Hezká holka jako já

Úchvatná Bernadette Lafont - vůbec jsem se Stanislasovi nedivil, že i on nakonec Camille podlehl - o to více mnou otřáslo, jak to s ním nakonec dopadlo. Inu, jak se říká, kdo chce kam... Nádherná komedie, která se Truffautovi fakt povedla, nasmál jsem se u toho hodně, byť mě ten trpký závěr přiměl k mnoha úvahám o tomto typu žen, kterým je lepší se vyhnout (kníže Sternenhoch by mohl vyprávět). (22.03.2021)

Krásná černá komedie mistra všech mistrů Francoise Truffauta, při níž vtip a filmařský um útočí na divákovu duši a oko kadencí těžké nekonvenční zbraně... Skvělá zápletka, neuvěřitelné zvraty, brilantní smysl pro humor, který stojí v kontrastu k "vážnějším" režisérovým snímkům, ale v rukopisu a specifické poetice stojí tento film ve stejné lajně jako jeho slavnější filmy. Vzpomínám si, že podobně jsem se zasmál i u snímku Muž, který měl rád ženy, jenž v Truffautově filmografii zaujímá (podobně jako Hezká holka jako já i když je to v jádru vlastně smutný film) nezaslouženě opomíjené postavení. Zvlášťě se zde dá vyzdvihnout skvělé představení hlavní postavy v podání Bernadette Lafont, která nejenže dobře vypadá, ale i výborně hraje, ale pozornost si zaslouží film jako celek: "Subjekt často vyžaduje dárky, což ukazuje na potřebu uznání. Jakoby vlastnictví kompenzovalo nedostatek lásky. Mimoto zde máme možné rovnítko mezi sexem a hudbou - Paní Bliss si cení svého bendža a když uvážíme dvojsmyslný význam tohoto jevu, máme zde sublimovanou závist penisu..." :-) Tolik krásná konstrukce mladého profesora sociologie vycházející z Freudových teorií a která v kontextu této postavy vyniká zvláště vtipně..:)) Truffaut prostě uměl a já se jen musím smát, když na imdb u komentáře k tomuto filmu čtu: "Další podprůměrný film světově nejpřeceňovanějšího režiséra..." (11.08.2007)

Limonádka. Co to odlišuje od série Četníků? Možná těch pár záběrů-mrtvolek, sem tam dlouhá zaumná jízda, ruční kamera anebo rychlejší střih. Bernadette je celkem fajn komenda. Průšvih je morálka toho - a to na obě strany. Žena jako kdykoliv ochotný objekt a muž jako kdykoliv ochotný objekt. Lehkonohá bezskrupulóznost. Vězení jako vrchol spravedlnosti. Co už. Truffaut to chrlil. Občas potěšení z vyprávění - to je na tom bohužel nejzestárlejší - všechny ty druhy narace. (24.02.2022)

,,Väzenie je zvláštne. Rozdeľuje ľudí na tých, ktorí ho okusili, a tých, ktorí ho poriadne nepoznajú." Zatiaľ všetky filmy Françoisa Truffauta boli pre mňa veľmi príjemným "žánrovým" prekvapením zo staršej európskej kinematografie. Rovnako aj táto v našich končinách nie veľmi známa čierna komédia o väzenkyni Camille, žene, ktorá nepriamo spôsobila smrť hneď niekoľkým svojim osudovým mužom a ktorej príbeh sa odvíja pomerne originálnym spôsobom "na preskáčku" so súčasnosťou a čriepkami z minulostí. Tie vyťahuje pri rozhovore pre mladého spisovateľa-sociológa Stanislasa Previna a divák ich postupne vída v retrospektívnych scénach, zatiaľ čo popri tom aj pre S. Previna sa aktívne stretnutia s Camille stávajú osudovými v oveľa väčšej miere, než sa na prvý pohľad môže zdať. V momente po hudobnom vystúpení na slobodu prepustenej Camille ma tento pozoruhodný film trochu sklamal (zdanlivo) až príliš "americky" pôsobiacim happy endom, aby o chvíľu na to priniesol počas zostávajúcich 10 minút ďalšie nečakané a pomerne trpké zauzlenie. Samotný príbeh z Truffautovho filmu síce pôsobí napriek vážnej téme skôr zábavne, než silne, ale hlavne vďaka záverečnému zvratu obsahuje v sebe aj spoločensko-kritický podton k zamysleniu. (80%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (31.03.2019)

Truffaut nezvykle odlehčený a svižný a se spoustou mrtvol. Nabízí nám humor černý, bláznivý, ironický, ale i laciný a nucený. Jedna z těch černých krimikomedií, kde záleží výhradně na vytříbenosti smyslu pro humor každého diváka, jak mu tento svérázný kousek padne do noty. Já soudím, že pobavit by se však měli úplně všichni. (26.09.2011)