Grand Prix

Jan Prušinovský vlastně natočil svůj "Podfu(c)k". To ale v jeho případě neznamená okaté kopírování zahraničního kultu, jako to před ním dělali různí debutanti. Prušinovský je autorsky zcela zformovaný a stylově vyspělý filmař, takže v jeho případě při onom připodobnění stojí důraz právě na něm a jeho osobitosti. S Ritchieho klasikou sdílí především způsob vyprávění, kde se skládají paralelní linie a vrství jednotlivé klíčové informace pro velkolepé zužitkování v gradujícím finále. Najdeme zde také dílčí podobnosti v konkrétních peripetiích a především v milieu podfukářů, zlodějíčků, socek a regionálních mafošů. Ostatně také casting "Grand Prix" sází na obsazení známých tváří proti typu a mísení velkých jmen s výraznými nováčky, přičemž verva, s níž se Tatiana Vilhelmová chopila partu vyžilé fetky, snadno upomene na Brada Pitta v Ritchieho kultu. Ale jak už bylo zdůrazněno, pro tento český "Podfu(c)k" je zásadní, že se jedná o dílo Jana Prušinovského, jak ostatně vyzdvihuje i plakát. Než jsem film viděl, láteřil jsem ve světle nuzné návštěvnosti filmu nad tím, proč proboha propagace nezvolila alespoň dovětek "tvůrce Mostu". Jenže ono slovní spojení "komedie Jana Prušinovského" vlastně přesně popisuje přednosti a osobitosti "Grand Prix" a asi i v pokusu o zamezení neadekvátních očekávání odvrací pozornost od seriálového hitu. Tohle totiž není nahláškovaná rozjařilost ve stylu "Mostu", jehož zásadním spoluautorem je Petr Kolečko. Prušinovského autorský projekt namísto hurónské řachandy postupuje výše popsaným principem a skrze to baví nikoli jednotlivými šprochy, ale rozvíjením peripetií, jejich spojováním a důmyslným směřováním k finále, kde se vše protne a zúročí. V čele všeho pak stojí autorova milovaná periferie, v tomto případě na druhou, když klíčovým dějištěm je autobazar na okraji maloměsta. Hlavní pozornost ale směřuje k jednotlivým zdejším figurkám. Ty Prušinovský nepojímá jen jako bizarní galerku typů, ale opět v souladu se zastřešujícím vyprávěcím principem pracuje na tom, aby jeho šméčkaře, ochlasty, magory a trosky na konci diváci vnímali jako lidi - s jejich chybami, rázovitostí a absurdními přejatými rolemi vystupování, ale také jako unikátní a sympatické osobnosti se svými sny, tužbami a emocemi. (08.01.2023)

Jeho žena si vrzla s policajtem, přišel o oblíbenou kšiltovku, neustále přemlouvá autistického bratrance, aby nastoupil zpátky do auta, v gumách na „vypůjčeném“ autě veze cosi cenného a navíc v kufru najde problémového zlodějíčka. Postavy v tvorbě Jana Prušinovského často zažívají nějakou neveselou životní situaci. Nespolehlivý egoista Kryštofa Hádka určitý čas seděl, autodíly nebo motokrosové závody jsou mu bližší než vlastní děti, manželce típá telefon a teď se díky výhře v televizní soutěži podívá do Španělska na závody F1. Jenže cesta se od začátku sype, postavy překážky překonávají nahodile, zatímco jiné se doma v Čechách zaměřují na „vyšetřování“ zločinu. Výsledek je překvapivě plynulý a přehledný, ale zároveň naprosto zbytečný. A nevtipný. Navíc s postavami, které jsou nám absolutně ukradené. Potenciál to přitom mělo. Prostě pár nápadů poslepovaných dohromady, na které zatraceně rychle zapomenu. Oproti celovečerním Třem tygrům mi pošuk Štěpána Kozuba sednul, Robin Ferro vůbec, Hádek si odehrál svůj standard, Anna Kameníková mile překvapila, Tatiana Vilhelmová a zdrogovaná troska? To mi k sobě prostě nešlo. (17.04.2023)

Štěpán Kozub je bohužel v mejch očích netvárnej, šišlající pablb, kterej hraje pořád stejně. Takže filmu Grand prix, kterej natočil můj oblíbenec Průša, udělal medvědí službu. Jo, má tady asi tři vtipný chvíle, ale jinak nic. Film je asi nějakej pokus napodobit anglickou školu, ale příliš se to nedaří. Ovšem zase abych nelhal, ten film mě jako celek nenudil, takže ty tři hvězdy si obhájí. 50%. (22.03.2023)

Cítil jsem se jako uvězněný dvě hodiny v autě s nejhoršími lidmi, jaké si můžete představit na třídním sraze základky. Hádkova character arc je, že na konci filmu dovolí ženě řídit. Humor je založený na tom, že lidi křičí. Kozub... prostě Kozub. Jo a je něco až patologického, že čeští filmaři si tradičně umí představit jako morální jádro filmu pouze mentálně narušenou postavu. (15.11.2022)

Čekal jsem trochu více od pana Prušinovského. Tušil jsem dopředu, že po scénáristické stránce to bude obyčejná tuctovka, nicméně jsem osobně sázel hlavně na humor za hranou ala Most!, kor když tu figuruje mistr Kozub. Přišlo ovšem velké zklamání. Celý průběh filmu si tak nějak plul, aniž by se mi koutky rtů úsměvem jakkoliv pohnuly. Samotná role Kozuba byla snad ta nejiritující postava celého snímku. Škoda. Promarněný potenciál. (22.02.2023)