Kapesné

Nejako som v tomto filme nepostrehol dej, dokonca ani účel jeho nakrútenia. Je to mozaika navzájom málo súvisiacich príhod a príbehov, ktorá má ukazovať život detí a dospelých v malom francúzskom mestečku. S tými topornými detskými hercami a strojenými dialógmi sa to darí iba čiastočne. Na druhej strane je to pozerateľný film, u ktorého ma ale ani náhodou nenapadne, že by som ho chcel vidieť ešte raz. (23.10.2009)

Jestli lze o někom prohlásit, že skutečně rozumí dětské duši, pak je to François Truffaut. Jeho "Kapesné" je dokonalé - někdy veselé a někdy smutné (chtělo by se říct jako život sám) a má několik geniálních míst (snad nejvtipnější je scéna s malou holčičku, co ji rodiče za trest nevzali do restaurace). Za nejdůležitější považuji zjištění, že děti nejsou hloupé, protože jsou malé a ničemu nerozumí, ale naopak mnohdy chápou až moc dobře. Jsou to takoví malí dospělí. A dospívání je těžká věc. (22.07.2006)

Možná, že kdyby se Truffautovy filmy pouště mladým rodičům, změnilo by to přístup k výchově a přestalo by se nadávat na děti jako ty grázly, ale ukázalo by se na pravou příčinu nedostatků ve výchově mládeže. Jinak standardní neubrečenost a vtipnost při zachování závažnosti, která je mistrovi vlastní. Ten, kdo bude mektat nějaký sračky o nereálnosti po scéně s dítětem a oknem, vůbec nechápe režisérův záměr a styl filmu. Jinak epizodka s holčičkou, kabelkou a večeří je kouzelná a poslední část o polibku na dětském táboře ultra nostalgická. Kapesné je lepší než Jihlavanka, pokud jde o poctivost a upřímnost a o to jde u podobných témat především. (20.02.2015)

No, já bych to zase tolik neopěvoval. Určitou výpovědní hodnotu to určitě má, ale úplně zde chybí nějaký děj; scén, které by ve mně vyvolaly smích tu bylo taky zoufale málo a práce s dětmi mi přišla lepší třeba i ve filmu S tebou mě baví svět. Všechno by se dalo tak nějak vzít, až na 2 "drobnůstky"; tu tupou scénu, kdy z okna x-patrového paneláku spadlo dítě na zem a nic se mu nestalo a také chvíli, kdy učitel vypráví dětem o věcech, kterým v tomto věku můžou sotva rozumět a ještě ho pozorně poslouchají a ani se nebaví (to by musel narazit na zatraceně inteligentní a hodné děti; ale co já vím, třeba jsou ty francouzské jinačí než české ;-)). Je to sice teprv moje první setkání s tímto režisérem, ale jsem docela zklamanej; 3* jsou tak akorát. (02.12.2008)

...O rodičoch a deťoch školopovinných, keď sa režisér prostredníctvom tohto mimoriadne „osobného filmu,” vracia do detských liet, konkrétne a najmä do školských lavíc, aby si proste zaspomínal na staré, dobré časy so samými huncútstvami, pričom si zároveň myslím, že zo všetkých postáv, vystupujúcich vo filme, má zrovna najbližšie k „intelektuálovi Patrickovi Desmouceauxovi”, t.j. k danému charakteru, ktorý má v skutočnosti, teda v reálnom živote, naprosto identické priezvisko, z čoho snáď automaticky srší neuveriteľná autenticita, keďže to v takomto duchu pokračuje i (na)ďalej... Dokonca by som ešte pridal i ďalšiu postavu v podobe „problémového jedinca” Juliena Leclouea, čo mi zase priam evokuje - určitú odvahu, ktorú si François Truffaut, následne pretavil do svojich celevočerných filmov. Podľa predchádzajúcich skutočností by sa práve teraz mohlo vskutku zdať, že dospeláci sú odsunutí na vedľajšiu koľaj, kedy by mohlo zdanie väčšinou klamať, ale niečo na tom pravdy predsa bude, pretože zvyčajne pôsobia, ako „dekorácie”, len akási výplň určitého priestoru, kde napríklad taký profák Jean-François Richet,  i napriek tejto faktickej poznámke, jednoznačne mal niečo do seba. Najviac pozornosti sa ale dostáva hore spomenutým postavám a mnohým ďalším, pritom najzaujímavejším príbehom sa rysoval byť I-B-A ten Julienov, čo sa nakoniec aj potvrdilo, na čo sa treba zamerať, no možno s rozpačitým dodatkom na záver. Zo sledovania počinu, ktorý mi miestami pripadal, ako „dokumentárne ladený film”, mám nadštandardne pozitívne dojmy, lebo tomu skrátka nechýbala ani tá najmenšia úprimnosť, akú si vôbec dokážem, (ja) divák, predstaviť, a o to je to potom cennejšie, čo sa dnes už nevidí... (21.08.2022)