Slnko, seno, jahody

No jo, marná sláva, točil to Troška, tak to holt podle toho vypadá. Řemeslně je to jezeďárna nejtěžšího kalibru, scénář je plný úděsně zhovadilých vtipů a pokusů být co nejtrhlejší – některé "kulturní vložky" (třeba ta s měsícem a arií z Rusalky) nesou typicky troškovský rukopis, po kterém se soudnému divákovi udělá nevolno jako po flaše zelené. Na druhou stranu – Troškovi se uprostřed přihlouplého běsnění podařilo dokonale trefit atmosféru klasické české vesnice a v některých místech je Slunce, seno... až překvapivě věrné a poetické (možná jaksi mimoděk). Nepochybně je to zásluhou výborných výkonů herců i neherců (zejména Růžičková dodává své Škopkové famózní grády) a také některých vtipně pointovaných situací. Nevědět, co z této filmařské větve vzešlo za nesmírné prasečiny v budoucnu, snad bych dal i o hvězdu více. Bohužel už to víme všichni... (01.04.2004)

Troška to myslel opravdu upřímně. On na vesnici skutečně žil a zachytil ji tak, jak si život zde představoval. Vesnice je podle něj prostě místem spokojeného života, kde se banda buranských balíků mlátí, špehuje a pomlouvá bez jakéhokoli záchvěvu intelektu nebo čehokoli hlubšího a trvalejšího. Ten, kdo tento názor sdílí, se musí skutečně dobře bavit, a proto má tento film smysl. Ten, kdo má však o vesnickém životě naprosto jinou představu, bude spíše zhnusen a znechucen. Většina mladších postav, představovaných nejspíš místními jezeďáky, působí neuvěřitelně neherecky a trapně, a tak dostali příležitost k vyniknutí spíše průměrní herci jako Luděk Kopřiva. Vzhledem k tomu, co Troška produkoval dále, produkuje teď a hodlá produkovat v budoucnu, se však ještě jedná o snesitelnou blbost. (04.01.2005)

Období: slušných pár let nazpátek. Místo: rodinný stůl s nedělním obědem. Matka: "Koukej jíst." Sestra: "Já už nemůžu, já se pobleju." Já: "Aby ses náhodou..." Vyhodili nás tehdy od stolu obě, ale budiž to důkazem, jak hluboko se člověku zaryje film, který se mu vlastně vůbec nelíbí. P.S. Po letech jsem na to náhodou mrkla a musím se přiznat, že mé mimické svaly to k úsměvu přimělo nečekaně často, tož navyšuji o hvězdičku. (07.07.2007)

Ach jo, nu ano, pane rejžisére. Když si naserete do postele, dá se to ještě zakrejt pod peřinou. Hotový podobenství! . . . Prapočátek následné stále více upadající série. Tehdy snad ještě pochopitelná >ideově< neškodná - takzvaná lidová zábava. Dvě hvězdičky tedy se zavřenýma očima, snad jen pro neporovnatelnou >kvalitu< ve srovnáním s dalšími >troškařicemi< . Škoda více slov. - - - P.S. (3.4.2009 při lehkém večerním nováckém repete...) To je ale bolest, číst tu ty stále přibývající zasvěceně adorantské komentáře s čtyř a pětihvězdičkovými hodnoceními. Pravda, je to zajímavý doklad kulturního myšlení po čtvrstoletí od natočení téhle >letní komedie< . A vlastně i tak trošku vysvětlení, proč dnešní český divák s takovou oblibou se rochní ve všech těch v současnosti vyráběných tuzemských sračkách... A ten Troška? Lze předpokládat, že nebýt pádu bolševika, dávno byl by z něj už >národní< umělec... Hotovej NÁROD SOBĚ!... :-/ (08.01.2006)

Tohle milovanému/nenáviděnému Troškovi sedlo. Divák si i po letech přeje, aby se už konečně objevila Škopková, všechny zfackovala, stáhla nějakého toho králíka a zařvala si u Angeliky. V televizi k vidění s železnou pravidelností, poprvé to bylo s jistou dávkou nápadité venkovské zábavy. Tak to prostě je. (28.09.2014)