Kapesné

Neuvěřitelné, jak může být film tak přirozený, nadčasový, úplně ze života. Jako bych sledovala skrytou kameru. Také se mi moc líbí, jak se (ať už malé či velké) jednotlivé příběhy navzájem porůznu prolínají, a vlastně zároveň jakoby "pomalu ztrácí, ale dřív nebo později opět nějak nenápadně vplují zpět". :-) A ten čiperný chlapeček v červených gaťkách je tak roztomilý, přímo k sežrání. :-D Skvělá je také hudba a střih (jako ostatně u většiny Truffautových filmů). (13.05.2009)

Od Truffauta som videl aj dramu o detoch NIKDO MNE NEMA RAD (1959), ktora sa mi pacila o trosicku viac, ako tento film, ale mozno aj preto, ze mi prilis dlho trvalo vzit sa s postavami (bolo ich az prilis moc) a dej bol trosku chaoticky. Vytknut by som chcel asi jednu scenu, kde dieta zostalo same doma a vdaka macke sa dostalo k oknu, ale konkretizovat nechcem, sami uvidite, pretoze realita by bola podla mna uplne ina. Dobra scena bola aj ta, kde ine dieta bolo same doma a dostalo sa k megafonu svojho otca a vykrikovalo do dvora, ze ma hlad. Zaujimala by ma reakcia rodicov, ked sa vratili domov, zial nic take som si nevsimol. Nastastie k zaveru filmu to zacalo byt stale viac zaujimave a musim uznat, ze Truffaut asi presne vedel zobrazit myslenie alebo spravanie sa deti, akoby tie deti filmoval skrytou kamerou... 28.03.2010 ________ Nicole Félix - (Grégoryho matka) +++ Chantal Mercier - (Chantal Petit, učiteľka) +++ Jean-Francois Stevenin - (Jean-Francois Richet, učiteľ) +++ Virginie Thévenet - (Lydie Richet) +++ Tania Torrens - (Nadine Riffle, kaderníčka) +++ René Barnerias - (Desmouceaux, Patrickov otec) +++ Katy Carayon - (Sylviina matka) +++ Jean-Marie Carayon - (Policajný inšpektor, Sylviin otec) +++ Hudba: Maurice Jaubert) +++ (28.03.2010)

Kapesné je neuvěřitelně milý a pohodový film. Francois Truffaut jen tak pozoruje děti jak si hrají, učí se nebo jsou jen samy doma. Svou práci zvládá natolik dobře, že si může dovolit vypustit nějakou souvislou dějovou linku, která by nás prováděla celým filmem, a přesto film ani na okamžik neztrácí tempo. Od rozzářených dětských tváří kamera přejíždí přes fasády domů, maminky svým dětem kupují na večeři bagety, ve škole se zrovna probírá Moliérův Lakomec, a Truffaut nikoho nenechává na pochybách, kde že se to jeho film vlastně odehrává. Ale nebyl by to on, aby se spokojil pouze s jednou stranou mince. Děti mají také problémy. Někdy jen ty zcela přirozené, ale někdy je to mnohem vážnější. Normálně by mě ta moralistická pasáž ohledně toho klučiny (novodobého francouzského Olivera Twista) přišla dost samoúčelná, ale když on to Truffaut přes pana učitele vyslovil tak působivě a osobitě, že i to skvěle zapadlo do celkového kontextu. (03.12.2008)

Už si připadám trapně, jak se v případě filmů F. Truffauta opakuju... Kapesné je další snímek tohoto tvůrce, v němž s neskutečným pochopením, vhledem do duše a dokonalým citem pro realitu zobrazuje mezilidské vztahy - zde vztahy mezi nejmenšími. Truffaut je vyjimečný režisér, a to nejen proto, že ukočírovat takovou bandu dětí dalo jistě dost práce... Navíc se ani trochu nepřiblížil k tomu, co svádí mnoho jiných filmařů, jež děti ve svých filmech zneužívají jen pro to jejich roztomilé pitvoření a většinou pak vytvářejí sentimentální rodinné komedie. Truffaut tady zobrazuje svět dětí jako plnohodnotný spletenec vztahů, prvních problémů, lásek, rošťáren i komických okamžiků, na které se potom v dospělosti tak rádo vzpomíná. Film nemá nějaký jednotný příběh, není tu jeden konkrétní hrdina - tím je dětství jako takové. Truffaut sám měl problematické mládí, z čehož pak čerpal ve svých klenotech jako Nikdo mě nemá rád, z toho též vychází Doinelovská pentalogie. V Kapesném se k tomuto tématu vrátil a stvořil dokonalý portrét dětské duše. Krásný film! ***** (07.01.2007)

Truffaut o dětství. Bere to od novorozenců přes caparty až po menší i větší školáky, chvílemi dramatický, jindy lehce komediální, jen nakonec nechá chvíli řečnit jednoho z dospělých hrdinů (asi aby i těm pomalejším došlo, co tím chtěl autor říci). Děti byly vybrány skvěle, většina jich vystupuje pod vlastními jmény, takže by mne opravdu zajímalo, do jaké míry se jelo podle scénáře a nakolik to byla improvizace na dané téma. Protože děti se opravdu chovají jako děti, ne jako to, jak jsou ve filmech běžně zobrazovány. A v tom je tady hlavní síla. (04.10.2009)