak velmi slušné. (02.01.2021)

Pro mě naprosto dechberoucí americká minisérie, která mě dostala hned na začátku krásnou úvodní znělkou a pustila mě až na konci. Ale na vydechnutí si budu muset ještě dost dlouho počkat. Dostal jsem kvanta kvalitního materiálu k přemýšlení. V tomto epickém vyprávění se kloubí a řeší hned několik problémů najednou a všechny jsou dost populární i dnes - náboženství, AIDS, homosexualita, ... Pokud chce někdo vědět více, jak probíhá AIDS, tak stačí zkouknout toto. Herecké obsazení a výkony jsou ohromující a Zlaté glóby a Emmy přistály roku 2004 ve správných rukách nefalšovaných umělců. Nevím, koho bych vyzdvihnul nad ostatní, protože všichni hráli přesvědčivě a hlavně od srdce. Možná jsem ale chvílemi nemusel Bena Shenkmana. Vizuální efekty jsou trošku laciné a příliš umělé, ale do minisérií naprosto vhodné a dostačující. Ke kameře nemám slov, protože některé záběry z hlavy jen tak nedostanu. Kupříkladu ohnivý sex s polygenitálním andělem. No a pak samozřejmě nepřeslechnutelná hudební stránka, ve které vynikla hlavně úvodní melodie Angels in America a pak jí dosti podobná The Mormons. Zkrátka pro mě dosti zásadní dílo, nezapomenutelné, plné emocí a mysterióznosti, na které budu vzpomínat ještě dost dlouho. A opravdu škoda pro ty, co AvA odsoudí hned na začátku, protože přichází o hodně. (22.05.2010)