Žena od susedov

O Truffautovi pořád někde čtu, jak patřil mezi ty NEJ NEJ NEJ režiséry Francie a že jeho filmy jsou jeden kultovní kousek vedle druhýho. Řikal jsem si, že bych se taky na nějakej ten jeho "kultovní" film mohl podívat. Zatim jsem viděl akorát 451°Fahrneheita. No takže vybral jsem si Ženu od vedle a to hlavně kvůli účasti mýho oblíbence Gérarda Depardieu. Začátek vypadal docela slibně, ale postupně se děj filmu smrskne na to, že Gérard Depardieu souloží s nějakou divnou madam, která mu pokaždý řekne, že už s nim souložit nebude, ale souloží s nim pořád znovu a znovu. V podstatě se z toho pro mě stalo akorát čekání na to, jak to teda nakonec vlastně dopadne. A dopadlo to více méně tak, jak jsem očekával. (16.04.2017)

Jejich láska a vášeň byla silná. Možná až příliš. Nedokázali žít spolu, ani bez sebe….. Čekal jsem spíše nějaké bouřlivé drama, ale Žena od vedle je vlastně celkem poklidný film. Možná až na konec, ke kterému to celé vlastně směřuje už od začátku. Takových příběhů jsou kolem nás stovky, záleží jen na každém z nás, jestli na něho přistoupíme. (08.10.2014)

Hned začátkem mi to opravdu hodně připomnělo nedávno viděný film z francouzského venkova, kde se do domu naproti nastěhuje nový pár, a pak přeskočí jiskra... začátek je opravdu stejný, o remake se však rozhodně nejedná, protože brzy se děj začne ubírat jiným směrem. Druhá půlka tak trochu vyšuměla, mohlo to být ještě násilnější a divácky náročnější, na druhou stranu - komu v tomhle příběhu fandit, že...? Nicméně francouzský venkov, to já můžu. Skvělý původní dabing Taťány Medvecké a Jiřího Štěpničky. (29.12.2014)

Čtvrtý Truffautův film a čtvrté čtyři hvězdičky. Delší dobu mi vrtalo hlavou, co mi brání dát některému z viděných snímků plný počet. Doinelovská série nepostrádá vtip a šarm, Nikdo mne nemá rád má krásnou kameru, Divoké dítě zvláštní poetiku a zajímavý příběh. To, že Truffautovy snímky mají odstup a nehrají moc na city mi taky nevadí. Zjistil jsem, že mě trochu rozčiluje nesoustředěnost vyprávění. Režisér zatěžuje film podrobnostmi, které nemají dějové opodstatnění a jsou jen ozdobami, které odvádějí pozornost. V tom jde Truffaut proti svému velkému vzoru Alfredu Hitchcockovi. Hitch, jak je známo, vypouštěl ze scénáře vše, co nemělo pro děj význam. Svým hercům zakazoval jakákoli gesta navíc, která by nesloužila příběhu. Postupoval tedy dostředivě. Truffaut stavý filmy odstředivě - dalo by se říct realističtěji. Zachycuje spousty víceméně banálních dialogů "ze života", zapojuje nedůležité vedlejší postavy, apod. Svým způsobem je to jako věšet novou kolekci baňek na vánoční stromeček tak dlouho, dokud se pod ozdobami neskryje poslední větvička. Ani Žena od vedle není výjimkou. Na začátku přichází novovlnný "stand up" výstup paní Odile, která se přímo do kamery deklaruje jako vypravěč, byť je zřetelné, že ne příliš spolehlivý. Už patnáct minut poté je jasné, že nebude ani nespolehlivým vypravěčem, protože nemá páky, jak by mohla fokalizovat děj. Nadto už se coby vypravěčka neukáže - až na samotný konec, kdy vyprávění uzavře. Což je svěží přístup, který potrápí divákovu hlavu. Pokud je takováto (promyšlená) nedůslednost jen jedna. Pokud je jí celý film, vracíme se ke stromečkové metafoře. Přesto, jsem spokojený. Fanny Ardant byla sexy a příběh nepostrádal spád a eskalaci napětí i citů. Zatím nejlepší Truffaut. (23.03.2010)

Stejně jako v předchozích režisérových filmech o destruktivní lásce dospělých lidí i zde kulminují emoce do překvapivého finále. Bouřlivý vztah je vyprávěn bez zbytečného patosu a citového vydírání, Truffaut totiž užil jako (byť nespolehlivého) vypravěče ženu, která celý případ sleduje, aniž by do něj byla osobně zainteresovaná... Celý film je snímán v dlouhých polocelcích, ve kterých gradující napětí nenápadně narůstá a tragédie bublá pod zdánlivě idylickým povrchem. Občas film vzbuzuje pocit, jakoby Truffaut natočil volnou variaci na Představuji vám Pamelu, film, který natáčí režisér jeho Americké noci. Zdánlivě jednoduchý "harlekýnový" příběh je ale vyprávěn velmi chytře a promyšleně, především skrze silné (a výborně zahrané) postavy, od ústředních hrdinů až po jejich partnery a známé. S Americkou nocí jej spojuje řada témat, ať už je to hrdinka (jíž si manžel vzal i po naznačeném pokusu o sebevraždu z nešťastného předešlého manželství, ale ona mu proti své vůli nedokáže jeho obětavost a důvěru oplatit), nebo některé záběry (pokřikování postav na sebe po ránu z oken proti sobě postavených domů, případně letecký záběr v závěru filmu). Ale jde tu najít i motivy z Julese a Jima, Deníku Adély H. i z doinelovské série (vynikající vtípek s pošťákem, nervozita při odjezdu do práce, obsazené telefony), nehledě na takřka povinnou cestu postav do kina a spojení příběhu hrdinů s filmem, který právě sledovali... Hrdinů, kteří nedokázali žít ani spolu, ani odděleně. (14.05.2003)