Henrich V.

Neviem, či sa mi páči viac Kenneth-režisér alebo Kenneth-herec ,už v tomto filme však dokázal, že by mohol byť trebárs aj anglickým panovníkom.S hlavnou postavou má spoločné nie len sugestívny prejav,všestrannosť a nadšenie, ale i zmysel pre humor a cit.Naviac cit pre Shakespeara, pre reálne vykreslenie doby i postáv,pre výber hercov a hudby.Plný počet nedám len preto, lebo verím, že pred rokmi vysoko postavenú latku ešte dokáže posunúť. Veľmi sa na to teším. (17.09.2011)

Shakespearovské adaptace mají oproti historickému standardu nespornou výhodu v jazykové vytříbenosti. Od první pronesené věty cítíte, že monumentální monology stejně jako rozhovory mezi vojáky působí jako balzám na duši. Dostávají také docela jiný rozměr. Řeklo by se, že daleko přirozeněji vyzní zcela lidová mluva, která by odpovídala dobovým reáliím, jenže zaryje se taky tak hluboko do srdce? Působivý hudební doprovod pak dotvoří mozaiku mimořádného filmového zážitku. Na Branagha si budu muset dát pozor :) (03.05.2011)

Jedna z nejlepších shakespearovských adaptací. K.Branagh se obklopil anglickou hereckou špičkou, D.Jacobimu přisoudil roli moderního chóru a sám se s jistotou zhostil nejen režie, ale taky titulní role. Nezapomenutelná je v jeho podání především motivační řeč k armádě (Crispin´s day speech), ze které dodnes čerpá většina autorů historických velkofilmů, syrová inscenace bitvy u Agincourtu a čtyřminutový nepřerušovaný záběr, v němž nese přes bitevní pole jednoho z mrtvých vozatajů (Non Nobis, Domine-úžasný hudební doprovod P.Doyla). Tak tedy "once more unto the breach, dear friends, once more!" (31.01.2007)

Nechápem výrazne pozitívne kritiky (napr. Rottentomatoes: 100%) a komentáre tipu "najlepšia shakespearovská adaptácia" na Henricha V. Mám rád náročnejšie filmy a viem, že niektoré z nich treba istú dobu sledovať, aby im človek prišiel na chuť, no Henrich V. je väčšinu stopáže neúnosná nuda. Dialógy sú príliš zdĺhavé a nezaujímavé, boje sú režisérsky i organizačne odfláknuté. Neprijímam obhajobu, že taký je Shakespeare a tak to má proste byť. Medzi divadlom a filmom je výrazný rozdiel. Film má dávať väčší priestor prostrediu v ktorom sa príbeh odohráva, má inscenovať scény nerealizovateľné v divadle a nie len otrocky prenášať látku na celuloid. Pre mňa len divadelná hra natočená na kameru ako film, namyslená proanglická propagácia divadelného diela, prehnaný patriotizmus (ktorý je vo filmoch prezentovaný pomerne často, no tu pôsobí veľmi trápne) a hlavne premrhaný potenciál. Česť patrí niektorým (určite nie všetkým) hereckým výkonom. (15.01.2013)

Skvostné, od prvních slov Dereka Jacobiho až po jeho poslední jsem prakticky jenom nadšeně zíral, práce kamery, vytvořené kulisy, herecké výkony, hrdinský patos (leč tentokrát anglický :), ale přitom i překvapivá míra reality a otázek o smyslu všeho toho - to vše Branagh převedl na plátno v naprosto neodolatelném balení. A krásná, postupně gradovaná Doylova hudba zážitek vylepšuje ještě o sto procent. Jistě, že člověk nemůže brát tohoto Jindřicha V. jako toho skutečného, ale Shakespeare a Kenneth (jeho herecký výkon mi sedl neskutečně, sympatičtější postavu aby člověk pohledal) ho jistě v mých očích imortalizovali. Noční tábor, proslov, Non nobis a jaksi vzhledem k zbytku filmu nesedící závěr a o to víc fajn - to nejlepší. (29.03.2015)