Hezká holka jako já

Krásná černá komedie mistra všech mistrů Francoise Truffauta, při níž vtip a filmařský um útočí na divákovu duši a oko kadencí těžké nekonvenční zbraně... Skvělá zápletka, neuvěřitelné zvraty, brilantní smysl pro humor, který stojí v kontrastu k "vážnějším" režisérovým snímkům, ale v rukopisu a specifické poetice stojí tento film ve stejné lajně jako jeho slavnější filmy. Vzpomínám si, že podobně jsem se zasmál i u snímku Muž, který měl rád ženy, jenž v Truffautově filmografii zaujímá (podobně jako Hezká holka jako já i když je to v jádru vlastně smutný film) nezaslouženě opomíjené postavení. Zvlášťě se zde dá vyzdvihnout skvělé představení hlavní postavy v podání Bernadette Lafont, která nejenže dobře vypadá, ale i výborně hraje, ale pozornost si zaslouží film jako celek: "Subjekt často vyžaduje dárky, což ukazuje na potřebu uznání. Jakoby vlastnictví kompenzovalo nedostatek lásky. Mimoto zde máme možné rovnítko mezi sexem a hudbou - Paní Bliss si cení svého bendža a když uvážíme dvojsmyslný význam tohoto jevu, máme zde sublimovanou závist penisu..." :-) Tolik krásná konstrukce mladého profesora sociologie vycházející z Freudových teorií a která v kontextu této postavy vyniká zvláště vtipně..:)) Truffaut prostě uměl a já se jen musím smát, když na imdb u komentáře k tomuto filmu čtu: "Další podprůměrný film světově nejpřeceňovanějšího režiséra..." (11.08.2007)

Hezká holka jako já je svižně rozvernou komedií. Odlehčenou, místy vytváří škodolibé karikatury, spásonosná freudovská psychoanalýza světélkuje v rafinovaně bezelstné svůdnosti. Stigmata jsou současně potvrzována i znevažována. Mužský tělesný chtíč je podáván v romantické ironii manipulace a podléhání, přičemž obě roviny se volně proplétají a samovolně rozkvétají v neposedné rozveselení. Hezká holka jako já jsou hrátky s mužskou ješitností. Bezprostředně otevřená smyslnost je nejdokonalejším nástrojem splněných přání. Ústředním bodem kriminální komedie je Camille Bliss (živočišná Bernadette Lafont), diva prostého venkovského původu, zocelená reálnou tváří života do jedinečné oslavy podmanivosti ženské krásy. Bezelstnost protrhává hrany prostoduché důvěřivosti i rafinované koketnosti. Odevzdávající neodkladnost odzbrojuje rozumovou část a zatemňuje jí ztopořeným chtíčem. Prostá logika nezná morální překážky, vysněnému životu je nutné přinášet oběti bez zatížení svědomí. Hlavní mužskou postavou je Stanislas Prévine (sympatický André Dussollier), horlivě snaživý, studia dokončující, začínající sociolog. Školní znalosti a načtené poučky se dostávají do střetu se skutečným životem. Zářivé zdání osudové přitažlivosti romantického idealismu mládí je nejsilnější zbraní pro rozhodující úder osvobození. Důležitou postavou je Arthur (dobrý Charles Denner), přísný a šlechetný katolík a nadšený deratizátor. Důvěřivost, zapálenost, podlehnutí, výčitky a rozhřešení společné věčnosti. Výraznou postavou je Roger alias Sam Golden (velmi zajímavý Guy Marchand), požitkářský kabaretní zpěvák a obdivoval ženské krásy s rámusivou kulisou. Hlavním cílem je Clovis Bliss (zajímavý Philippe Léotard), Camillin vesnicky prostoduchý manžel, který se z jednoho ženského područenství dostává do druhého a zuřivě ho brání se zbraní v ruce. Výraznější postavou je také Murene (příjemný Claude Brasseur), podléhající i umně podvádějící právník. Sebevědomá drzost slaví své vítězství. Z dalších rolí: znepokojená a mravně pobouřená Stanislasova přítelkyně Hélène (sympatická Anne Kreis), hystericky odhodlaná Rogerova manželka Florence Golden (příjemná Danièle Girard), Clovisova lakotná, autoritářská a majetnická matka Isobel (dobrá Gilberte Géniat), na druhou stranu přetáhnutý Stanislasův právník Marchal (Michel Delahaye), němý Alphonse (Jacob Weizbluth), či starý a pobavený vězeňský dozorce (Gaston Ouvrard). Hezká holka jako já je plná života, smyslnost se nepovažuje za hřích, mužská ješitnost dostává ironický záhlavek a s temperamentní poživačností se nenuceně raduje. Trauffautova poetická estetika uchovává elegantní kultivovanost, nevulgarizuje a s upřímně veselou bezbranností pozoruje životního mumraje rej. (24.04.2018)

V době vzniku by se mi to asi líbilo. Bylo mi dvacet a to má člověk komedie rád, protože si příliš neuvědomuje, že sám je jejich součástí. Když to posléze pozná, už ho komedie tak neberou. A většinou jsou to komedie spletitější než tato truffautovka, která má jeden směr a jeden cíl: "Cherchez la femme, pardieu! (16.06.2021)

Filmy slávneho Francoisa Truffauta ma oslovujú málokedy a nebolo tomu inak ani v tomto prípade. Kolovrátkový príbeh bez záchytných bodov, bez napätia a bez humoru som s problémami dopozeral. Ak by film nakrútil niekto menej známy a menej slávny, bolo by to na tri hviezdičky, ale Truffautovi nemôžem odpustiť, že jeho zámer vyznenia príbehu sa líši od toho, ako to dopadlo u diváka. Minimálne u jedného. (15.05.2015)

Úchvatná Bernadette Lafont - vůbec jsem se Stanislasovi nedivil, že i on nakonec Camille podlehl - o to více mnou otřáslo, jak to s ním nakonec dopadlo. Inu, jak se říká, kdo chce kam... Nádherná komedie, která se Truffautovi fakt povedla, nasmál jsem se u toho hodně, byť mě ten trpký závěr přiměl k mnoha úvahám o tomto typu žen, kterým je lepší se vyhnout (kníže Sternenhoch by mohl vyprávět). (22.03.2021)