Lékořicová Pizza

Hříšné noci, Magnolia, Opilí láskou. Jen těch nejlepších záležitostí od režiséra a scenáristy Paula Thomase Andersona, který čerstvě u svých filmů obstarává i kameru (nutno dodat, že u Lékořicové pizzy se o kameramanské povinnosti podělil s Michael Baumanem). I když by se dalo snadno polemizovat nad tím, že PTA své nejlepší časy za sebou, ten člověk prakticky (jen Inherent Vice radši opomeňme) nenatočil špatný film a pořád by se dal zařadit na seznam nejuznávanějších či nejvíce vyhlížených režisérů současnosti. A jak dokazují i nominace na Oscara za nejlepší originální scénář, nejlepší režii a nejlepší film, Lékořicová pizza by měla tento status jen utvrdit. Já bych osobně bych ovšem možná zašel ještě dál a nebál bych se Lékořicovou pizzu prohlásit za návrat PTA na vrchol. A zařadit ho po bok Hříšných nocí a Opilých láskou v rámci jeho nejlepších filmů.   Lékořicová pizza je přesně ten typ filmu, který si už na samotném počátku dokáže diváka omotat kolem prstu. I když to zpočátku nevypadá, že by měl PTA zas tak velké ambice. Lékořicová pizza je ovšem něco víc než pouhá coming-of-age s láskou, které překáží především desetiletý rozdíl. Kouzelný a osvěžující příběh jde ve finále vnímat i jako milostný dopis 70. létům, který dokáže chvílemi připomenout Omámené a zmatené od Richarda Linklatera, především je to ovšem Paul Thomas Anderson. Což znamená nádherný vizuál (který je pořízen na 70mm film) a především ukázku scenáristického umu PTA, který zase natočil něco tak trochu jiného, ovšem dost možná nikdy tak sympatickým způsobem jako nyní.   Andersonova novinka přitom stojí na dvojicí hlavních představitelů, kteří doposud neměli herecké zkušenosti. Alana Haim je členkou skupiny Haim, Cooper Hoffman je zase synem Phillipa Seymoura Hoffmana, dvorního herce PTA, který ovšem svět opustil v roce 2014. Sázka na nejistotu se ovšem Andersonovi vyplatila. Cooper Hoffman se totiž očividně potatil, kdy jeho výkon je stejně přirozený a přitom silný jako nejlepší role jeho zesnulého otce. Hoffman Jr. tak už ve své první roli dokázal, že by v budoucnu mohl duch Hoffmana Sr. nadále žít v kinematografii alespoň skrze jeho syna a osobně bych se nedivil, kdyby se stal Hoffman Jr. stejně jednou tak uznávaným hercem. Stejná herecká síla ovšem vychází i z Alany Haim, kdy Anderson v rámci jednoho filmu objevil dva neskutečně herecké talenty, které především skvěle fungují ve vzájemné interakci.   Sebevětší herecká síla obou hereckých ústředních představitelů by ovšem byla k ničemu bez brilantního scénáře. PTA přirozeným a přesto silným hereckým výkonům dopomáhá scénářem, který z postav Alany i Garyho dělá postavy lidské, uvěřitelné, ale především zábavné. Lékořicová pizza je totiž bezpochyby nejzábavnějším filmem, který PTA ve své kariéře natočil. Což ovšem zároveň neznamená, že by slevil v tom, co se od tohoto tvůrce dá čekat.   Andersonův portrét mladé lásky, která s onou mladostí přináší i nezkušenost a chybování je vypulírovaný do nejmenšího detailu. Výlet od 70. let je v případě Lékořicové pizzy stejně autentický jako výlet do 60. let v Tenkrát v Hollywoodu Quentina Tarantina, kdy tomu dopomáhá špičková hudební dramaturgie (doprovázena opět solidním hudebním doprovodem Jonnyho Greenwooda), uvěřitelná výprava spojená s kostýmy i famózní Bradley Cooper v roli producenta a tehdejšího pantera Barbary Streisand Jona Peterse, skvělý Sean Penn v roli herce Jacka Holdena (pravděpodobně založen na herci Williamu Holdenovi) či Tom Waits v roli fiktivního režiséra Rexe Blaua, který Waitosovou nejlepší filmovou rolí za poslední roky.   Lékořicová pizza se navíc v průběhu jeví jako jako opojnější a opojnější záležitost, která je za pochodu neskutečně hravá, přitom nikdy nezavání vyloženou pohádkovostí. Nezpochybnitelná sladkost filmu ovšem přitom nevede k tomu, že by Anderson rázem vyprávěl příběh, kde o nic nejde. A koho pohoršuje, že je mezi dvěma ústředními hrdiny desetiletý rozdíl má nejspíš štěstí v tom, že nikdy neviděl Harold a Maude, protože to už by definitivně byla jeho smrt. Vždyť právě i z toho desetiletého rozdílu dokáže PTA vymačkat maximum, kdy do toho všeho dokáže zakomponovat i absurdní humor i ryzí romantiku, za pochodu ovšem pořád dokáže překvapovat, směřování příběhu je nevyzpytatelné a především pak člověk prostě nemá dost a chce víc. Více definovat kouzlo tohoto filmu snad ani nejde.   Nejnovější film Paula Thomase Andersona bezpochyby patří mezi nejopojnější filmové zážitky uplynulého roku, která není jen coming-of-age, ale i milostným dopisem 70. létům, film o sebepoznání a především o tom, že láska může být kurva, ale přitom může být i skutečně skvělá. Lékořicová pizza navíc představuje ten případ, kdy se při sledování snadno vyjeví pocit, že má člověk co dočinění s budoucí kultovní záležitostí. Čas kultovnost Lékořicové pizzy potvrdí, o jejích mistrovských kvalitách ovšem už teď nemůže být pochyb. ´´ I'm not going to forget you. Just like you're not going to forget me ´´. (20.02.2022) (menej) (viac)