Alexander Veľký

Podle mnoha ohlasů a recenzí měl být "Alexander Veliký" hodně špatný film a já velice zvažoval, jestli na něj vůbec jít...Po Fishkiho doporučení (tímto díky) jsem se do kina přece jen vypravil a v žádném případě nelituju! Protože "Alexander" je opravdu strhující film, jehož tři hodiny vám uběhnou jako voda...A může za to především Oliver Stone, neboť jeho vize Alexandra Velikého má silný náboj a po filmařské stránce se jí nedá prakticky nic vytknout. Stone z Alexandra udělal v podstatě obyčejného člověka, stravovaného vztahem k vlastní matce a otci, mladíka ochotného jít za svými sny a ideály až na konec světa. Člověka přesto nesmírně zranitelného, hledajícího smysl života a především lásku, člověka někdy prchlivého, zbrklého a pochybovačného...Přes tohle všechno Stone v žádném případě nedegraduje Alexandrův mýtus...A je pravda, že ztvárnit takhle nejdnoznačnou postavu nebyl lehký úkol, naštěstí Colin Farrell se ho ujal přímo bravurně. Podařilo se mu z polobožského hrdiny udělat velice neobyčejnou, ale přesto pořád lidskou bytost a já mu věřím každý pohled a každé gesto. Ve Stoneově snímku mělo na formování Alexandra veliký vliv dětství a není se co divit - na jedné straně výchova v duchu jednoty těla a mysli, postavení budoucího panovníka - na té druhé zničující vztah Filipa a Olympiady, který zákonitě vyústil v boj o syna, jeho duši a nepřímo budoucnost Makedonie a skoro celého "známého" světa. V mladickém věku se taktéž zrodil Alexandrův asi nejpevnější cit - láska k Hefaistionovi (ve výborném podání Jareda Leta), věrnému druhovi až do hořkého konce. Kontroverze, která se filmu díky vztahu Alexandr - Hefaistion dostala, je však podle mě naprosto zcestná - vždyť v určitých dobách antiky byl za nejčistší cit považován právě vztah mezi dvěma muži...Stoneův film nestojí na velkolepých bitevních scénách, i když i těch se samozřejmě dočkáme, je to spíš komorní pohled do nitra velkého muže a je vyprávěný takovým způsobem, že nemůže nudit. Osobně mě velice potěšila scéna, v níž tehdy malý Alexandr zkrotí Bukefala a dokáže tak, že v něm "něco" je...Ovšem největším Stoneovým trumfem je stejně herecké obsazení. O Farrellovi a Letovi jsem už psal, musím ale vyzdvihnout i Vala Kilmera v roli Filipa. Jeho podání krále, v němž se snoubí čest, statečnost a láska k synovi, na druhou stranu schopnost bez milosti zlikvidovat všechny, kdo by jej mohli ohrozit (včetně vlastního potomka) je velice silnou kombinací. Nejvýraznější postavou ovšem je a při vzpomínce na tenhle film vždy bude Olympias, Alexandrova matka - přímo skvostně zahraná Angelinou Jolie. To ona byla Alexandrovou femme fatale, ženou, kterou nikdy nedokázal úplně odvrhnout. Ženou, jež byla schopna pro syna obětovat cokoliv a kohokoliv... "Alexander Veliký" asi nikdy nebude patřit k hrstce vybraných historických klasik. Na jednu stranu je to škoda, z druhého úhlu pohledu vím, že své diváky, kteří jeho kvality ocení, si najde. A věřím, že s léty jich bude jen přibývat. (29.10.2007)

