Žena od susedov

O Truffautovi pořád někde čtu, jak patřil mezi ty NEJ NEJ NEJ režiséry Francie a že jeho filmy jsou jeden kultovní kousek vedle druhýho. Řikal jsem si, že bych se taky na nějakej ten jeho "kultovní" film mohl podívat. Zatim jsem viděl akorát 451°Fahrneheita. No takže vybral jsem si Ženu od vedle a to hlavně kvůli účasti mýho oblíbence Gérarda Depardieu. Začátek vypadal docela slibně, ale postupně se děj filmu smrskne na to, že Gérard Depardieu souloží s nějakou divnou madam, která mu pokaždý řekne, že už s nim souložit nebude, ale souloží s nim pořád znovu a znovu. V podstatě se z toho pro mě stalo akorát čekání na to, jak to teda nakonec vlastně dopadne. A dopadlo to více méně tak, jak jsem očekával. (16.04.2017)

Co se stane, když máte spokojený rodinný vztah, ale do vašeho života vpadne minulost v podobě vášně? Dovede se vášni ubránit? Zvládne to Gérardův hrdina, který se náhodou znovu setkává se svou minulou láskou? Truffaut měl k ruce výborné herce a dobrý námět, který je podán lidsky a přitom dramaticky. (06.06.2017)

Jejich láska a vášeň byla silná. Možná až příliš. Nedokázali žít spolu, ani bez sebe….. Čekal jsem spíše nějaké bouřlivé drama, ale Žena od vedle je vlastně celkem poklidný film. Možná až na konec, ke kterému to celé vlastně směřuje už od začátku. Takových příběhů jsou kolem nás stovky, záleží jen na každém z nás, jestli na něho přistoupíme. (08.10.2014)

„Ani spolu, ani bez sebe.“ Truffaut ve svém předposledním filmu výstižně pojmenoval jeho věčné téma (sebe)zničující lásky. Také Žena od vedle přepjatostí hrdinů připomíná román z 19. století a také ona je něčím mnohem víc. Hrdinové jsou tragičtí, ale režisérův přístup oplývá uctivou nadsázkou. Ty nejvyhrocenější momenty (milování v autě, souboj na zahradě) nás nutí sledovat skrze sklo. Zdůrazňuje tím náš voyerismus i vlastní odstup a tenkou bariéru bourá až během nejodvážnější erotické scény na samém konci. Zde už není co ztratit, jak vyplyne s hořkosladkou pointou. Ačkoliv není ani jedné postavě nadržováno a oba herečtí představitelé své role pojali s nesmírnou intenzitou, nadobyčejné zalíbení kamery v křivkách a předně ve tváři Fanny Ardant nelze přehlédnout. Pochopit ano (režisérovo okouzlení přetrvalo i mimo rámec filmu – Ardantová mu počala dceru). Možná právě z toho důvodu mi byla z dvojice milenců bližší Mathilda. Při její prosté chůzi okolo tenisových kurtů jsem sotva dýchal. Ano, asi jako čtenářka románu z 19. století. Ještě jednou, naposledy, děkuji, žes mne jí učinil, Françoisi. 85% Zajímavé komentáře: Douglas, mm13, sportovec (23.12.2008)

Stejně jako v předchozích režisérových filmech o destruktivní lásce dospělých lidí i zde kulminují emoce do překvapivého finále. Bouřlivý vztah je vyprávěn bez zbytečného patosu a citového vydírání, Truffaut totiž užil jako (byť nespolehlivého) vypravěče ženu, která celý případ sleduje, aniž by do něj byla osobně zainteresovaná... Celý film je snímán v dlouhých polocelcích, ve kterých gradující napětí nenápadně narůstá a tragédie bublá pod zdánlivě idylickým povrchem. Občas film vzbuzuje pocit, jakoby Truffaut natočil volnou variaci na Představuji vám Pamelu, film, který natáčí režisér jeho Americké noci. Zdánlivě jednoduchý "harlekýnový" příběh je ale vyprávěn velmi chytře a promyšleně, především skrze silné (a výborně zahrané) postavy, od ústředních hrdinů až po jejich partnery a známé. S Americkou nocí jej spojuje řada témat, ať už je to hrdinka (jíž si manžel vzal i po naznačeném pokusu o sebevraždu z nešťastného předešlého manželství, ale ona mu proti své vůli nedokáže jeho obětavost a důvěru oplatit), nebo některé záběry (pokřikování postav na sebe po ránu z oken proti sobě postavených domů, případně letecký záběr v závěru filmu). Ale jde tu najít i motivy z Julese a Jima, Deníku Adély H. i z doinelovské série (vynikající vtípek s pošťákem, nervozita při odjezdu do práce, obsazené telefony), nehledě na takřka povinnou cestu postav do kina a spojení příběhu hrdinů s filmem, který právě sledovali... Hrdinů, kteří nedokázali žít ani spolu, ani odděleně. (14.05.2003)