História slávnych je dláždená ich činmi! Ak pochopíme ich pohnútky, pochopíme (i keď nemusíme súhlasiť) aj ich život. Na Alexandra - ako jednu z výrazných postáv dejín ľudstva platí vyššie uvedené dvojnásobne. Žiaľ Stoneov výklad jeho životných osudov mi túto snahu o pochopenie neumožnil hneď od začiatku filmu. Približne prvá hodina (po príchod do Babylonu, ktorého výtvarné riešenie mojmu oku silno lahodilo) tak vo mne rezonuje ako režisérova snaha obsiahnúť už zo začiatku všetko, pričom ale paradoxne vďaka tomu zostal stáť príbeh na mieste (resp. inak povedané, Stone ako keby sa do látky natoľko ponoril, že nevie nájsť nadhľad, z ktorého si treba vytýčiť úvodný bod prieniku do deja - túto myšlienku vo mne posiluje aj podľa mňa príliš prehnané používanie postavy Ptolemaiosa ako rozprávača a nadväzovateľa viacerých sekvencií). Našťastie táto nerozhodnosť ustupuje v druhej hodine, kde vďaka rozhovorom medzi Alexandrom (miestami presvedčivý a miestami máličko prehrávajúci Colin) a jeho blízkym priateľom Hefaistionom (výborný Jared Leto) ako aj bližšie vyobrazenému vzťahu k rodičom, začína režisér pred našimi očami budovať charakter človeka, výrazne ovplyvneného práve výchovou ako i rodinným zázemím. Rozpoltený nenávisťou medzi rodičmi, snahou vymaniť sa z vplyvu intrigánskej matky a prekročiť tieň svojho vlastného otca je ALexandrova duša preplnená túžbou ovládnuť a zjednotiť čo najviac vtedy existujúcich národov a civilizácii? Možno áno. Ale možno za tým všetkým stojí ešte niečo silnejšie. Možno je (bola) motorom činov najväčšieho muža svojej doby snaha nájsť ten svoj pravý domov. Lenže čo môže byť domovom dobyvateľa,hnaného neustálou túžbou ísť ďalej? Jedine celý svet (nepripomína vám to z dnešnej svetovej politiky niekoho až priveľmi...) a tým zároveň aj žiadne konkrétne miesto. A práve táto línia rozprávania tvorí pre mňa najsilnejšiu časť príbehu, ktorú sa Stoneovi podarilo do filmu úspešne vložiť. Vangelisov soundtrack (miestami je až priveľmi "inšpirovaný" predchádzajúcou autorovu tvorbou) sa mi páčil oveľa viac na samotný posluch než ako podfarbenie obrazu. Kamera dokáže byť miestami správne veľkolepá i keď bojové scény veľakrát nesníma zrovna najštastnejšie - v snahe simulovať dusnosť boja sa podľa mňa zbytočne pripomína značným roztrasením a nadmerným využívaním iba polocelkov až detailov. Vo výsledku 3,5*. (12.01.2005)

„Momentálně mám dost kocovinu a už dobrou hodinu čučím na to okýnko a nemůžu vymyslet smysluplný komentář. Takže až se dám dohromady, něco sepíšu: “Alexander je, teda není, limonáda standartní hollywoodské produkce. Je to hlavně pouť jednoho člověka za svým snem (a ne jen s kladnými emocemi k hlavní postavě.) Ať chci, nebo ne, pořád mi na mysl přichází jenom POLITIKA. Mám pocit, že o tom je Stoneův film hlavně. Hlavní hrdina musí překousnoput mnohé věci ve svém osobním životě kvůli tomu, aby se stal Největším. Alexander the Greatest. Proto dle mě Stone neopustil svou linii, kterou začal a se kterou pokračuje. Čekal jsem nudný film ve stylu historických učebnic, nicméně jsem se nudil méně, než jsem očekával, i přesto, že jsem se díval na hodinky více, než je zdrávo. U tohoto snímku jsem obzvláště pečlivý: kamera, kostýmy, bitvy, režie, sloni + Colin Farrell na jedničku. Hlavní sexuální myšlenka, Agelina na dvojku. Hudba na trojku a další "komponent" už nehodlám ohodnotit. Jen bych podotknul dvě věci: scény s Angelinou a Alexanderem, když je mu dvacet, jsou velice vzrušující a vzhledem k tomu, že je jim oběma stejně let, tato scéna svádí k jiným, než rodinným konotacím (prostě to mezi nimi kruci jiskří.) A druhá věc je ta "postelová" scéna s Roxannou, která spíše, než by ukolébala případného diváka v nudě, ho dost vzruší. Řekl bych, že výkon Rosario Dawson (zvlášť ta prsa by zasloužila zvláštní kategorii Oscarů) byl druhý nejlepší (za Colinem). (15.02.2005)

Trója odo mňa dostala 3,5*, ktoré som zdvihla na 4, tak Alexander si zaslúži silné 4*, alebo aj o kúsok viac. Nie je štvorka ako štvorka. Keď si tak spomeniem na tie chladne triezve až kritické recenzie Alexandra Veľkého, zisťujem, že budem patriť do tábora divákov, ktorí jednoznačne ukazujú "palec hore". Film bol zaujímavý, nenudila som sa ani pri jeho rekordnej dĺžke, výkon Colina Farrella na mňa zapôsobil, ostatní herci tiež dobrí, efekty pekné a historické reálie boli slušne dodržiavané (nemyslím teraz pitvanie učebníc dejepisu, ale to aby herci nemali na nohách botasky Nike) a Vangelisova hudba je nádherná. Nemyslím si, že vo filme je málo akcie, ale dôraz na medziľudské vzťahy a intrigy mi aj vyhovoval. Rozhodne mi ukázal viac zo života ľudí a vládcov (o čo asi Stoneovi šlo) než keby len behali z miesta na miesto a mlátili sa. Výsledok - pri triezvych očakávaniach maximálna spokojnosť. ...trochu mi vadil ten silený Angelinin prízvuk. (08.05.2005)

Toto dílo si hraje na velkofilm, ale moc mu to nejde. Vyložená nuda, spousta hluchých míst a hlavně ta stopáž je úmorná. Neříkám, proč ne 3 hodiny, ale musí se tam něco dít! Ale nenechte se mýlit, nejlepší výkon zde nepodává kupodivu Farrell, ale překrásná, zvláště v této roli, Angelina Jolie. V tomto filmu jí to asi slušelo nejvíc. (29.10.2007)